Závislost na lécích začíná nenápadně, říká adiktoložka. Ohroženy jsou ženy matky

V čem se liší závislost na lécích od ostatních závislostí?
Probíhá skrytě. Když je někdo závislý na alkoholu, poznáte to na něm, je to vidět, cítit. Zneužívání léků tak jednoduše nepoznáte. Dlouho si toho nemusí nikdo všimnout. Týká se medikamentů, které jsou na předpis, pacientovi je ordinuje lékař, většinou praktik nebo psychiatr. Takže okolí to bere automaticky tak, že pacient pouze dodržuje předepsanou léčbu.

Takže trvá déle, než pacient pochopí, že má problém, a vyhledá pomoc?
Pravděpodobně ano. Tato závislost probíhá skrytě nejen pro okolí, ale svým způsobem i pro pacienta, déle mu trvá, než si svůj problém uvědomí. I když už několikanásobně překročil předepsanou dávku, pořád v hlavě má, že je to přece lék, který užívá na radu svého lékaře. Navíc hranice mezi nadužíváním léků a vznikem závislostí je tenká. Nepřekročí se ze dne na den, je to dlouhodobý proces.

Matky v "domácím vězení" dělají zásadní chybu. Mohou uškodit sobě i druhým

Je zneužívání léků v rámci všech závislostí menšinová záležitost?
Lidí, kterých se týká, není tak málo, jak by se mohlo zdát. Ve většině případů se navíc jedná o kombinované závislosti – na alkoholu, pervitinu nebo opiátech plus na lécích. Poslední zpráva Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti říká, že v České republice trpí závislostí na lécích téměř 900 tisíc lidí, což už je značná část populace.

A na kterých typech léků se závislost tvoří?
Zjednodušeně řečeno jsou to tři skupiny. Léky proti bolesti a z nich nejčastěji analgetika opiátového typu. Dále hypnotika – léky na nespavost, a benzodiazepinová anxiolytika – látky užívané při léčbě úzkostí. Pomiňme pacienty na opioidních analgetikách, která jsou jim předepisována v rámci dlouhodobé léčby silné chronické bolesti, kde mají svoje opodstatnění. V tom případě se nejedná o jejich zneužití ani při dlouhodobém užívání. Běžně by se ale hypnotika a anxiolytika měly užívat jen přechodně, maximálně 4–6 týdnů.

Tato psychofarmaka, návykové léky ovlivňující mozek, předepisují psychiatři?
Právě že nejen psychiatři. Problémem často bývá preskripce praktickými lékaři a zároveň specialisty. Pacient se totiž může obracet současně na několik lékařů a tímhle způsobem si zajišťovat stále větší množství léků, aniž by o tom ošetřující lékaři věděli.

Takže kdyby existoval elektronický registr, kde by se návštěvy u lékaře i jimi naordinovaná léčba zaznamenávaly, podařilo by se zneužívání léků korigovat?
Ano, to je jedna z cest, jak problém řešit. A také osvěta mezi praktickými lékaři a lékaři jiných oborů o tom, jak psychofarmaka fungují.

Roman Šmucler: Koronavirus je "černá labuť", která změní svět

Z průzkumu Deníku na téma závislosti vyplynulo, že s kouřením přestává většina kuřáků kvůli obavám o zdraví. Jaké pohnutky k vám přivádějí pacienty s lékovou závislostí?
Postupně si uvědomují, že dál to nejde ani s léky, ani bez nich. Nefungují v práci, v rodině ani ve vztazích. Léčba bývá často šance, jak nepřijít o vše. Dalším faktorem bývá i finanční motivace, kdy při absenci legálních zdrojů získávají léky z černého trhu, kde bývají náklady častokrát obrovské.

Kolik prášků denně berou pacienti, když se hlásí k vám do léčby?
I 80 tablet hypnotika denně. Může to být ale víc, i 100 až 150 tablet denně.

Když člověk spolyká za den 80, nebo dokonce 150 prášků na spaní, co to s ním udělá? Je pak vůbec schopen fungovat, vstát z postele, nebo jen spí?
Když je člověk závislý a jeho organismus má vytvořenou toleranci na danou látku, dostane se do stadia, kdy už mu jedna tabletka před spaním nestačí a musí si během noci vzít tablet několik a tak doplnit hladinu látky v těle. Když se postupně dostane do dalšího stadia, kdy léky bere kontinuálně v průběhu celého dne, už to nedělá proto, aby vůbec usnul, ale naopak, aby byl schopný z postele vstát a normálně fungovat.

Co takové koňské dávky psychofarmak udělají s organismem?
Hypnotika a benzodiazepiny jsou velmi toxické pro mozek, stejně jako alkohol. Jejich nadužívání může vést ke vzniku a rozvoji demence. Velmi negativně ovlivňují kognitivní funkce, schopnost soustředění, paměť a taky emoční prožívání. Také se podílejí na zvýšeném riziku vzniku úzkostných a depresivních poruch.

Strach ze smrti. Kuřáky neděsí pouze rakovina, přestávají i kvůli jiným nemocem

Změny na mozku jsou, předpokládám, u dlouhodobého užívání takových dávek nezvratné. Nebo ne?
Záleží na míře poškození. Mírnější poškození, jako přechodné výpadky krátkodobé paměti, narušená schopnost soustředit se či roztěkanost, se většinou v průběhu poctivé a trvající abstinence zlepší.

Je závislost na lécích častěji problém žen nebo mužů?
Pokud budeme mluvit o čistě lékové závislosti, nejčastěji na hypnotikách, tak s tím k nám chodí častěji ženy. V případě léků proti úzkosti, které se objevují v kombinaci s dalšími závislostmi, už je to vyrovnané.

