Poprvé tak budou mít gurmáni příležitost ochutnat menu od držitele nikoli „jen“ jedné, ale hned dvou michelinských hvězd. Nicolas Decherchi je navíc získal velmi rychle po sobě, v rozmezí dvou let, což se přihodí jen zřídka.

Pětatřicetiletý Francouz kromě michelinské restaurace Paloma v Mougins šéfuje i stejnojmennému podniku v Průhonicích. V minulých dnech zavítal do hotelu Lanterna, aby se zdejším týmem kuchařů naplánoval detaily festivalových degustací. Našel si čas i na krátké povídání – o Valašsku, michelinských hvězdách i o tom, jak mu chutná valašská slivovice.

Vaše návštěva byla pracovní a víceméně „na otočku“. Jaké jsou vaše první dojmy z Valašska?

Působí na mě tak trochu jako naše francouzské Alpy – to, jak se tu postupně zvedají zalesněné kopce, zdejší dřevěné chaloupky, celkově velmi hezká příroda… Díky této cestě jsem také poprvé ochutnal valašskou slivovici. Je velice chutná - ale musím říct, že na mě poněkud silná. (smích)

Vaši předchůdci z řad michelinských šéfkuchařů se při Karlovském gastrofestivalu divili, že jídlo do této odlehlé oblasti dokáže každý rok přilákat tisíce návštěvníků…

V tom nevidím problém, nemám předsudky. U nás v Mougins se také koná gastrofestival, na který přijede až sto tisíc lidí, a přitom jinak je to velmi poklidné místo.

Jehněčí hřebínky, restované hříbky, pohankové nok
Ve Velkých Karlovicích chystají galavečeři na počest 100. výročí Československa

Jak často hostujete při podobných příležitostech mimo své domovské restaurace? A jaké menu chystáte do Velkých Karlovic?

Vyjíždím maximálně dvakrát až třikrát do roka. Ve Velkých Karlovicích představím menu, které bude kombinací toho, co máme v lístku, ale i pokrmů, které běžně neděláme. Nebude chybět ani má nejoblíbenější surovina – humr.

Na Valašsku budete vařit poprvé, jinak ale v Česku působíte už dva roky jako šéf Palomy v Průhonicích. Jaké jsou vaše dojmy?

Cítím se tady příjemně. Byl jsem ohromně překvapený, na jak vysoké úrovni jsou zdejší kuchaři, co všechno umí. Navíc, což je velké plus, mají ohromnou motivaci a chuť se učit něco nového.

Ve Francii se vám povedlo něco, co není běžné – první michelinskou hvězdu jste získal už rok po otevření restaurace, druhá přibyla do dvou let. Jak to bylo obtížné období?

Byla to tvrdá práce. Mám štěstí, že mám dar kreativity. Umím jídla přetvářet, ale vycházím z klasického základu, který jsem se naučil ve škole. Získat první hvězdu byl neskutečný pocit, o druhé ani nemluvě. Je to obrovská radost, ale i stres. Pořád se ptáte sám sebe, jestli neusínáte na vavřínech, jestli děláte vše, abyste tuto pozici neztratili… Ale já to vnímám pozitivně. Žene vás to dál, abyste se nezastavil a stále překonával sám sebe.

Děkujeme za rozhovor.

Více o Karlovském gastrofestivalu se dozvíte na www.karlovskygastrofestiva.cz.