Kliknutím zvětšíteJeho příběh vstoupil do české mytologie a množstvím pověstí, jež se spojují s jeho jménem, se téměř vyrovná bájnému duchu Krkonoš Krakonošovi. Na rozdíl od něj je však tajemný „doktor Kytl“ prokazatelně historickou postavou. I když vynést na světlo jeho skutečný život zpod nánosu všech legend není jednoduché.
Z rodiny ranhojičů
Narodil se 7. prosince 1703 v Šumburku (dnes obec Krásná-Pěnčín v okrese Jablonec nad Nisou, pozn. red.) jako druhorozený syn šumburského ranhojiče Jana Antonína Melchiora Kittela. Příjmení Kittel se psalo v mnoha podobách, od Kittela přes Khittla a Kitla až po počeštěný výraz Kytl.
Jména Jan Josef získal pozdější slavný „doktor“ při křtu v kostele Nejsvětější Trojice ve Bzí 13. února 1704. Třetí jméno Antonín dostal zřejmě později při biřmování a jméno Eleazar si přidal pravděpodobně sám v souvislosti s členstvím v Třetím řádu sv. Františka jako řádové jméno po světci Eleazarovi z Ariana. (Třetím řádem se označuje společenství laiků, kteří žijí v civilním životě, ale jsou přidruženi k některému z existujících běžných řeholních společenství, v Kittelově případě k Františkánům, pozn. red.) Členem téhož řádu byl pravděpodobně i jeho otec a bratr, lékárník Ignác Kašpar Antonín.
„O Kittelově příslušnosti k tomuto řádu svědčí jeho obyčejný hnědý plášť a časté návštěvy františkánského kláštera v Turnově. Bratři v turnovském klášteře si doktora Kittela vážili, prý od něj odebírali bylinky, které pěstoval u svého šumburského domu, a také masti z jeho lékárny. On od nich zase získával vzácné dovážené ingredience, které potřeboval k výrobě léčivých lektvarů,“ uvádí kniha Jany Scheybalové a Josefa V. Scheybala „Lidová kultura severních Čech“.
Příslovečný Kittelův či Kytlův plášť tvořil nejenom léčitelův poznávací znak, ale stal se i atributem nejslavnější pověsti spojované s jeho jménem, podle níž s pomocí tohoto pláště létal. Pověsti o Kittelových zázračných schopnostech se začaly objevovat od 1. poloviny 19. století a po vzoru příběhů o doktoru Faustovi spojovaly šumburského léčitele s ďáblem – na rozdíl od Fausta však přisuzovaly Kittelovi v jeho konání pozitivní motivaci, protože smlouvu s ďáblem podle nich neuzavřel kvůli svému osobnímu prospěchu, ale z touhy pomáhat lidem. I proto jeho duše nakonec podle pověstí peklu nepropadla.
Po otci zdědil Kittel ranhojičské povolání, a třebaže nikdy nezískal lékařský titul a pravděpodobně ani nikdy nestudoval žádnou univerzitu (v záznamech o studentech tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity se nevyskytuje), začal se věnovat léčitelským praktikám. Vycházel přitom ze znalostí, které se v jeho rodině předávaly z generace na generaci, z vrozených schopností a z rozsáhlého samostudia odborné literatury.
Dráze léčitelů se věnovali i jeho synové, jež vzešly z jeho sňatku s Annou Marií Güntherovou z Kokonína, s níž se oženil v roce 1727. Kolik spolu měli manželé Kittelovi dětí, není jisté, protože jejich počet se v různých pramenech liší, dospělého věku se jich však dožilo asi devět.
Uznávaný lékař
Podle knihy Ivana Kazimoura „Historie českého lékařství“ pochází první písemná zmínka o Kittelových lékařských schopnostech z roku 1733, kdy jedna kronika zaznamenává, že vyléčil ženu jabloneckého starosty. Nejstarší tištěnou zprávu o lékařské praxi doktora Kittela pak přinesl údajně Jaroslav Schaller v díle Topographie des Königreichs Böhmen z roku 1786, kde ho označuje jako známého botanika a lékaře.
