Michelinský šéfkuchař Toni Mörwald: Jsem rád, že jsem mohl začínat od nuly

Kromě ochutnávek v místních hotelech a hospůdkách rozesetých v 3,5 km dlouhém údolí Léskové opět nabídne i farmářský trh, soutěž o nejlepší klobásu a valašský frgál, frgálovou manufakturu a další program pro celou rodinu.

Nebudou chybět ani tradiční galavečeře ve Spa hotelu Lanterna. Zatímco ta páteční bude v režii šéfkuchaře Pavla Václavíka a jeho týmu, který představí nové podzimní menu snoubené s víny Kadrnka, sobotní Michelinskou galavečeři a nedělní Michelinský oběd tradičně připraví hostující šéfkuchař oceněný prestižní michelinskou hvězdou. Letos se pořadatelům podařilo přilákat hosta z Rakouska.

Padesátiletý Toni Mörwald řídí několik tamních restaurací. Michelinskou hvězdu již získal v několika rakouských podnicích, má vlastní kuchařskou školu, vydává kuchařské knihy a patří k uznávaným odborníkům. Ve Velkých Karlovicích představí gastronomii michelinské restaurace Le Ciel, která „staví“ na rakouských tradicích s francouzskými prvky. Ke všem chodům také pečlivě vybral ta nejlepší rakouská vína.

Pane Mörwalde, prozraďte nám, jaká byla vlastně vaše cesta ke gastronomii? Také jste chtěl být kuchařem již od dětství?

Odmalička jsem chtěl být farmářem a mít svůj vinohrad. Když mi byly čtyři roky, moji rodiče, i když o to nijak neusilovali, dostali zcela náhodou restauraci. Tohle prostředí se mi postupně moc zalíbilo, prakticky jsem tu vyrostl. A dnes jsem opravdu rád, že jsem mohl začít prakticky od nuly, takže vše, co vím a umím, jsem se postupně naučil. Inspiraci a potřebný rozhled mi pak dodalo studium na vysoké škole pro turismus a následné pobyty po celém světě.

Jak důležité pro vás bylo odborné vzdělání? U nás si gastronomické školství v minulých desetiletích nezískalo zrovna nejlepší zvuk, nyní si pověst napravuje…

Pro nás v Rakousku je odborné vzdělání velmi důležité a je třeba ho neustále podporovat. Jen tak jsme schopni se vypořádat s neustále novými a stoupajícími požadavky a vývojem doby. Česká gastronomie, její kuchyně i pohostinnost mi připadají velmi zajímavé a také historicky významné. Považuji je za důležité evropské dědictví. To platí i pro Rakousko. V posledních letech se ale špičková gastronomie příliš orientuje na mezinárodní trendy. Proto bych přál oběma našim zemím do budoucnosti více osobitosti.

Jste autorem několika kuchařských knih. Zaujala nás zvláště ta, která je věnovaná dezertům, obsahuje 400 receptů. Máte rád sladké?

Mám moc rád dezerty a zákusky. Také jsem vedl po tři roky nejlepší rakouskou cukrárnu v Oberlaa ve Vídni. Jsem přesvědčen, že co se sladkostí týká, jsou naším exportním hitem pro celý svět. Témata i inspiraci jsem vždy bral a beru z každodenní práce.

Šéfujete celkem devíti restauracím v Rakousku. Le Ciel není první, která se pod vaším vedením pyšní michelinskou hvězdou. Jak je toto ocenění u vás vnímáno?

První hvězdu jsem získal už v roce 2000 a to pro restaurant Mörwald v hotelu Ambassador, potom v Klosterneuburgu a v Křemži, na zámku Grafenegg, následně v našem Relais & Chateaux ve Feuersbrunn am Wagram a teď také v Grand Hotel Wien pro restaurant Le Ciel by Toni M. Po všech těch zkušenostech můžu potvrdit, že Michelinské hvězdy návštěvnosti opravdu pomáhají!

Česká a rakouská gastronomie mají historicky mnoho společného. Byl jste již někdy v ČR a ochutnal naši kuchyni?

Mně se Česká republika líbí se vším všudy: krajina, historie, kuchyně i lidé. Ve Velkých Karlovicích jsme ještě nikdy nebyli, přijedu sem připravit menu s mým šéfkuchařem Rolandem Huberem a moc se těšíme.

Více informací o galavečeřích