ON-LINE, FOTOGALERIE, VIDEA z požáru v Chropyni klikni ZDE

Ještě ve čtvrtek 7. dubna měl totiž kde pracovat, stejně jako jeho dalších asi sedmdesát kolegů, podniku, který začal další den nad ránem hořet. Teď jenom s obavami vyčkávají, co bude dál.

„Je to hrozné. Vidím, jak to tam všechno padá, všechno tam shořelo. Stroje, materiál, plné sklady, prostě vše,“ kroutí nechápavě hlavou Pagáč.

O tom, co se stalo, jej informovali jeho spolupracovníci. „Kluci, co byli na směně, si prý vůbec ničeho nevšimli. A najednou jim hořelo nad hlavou. Hrozně rychle se to prý šířilo, říká se, že to mohlo vzniknout od elektriky. Ale těžko říct,“ krčil rameny.

Co teď s ním i jeho kolegy bude dál, vůbec netuší.

„Vedení nám zatím nic neoznámilo. V pondělí je ale svolaná schůze, kde se asi dozvíme další verdikt. Osobně si ale myslím, že budeme nezaměstnaní,“ posmutněl Richard Pagáč a znovu se zadíval k místu požáru. „Je to prostě hrozné,“ dodal.

Hasič: Nakonec jsme museli utéct pryč

Přímo v centru ohnivého pekla se ocitl dobrovolný hasič z Hulína Jan Haderka. Společně se svými kolegy bojoval v pátek 8. dubna nad ránem s obrovským požárem v Chropyni.

„Bylo asi půl druhé ráno, když jsme sem přijeli. To už byla hala v plamenech,“ popisoval hasič. Na pár okamžiků se ocitl i uvnitř hořící budovy. Hasili prý doslova vším, co bylo po ruce.

„Hrozně rychle se to ale šířilo. A když už byly plameny na střeše, museli jsme odtud utéct. Hrozilo, že se střecha zřítí,“ vysvětlil hasič.

Ze vnitř prý sálal neskutečně velký žár a teplo. „Nakonec jsme museli stát za rohem. Navíc v okolí bylo tolik dýmu, že bylo hrozně špatně vidět. Doslova jsem tam ztratil pojem o čase. Nevím vůbec, jak dlouho jsme tam byli,“ pokrčil rameny Haderka.

Když jej po nějaké době jeho kolegové vystřídali, chopil se další práce. Hasičům totiž došla voda, takže pomáhal s čerpáním vody do cisteren z nedalekého Zámeckého rybníku.

„Na únavu a odpočinek není čas,“ pousmál se mladý hasič a napojil na hadice prázdnou cisternu, která se zrovna vrátila z hořícího areálu.

Školačka: Naši řekli, ať zůstanu doma

Noc, na kterou rozhodně obyvatelé Chropyně jen tak nezapomenou.

Z poklidného spánku je totiž v pátek 8. dubna nad ránem vyrušil zvuk sirén a houkaček, a z areálu nedaleké chemičky šlehaly desítky metrů vysoké plameny.

Ve chvíli, kdy je místní rozhlas informoval o tom, že nemají vycházet vůbec ven, bylo všem jasné, že situace je skutečně velmi vážná.

Řada lidí si vzala dovolenou, některé děti ani nešly do školy. „Bydlíme tady kousek od toho místa. A když vyhlásili zákaz vycházení, tak mně naši řekli, abych zůstala doma,“ popisovala školačka Dominika Slavíková.

Stejně jako desítky dalších lidí, i ona se přišla podívat na hořící tovární areál. A s obavami v očích sledovala, jak se hustý, štiplavý kouř pomalu dostává do okolních ulic.

„Mám z toho skutečně trochu strach,“ přiznala. Ani Hanu Župkovou nenechala situace klidnou. „Je to mazec. Nic podobného jsem tu ještě nezažila,“ kroutila nevěřícně hlavou.

I ona měla obavy z toho, co bude dál. „Já si kvůli tomu vzal dokonce volno v práci. Bydlím nedaleko, tak nevím, co ještě bude,“ doplnil její přítel.

Boj hasičů s plameny sledoval i Miroslav Janík. „Bydlím na druhé straně města a vůbec jsem netušil, co se děje. V osm ráno mě vzbudil vrtulník, tak jsem vyšel ven na balkon podívat se, co se děje a uviděl, jak se z areálu valí dým,“ konstatoval muž.