V roce 1747 měl Kittel obdržet od krajského grémia v Mladé Boleslavi titul „Attestat Incorporationis et Approbationis“, čímž získal možnost provozovat povolání lékaře.
S touto praxí začal nejdříve v Železném Brodě v domě pod kostelem, později nechal pro sebe a svou rodinu postavit dům v Šumburku, jemuž se pro jeho velikost přezdívalo Burk. V něm si zřídil nejen lékárnu, ale také v něm ubytovával dlouhodobě nemocné. Traduje se, že léčil také tehdejší vrchnost, například měl být osobním lékařem hruborohozeckých hrabat Desfoursů. Svým lékařským uměním proslul téměř po celých Čechách.
Svědčí o tom i skutečnost, že od 19. století se v Čechách používalo pro nevyléčitelně nemocné rčení: „Tomu ani Kittel nepomůže“. Podle odbornice na tradiční lidovou kulturu Lydie Petráňové bylo toto pořekadlo živé zřejmě již za Kittelova života. Léčitelův věhlas neunikl ani českému králi a rakouskému arcivévodovi Josefu II., který se ve svém cestovním deníku z roku 1779 zmiňuje o tom, že Kittela navštívil.
V roce 1782 se staří manželé přestěhovali ke svému synovi Filipu Jakubovi na šumburskou faru, kde Kittelova manželka po několika měsících zemřela. Doktor Kittel ke konci života oslepl a zemřel tři týdny před svými 80. narozeninami, 16. listopadu 1783. Syn Filip Jakub ho uložil do rodinné hrobky, vybudované v roce 1763 pod lodí místního kostela sv. Josefa.
„Jan Josef Antonín Eleazar Kittel byl velmi významnou osobností překračující nejen místní, ale i časové hranice svého rodného místa… Jeho zásluhou a také s přispěním dalších členů Kittelova rodu se Šumburk stal centrálním místem lékařské a zároveň také duchovní péče. Díky svým cenným kontaktům s místní šlechtou, ale také například s církevními představiteli v Římě zajistil svému rodnému místu významné postavení na několik desítek let dopředu,“ shrnuje Kittelův význam spisovatel Ivan Kazimour.
V roce 2010 bylo v Krásné-Pěnčíně otevřeno Kittelovo muzeum, které lze najít v domě č. 11, ležícím mezi dodnes dochovaným „Burkem“ a kostelem sv. Josefa.
Tajemná kniha
Ačkoli většinu pověstí o Kittelovi můžeme skutečně odkázat do říše legend, jedna má až nečekaně reálný základ.
V roce 1928 získal regionální historik, smržovský učitel a kronikář Josef Meissner od Huga Fischera, posledního majitele takzvaného Lučního mlýna ve Smržovce, tajemný rukopis, označovaný jako Smržovský žaltář či Smržovský grimoár.
Toto dílo, obsahující množství magických návodů včetně rituálů černé magie, neslo název „Doctor Johann Faustens Miracul-, Kunst- und Wunderbuch oder seine eigene Handschrift, genannt Der Dreifache Höllenzwang“ a podle letopočtu na titulní straně vzniklo v roce 1469, avšak podle Meissnerova posouzení písma pocházelo z první poloviny 18. století, tedy právě z Kittelovy doby.
Protože i místo nálezu se nacházelo v blízkosti Kittelova působiště, bývá rukopis často spojován s jeho osobou, žádné důkazy tuto domněnku však nejsou. Podle Meissnera obsahuje kniha „klíč“ pro práci s kouzelnými formulemi, návody na rituály vedoucí k vyvolávání pekelných mocností a také varování, že v rukou nepovolance může znamenat velké nebezpečí. Její autor není dodnes znám, a kniha tak představuje trvalé tajemství.
V 60. letech 20. století předal Josef Meissner dílo do Státního okresního archivu Jablonec nad Nisou kde byla v roce 1999 zrestaurována a o dva roky později vydána pod názvem „Johanna Fausta kniha mirákulí, uměn a divů neboli Trojnásobné pekelné zaříkání“. Její vydání vyvolalo určité rozpaky právě kvůli varováním, jež jsou v ní obsažena…
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
