Řezník Leoš Novák sází na tradici. Je pyšný na kudlovskou tlačenku
Jméno Novák je ve Zlíně-Kudlově spojováno s řeznickým řemeslem již od počátku minulého století, kdy se mu vyučili bratři Eduard a Leopold Novákovi. Tradice poctivého řeznického umu se přenášela z generace na generaci ve snaze udržet kvalitní a chutné zavedené receptury. Proto dalším pokračovatelem rodinné řemeslné tradice je Leoš Novák, který řemeslo převzal po svém dědovi.
Pětačtyřicetiletý Leoš Novák je dalším pokračovatelem rodinné řemeslné tradice, který řeznické řemeslo převzal po svém dědovi.
Zdroj: archiv Leoše Nováka
Řezničina je práce rukama, u které se navíc musí myslet. Není to jen dělat uzené maso, klobásy, jitrnic. Někdo musí připravit a zpracovat maso, někdo musí na jatkách zabít zvíře. To všechno je řezničina.
Proto to spousta mladých lidí nechce dělat, vidí v tom problém a mají z toho strach.
Zdroj: archiv Leoše Nováka
Mám rád i akce pro lidi. Podruhé jsem se spolupodílel na akci na zlínském zámku s názvem Zámecká zabijačka.
Zdroj: archiv Leoše Nováka
Nejraději mám výrobu jako celek Přípravu masa pro výrobu. Následně dělání výrobků z nich, nemám nic raději nebo ne, baví mě to celkově ta práce. Ta řezničina je práce od a do zet, to není jeden úkon.
Zdroj: Deník / Jana Zavadilová
Nové receptury nemáme, sázíme na tradici. Sem tam něco nového vyzkouším, ale sázím na staré, tradiční receptury, které jsou osvědčené desetiletí. Nejlepší výrobek na který jsem pyšný je kudlovská tlačenka. Tu mám nejraději, po té sahám strašně rád.
Zdroj: Deník / Jana Zavadilová