Výpočetní technika jej ovšem zajímá v podstatě celý život a dá se říci, že je v tomto oboru odborníkem. „Nejdříve jsem si ve škole udělal nástavbu na programování a pak, ještě za socialismu, jsem pracoval ve výpočetním středisku ve Zbrojovce jako operátor u sálového počítače,“ zavzpomínal na své začátky Spitzer.

Po revoluci přešel do Podniku výpočetní techniky (PVT) ve Vsetíně nejprve jako systémový programátor. „Dokud byla na okrese samospráva, tak vše fungovalo, podnik si na sebe dokázal vydělat a uživil několik lidí. Bohužel snahou vedení bylo všechno centralizovat. Výsledkem toho byly mnohdy docela nesmyslné příkazy, které neodpovídaly místním podmínkám,“ vzpomíná na svou kariéru v PVT Spitzer.

Snaha o centralizaci byla podle něj „tím, co podnik položilo“. Po odchodu z PVT se rozhodl podnikat samostatně. „Měl jsem tehdy známé, kteří měli firmu zabývající se prodejem elektroniky, a s těmi jsme se dohodli, že bychom mohli fungovat sice samostatně, ale pod jednou střechou,“ popsal začátek současného podnikání Spitzer. Podle něj není vyloučeno, že se jejich prodejny jednou spojí v jednu.

Když prodává své zboží, vždy se snaží zákazníkům poradit. „Vysvětluju lidem, že počítač, který si koupí, musí odpovídat tomu, na co ho chtějí používat. A taky že není nutné investovat závratné sumy, protože výpočetní technika strašně rychle ztrácí na ceně,“ říká prodejce.

„Někdy ke mně chodí lidé, kteří přesně vědí, co chtějí. Třeba nějakou speciální komponentu. Jindy přijdou takoví, kteří by chtěli co největší výkon za co nejnižší cenu. Nakonec vždycky dojdeme k nějakému rozumnému kompromisu,“ popisuje Spitzer.

Jak říká, lidé v poslední době nejvíce nakupují notebooky. „Dnes je to v módě. Spousta lidí si koupí notebook, protože to doma nezavazí. Ale já si myslím, že práci na stolním počítači se to stejně nevyrovná,“ tvrdí odborník. Kromě prodeje se Josef Spitzer zabývá také servisem starších počítačů. „Opravy mi zabírají v podstatě nejvíce času. Někdy jich bývá i několik denně,“ vypočítal.

I díky tomu si volného času příliš neužije. „Do prodejny přicházím každý den přibližně v půl osmé ráno a odcházím zpravidla kolem šesté nebo sedmé večer. Někdy se ale zdržím i do jedenácti,“ vypočítal prodejce. Otevřeno má i v sobotu, a jak říká, nezřídka pracuje i v neděli. „Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám,“ říká s úsměvem.