Pracuje totiž i jako ředitel bezpečnostní agentury a po práci vyučuje základy sebeobrany. Nejvíce ale své zkušenosti s karate-do uplatňuje při trénincích mládeže. Této činnosti se věnuje už jedenadvacet let.

Dvaačtyřicetiletému Hradišťanu učarovalo karate-do v jeho devatenácti letech. „Pracoval jsem tehdy u policie a v rámci zvyšování fyzické kondice jsem se dostal i ke karate-­do. V Uherském Hradišti, kam jsem se po studiích přestěhoval, ale žádný oddíl nebyl, tak jsme podobné sdružení s několika kamarády založili. K tradičnímu karate mě ale přivedl brněnský specialista na toto bojové umění Aleš Roth,“ připomněl Burďák.

V současné době jeho hodiny karate-do navštěvuje čtyřicet svěřenců školního věku. „Karate-do je japonský výraz pro cestu. Proto i moje výuka si neklade za cíl získat co nejlepší sportovní výsledky, ale naučit se soustředění těla i mysli a osvojit si základy účinné obrany proti útočníkům,“ vysvětlil Burďák.
Své zkušenosti předává nejen svým svěřencům. V době, kdy pracoval jako policista, musel své vědomosti z bojového umění otestovat i v praxi.

„Při jednom ze zákroků mě napadli dva neurvalci a já jsem se jejich útoku automaticky bránil. Jejich pokus pro ně neskončil nijak slavně, a tehdy jsem zjistil, že nacvičené chvaty mohou být velmi účinné a nebezpečné. Proto jsem se jejich užití do budoucna vyhnul,“ dodal Burďák. Při svém vyprávění připomněl, že podstatu tradičního karate-do do značné míry zkresluje většina filmů s touto tematikou.

„Karate-do není žádnou zabijáckou technikou. Pouze ve filmech je možné, že jedinec pomocí podobné techniky přemůže například deset útočníků. Je to mystifikace,“ mává rukou nad lacinými scénáři karatista.