O tom, že by dělala někdy něco jiného, nikdy neuvažovala. „Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu v Kroměříži a po jejím absolvování jsem nastoupila do tamní Základní školy na Švabinského nábřeží a už jsem v ní zůstala jako vychovatelka v družině. Jsem tady vlastně takový inventář,“ zasmála se.

Pokud člověk tak dlouho pracuje na jednom místě a vykonává stále stejnou činnost, může u něj dojít k vyhoření. Hany Klečkové se to však netýká. „Mívala jsem období, kdy to bylo horší, ale nikdy to nebylo kritické tak, že bych uvažovala o změně místa,“ vysvětlila.

Na ocenění ji navrhl ředitel školy Miroslav Plaček. „Ze Zlínského kraje pak přišel dopis, že jsem byla vybrána z pětašedesáti nominovaných kolegů, ale oceněných nás bylo samozřejmě víc,“ upřesnila.

Na samotný akt jí zbyly příjemné vzpomínky. „Bylo to velice slavnostní a moc pěkné. Byla jsem překvapená, že jsem byla nominovaná jako jediná vychovatelka. O to víc si toho vážím,“ poznamenala.

Nejen láska k povolání a k dětem ji drží už čtyři desítky let na jedné škole. „Jsme tu výborný kolektiv a skvěle si spolu rozumíme. Každý den si po družině ve čtyři hodiny sedneme a dáme si kávu. Vím, že nám to z ostatních škol i závidí a kolikrát tomu ani nechtějí věřit. Ale my si na sebe opravdu ten čas vždycky rády uděláme,“ uzavřela oceněná vychovatelka