Dočetla jsem se, že typickým pacientem se závislostí na lécích je buď vrcholový manažer, nebo vytížená matka. Je to pravda?
Ano, bývá to žena, která má na starosti děti, rodinu, domácnost, k tomu práci, ve všem chce být výborná, všechno zvládat na jedničku. Ze stresu začne mít problémy se spánkem, lékař jí předepíše hypnotika. Ale ona postupně zjistí, že jí pomáhají překonat nejen ten počáteční problém se spánkem, ale uleví jí i od úzkostí, zlepší její výkon… Ale jen dočasně. Jenže ona léky užívá dále, tělo si vytvoří toleranci, takže jich bere víc a víc, aby se dostavil efekt, a pak to praskne, už to nejde ani s léky, ani bez nich.

O digitální závislosti se říká, že jí lehce podlehnou ženy na mateřské, kompenzují si tak sociální izolaci. Kdy mají ženy tendenci zneužívat léky?
Opět po narození dítěte a během rodičovské dovolené, kdy žena zůstává doma s dětmi. Vnímá svoji sociální izolaci, bývá vyčerpaná, objevují se pocity frustrace. Obecně jsou ženy na mateřské a rodičovské dovolené z hlediska užívání návykových látek riziková skupina.

Slabé místo nádoru? Bílkovina. Brněnští vědci udělali krok k léku proti rakovině

Jak poznat, že se z léčby stala závislost?
Podle chování. Dochází ke změnám ve fungování člověka jak v osobním, tak v pracovním životě, veškerý jeho zájem se soustředí na léky, jejich shánění. Ostatní věci, o které se dříve zajímal, ať už rodina, práce, koníčky, nebo přátele, odsouvá do pozadí. Ani v okamžiku, kdy si uvědomí, že má problém, není v jeho silách s tím něco udělat, a tak začne užívání léků ospravedlňovat.

Jak léčba probíhá?
Nejprve, ještě před zahájením detoxu, proběhne několik ambulantních návštěv, kdy se pacienta snažíme motivovat ke spolupráci a pomoci mu pochopit, že má skutečně problém. Bez náhledu a motivace bývá léčba obtížná až nereálná. Pak přichází na řadu první část ústavní léčby – detoxifikace. Pacient nemůže léky vysadit ze dne na den, to s sebou nese velká zdravotní rizika a taky trvá, než se bez nich naučí žít.

Hrozí podobně jako u alkoholiků při vysazení dávky delirium tremens?
Ano. V okamžiku, kdy mozek nedostane látku, na kterou je zvyklý, hrozí riziko přílišné excitace – epileptické záchvaty, deliria, psychózy, halucinace. V případě náhlého vysazení jak alkoholu, tak benzodiazepinů a hypnotik je velice vysoké riziko vzniku a rozvoje život ohrožujících komplikací. Během detoxu proto prášky vysazujeme pomalu a postupně, i tři týdny, měsíc.

Detox je ale jen začátek. Co následuje potom?
Detox je očista těla, léčba v pravém slova smyslu by ideálně měla bezprostředně navazovat. A je vždy velmi individuální. Jinak přistupujeme k mladým lidem a jinak třeba k seniorům. U nich závislost vzniká většinou jako důsledek jejich sociální izolace – děti mají svoje starosti, vnoučata dávno odrostla, přátelé i partner už nejsou naživu… Zůstávají sami a častokrát je pro ně přijatelnější větší část dne prospat. Z krabičky hypnotik tak v průběhu dne uzobávají, aby jim ten neutěšený čas co nejrychleji utekl.

Nespavost, únava, ztráta radosti. Kdy už by člověk měl vyhledat psychiatra?

Na detox tedy navazuje ambulantní léčba, kdy pacient žije normálním životem a jen dochází na sezení?
Ne, po detoxu by měla přijít druhá část ústavní léčby, která trvá tři čtyři měsíce. Je založena na psychoterapii, speciálních režimových a taky volnočasových aktivitách. A teprve poté odchází pacient do ambulantní léčby na doléčování. A je velmi důležité, aby docházel pravidelně.

Jaká bývá úspěšnost léčby?
Obecně je léčba závislostí náročná. Když to zjednodušíme, závislost je ve své podstatě jen jedna, k jejímu zvládnutí uplatňujeme podobné principy, ať jde o závislost na alkoholu, na nealkoholových látkách, nebo na lécích. Problém u léků ovšem je, že to zatím ještě není tak velké společenské stigma jako třeba alkoholismus. Jejich zneužívání probíhá roky, i desetiletí skrytě. Zásadní je léčbu individualizovat, přizpůsobit potřebám jednotlivce, které se mění v čase a v různých životních obdobích.

Je pravda, že lidé se závislostí na lécích polykají nejen prášky, na kterých mají závislost, ale třeba i doplňky stravy?
Ano a souvisí to s představou, že užívání různých tabletek zlepší naše tělesné i duševní zdraví a celkově kvalitu života.

To je poselství, které do nás hustí kdejaká reklama.
Ano, v dnešní zrychlené době panuje přesvědčení, že všechno vyžaduje rychlé a efektivní řešení. Nemáme čas ani prostor dostat se k sobě, vnímat svoje emoce, objevit zdroje a nástroje k zvládání našich potíží. Při bolesti či nepohodě, které jsou běžnou součástí našich životů, raději hned sáhneme po prášku jako po nejjednodušším řešení. Přitom někdy stačí napít se vody, jít si dříve lehnout, protáhnout se, víc o sebe pečovat.

IVA VOKURKOVÁ