Vyučená prodavačka pro textil a oděvy se chtěla svému oboru věnovat, za bývalého režimu jí však nebylo příliš přáno. „Neměla jsem možnost otevřít si vlastní obchod, takže jsem vystřídala několik prodejen. Pak přišly na řadu děti,“ vzpomíná Kopčilová.

V roce 2001 se však rozhodla, že se vrátí do práce a půjde rovnou do svého. „Pronajala jsem si tehdy buňku na městské tržnici v Hulíně, což byla skvělá příležitost pro rozjezd s minimálním vkladem. Vydržela jsem tam něco přes rok,“ podotkla Kopčilová.
Pak přišla možnost přesídlit do kmenového obchodu, který stál přímo na hlavní třídě v Hulíně.

Monika Kopčilová si v Hulíně otevřela živnost v oboru, kterému se vyučila

„Ten se mi podařilo získat s velkým kusem štěstí, ucházelo se o něj několik zájemců. Navíc jsem měla obavy, jestli utáhnu nájem a zvládnu zaplatit sociální a zdravotní pojištění. Jsem tady ale už šestý rok a daří se,“ usmála se.

S novým místem vzrostl nabízený sortiment i počet zákazníků, mezi něž patří nejčastěji ženy. „Muži chodí opravdu málo, ale když už přijdou, je s nimi legrace. Jeden pán se třeba přišel zeptat na podvazky na ponožky, což už se dnes ani nevyrábí,“ vysvětlila Kopčilová.

Občas do prodejny zavítá také pár. „Ti se ale většinou pohádají. Ať už kvůli ceně, nebo kvůli tomu, jestli to někomu sluší, nebo ne,“ přiznala podnikatelka, která ve volném čase jezdí na kolečkových bruslích nebo hraje šipky.

„V zimě mám nejvíc ráda plavání, ale volného času opravdu moc nemám. Přesto bych svou práci ani za nic nevyměnila, baví mě práce s lidmi i to, že mě nikdo nekomanduje ani neomezuje,“ uzavřela Monika Kopčilová.