Když Jana začínala, měla s podnikáním jen nepatrné zkušenosti. Předchozích šestnáct let totiž zasvětila výhradně práci ve školství. „Vše jsem se učila téměř za pochodu a krok po kroku zdolávala překážky. Přestože jsem projekt penzionu připravovala půl roku, objevilo se mnoho překážek, které jsem musela překonat,“ vzpomíná Koželuhová.

I přes mizivou praxi se do nového zaměstnání vrhla po hlavě. Kromě reklam na internetu a kvalitních služeb se zákazníky snažila nalákat hlavně atraktivním programem, který zahrnoval mnoho odvětví. „Pravidelně připravujeme koncerty nejrůznějších hudebních stylů, party či divadelní představení na nádvoří. Lidé si taky velmi oblíbili naši taneční školu nebo týdny čínských, ruských či italských kuchyní,“ jmenuje podnikatelka, která se neustále snaží vymýšlet nové aktivity.

Osobní zájmy však nejsou jediné, co ženu zajímá. Chce pomáhat i umělcům z regionu. Na Zámečku tak dává prostor k prezentaci například bojkovické základní umělecké škole či souborům z okolí.

Odměnu za poctivou práci představují pochvaly a děkovné dopisy návštěvníků penzionu. „Moc mě těší, když nám hosté ze vzdálenějších koutů republiky nebo cizinci pošlou e­mail, ve kterém napíšou, že u nás byli opravdu spokojení. Právě spokojenost zákazníků je pro mě tím nejzásadnějším,“ dodává Koželuhová, podle které ale ani na Zámečku nefungovalo vše pořád na sto procent. Výtky se pak dostavovaly téměř okamžitě. Problémy však podnikatelka s personálem ihned řešila.

Právě spolehliví pomocníci jsou dnes pro penzion velkým přínosem. O chod zařízení se s podivem stará pouze pět zaměstnanců.
„Pomáhají ale i učni, brigádníci a hlavně moje rodina, které za podporu a pomoc patří obrovský dík,“ vyzdvihuje Bojkovičanka.

Uplynulou sezonu strávila Jana takřka celou na Zámečku. Čas jí zabraly i přípravy projektu na provoz další bojkovické restaurace. Odpočinak jí tak skoro nic neříká. „Neumím vypnout a odreagovat se. I když mám volno, stejně přemýšlím, co zlepšit a udělat lépe,“ uzavírá podnikatelka.