Když prší, hráz kontrolujeme co dvě hodiny

Václav Skalka se ke svému nynějšímu povolání dostal podle svých slov celkem přímou cestou. „Člověk si vybírá povolání podle možností,“ vysvětluje Skalka. Obor jej zajímal už jako mladého muže a poté, co se v oboru hrázný vyučil, absolvoval i střední školu zaměřenou na vodní stavitelství.

Do Karolinky se dostal už v roce 1983. Tehdy přišel ke stavbě přehrady jako stavební dozor. „Přímo z Karolinky nepocházím. Má rodina je z nedaleké Bystřičky,“ upřesňuje hrázný.

Od ledna 1985 ve Stanovnici zahájili trvalý provoz. Václav Skalka zde tedy jako hrázný pracuje celých pětadvacet let.

„Když někdo říká, že ho práce baví, tak lže. Práce je jen prostředek k tomu, jak se uživit,“ tvrdí.

„Když však práce člověka ani nezajímá, tak ji dělá špatně,“ filozofuje.

Povolání hrázného není podle něj tak snadné, jak by si někdo mohl myslet.

Snad i kvůli tomu se v České republice v této branži nevyskytují téměř žádné ženy.

Sám pokračovatele v rodinné linii nemá. „O následovníkovi v rodině pochybuji. Mám totiž dvě dcery,“ krčí rameny.

Rybaření přináší hráznému klid

Kromě práce na hrázi si Skalka vychutnává i rybaření. Podle svých slov dělá i nějaký ten sport. „Když se chci uklidnit, sednu si někam na ryby. To zabere spolehlivě,“ prozrazuje.

Hrázný ze Stanovnice se ve své práci stará komplexně o celý provoz vodního díla v Karolince. Musí tedy myslet na spoustu věcí najednou. Správcování zahrnuje třeba sečení travních porostů u vody, ale také především udržování provozuschopnosti všech zařízení.

Práce na každý den

Správný hrázný by podle něj měl umět předvídat poruchy strojů dřív, než se vůbec stanou. Musí být i dobrým hlídačem. Stanovnice totiž zásobuje pitnou vodou převážnou část Valašska i okolní okresy a dodržování ochranných pásem v okolí přehrady je důležitou součástí tamního hrázného. „Je to práce na úplně každý den. Únava z každodenního shonu tak potká snad úplně každého,“ říká Skalka.

Podle něj je pracovní nasazení i ve sváteční dny obvyklé. „Sedlák se taky nepozastavuje nad tím, že musí jít poklidit dobytek i v neděli,“ přirovnává. Lidé totiž pitnou vodu vyžadují každý den.

Občas se k běžným starostem hrázného přidá i nepřízeň počasí. Především když do hor mraky přiženou průtrž nebo dlouhodobé deště. „To potom nespím vůbec. Hráz se musí kontrolovat každé dvě hodiny,“ přibližuje.

Správce hráze musí být zručný

O údržbu vodní nádrže ve Stanovnici se starají čtyři zaměstnanci. Každý má určitý objem prací, které musí vykonat. Aby byl provoz plynulý, musejí pracovníci zvládat takřka devatero řemesel.

Požadavky, které na personál hrázný ze Stanovnice klade, jsou hlavně o zručnosti. „Nepotřebuji tady vědátory. Spíš lidi, kteří umějí chytnout za práci,“ nastínil Skalka.

Podle něj je potřeba v jedné osobě kvalitního zámečníka na opravu a údržbu a zároveň i někoho, kdo ovládá zedničinu, tesařinu i strojníka. „Víc než učence potřebujeme někoho, kdo umí pracovat s křovinořezem, motorovou pilou nebo jezdit s traktorem. V neposlední řadě jsou potřeba dva lidé s řidičským oprávněním na sněžný pluh,“ vypočítává hrázný.

V létě se seče tráva, v zimě odhrnuje sníh

Údržba okolí přehrady se přitom liší v závislosti na ročním období. „V létě je nutné dbát na posečení trávy, v zimě je to udržování průjezdnosti hráze a údržba toku. Na podzim se uklízejí splaveniny, v jarních měsících se tyto splaveniny pálí. Každé období má zkrátka své specifické práce,“ popisuje.

Že by byla jeho práce stereotypní, se podle něj žádný hrázný bát nemusí.

Každý den na něj čeká něco jiného.

„Například dnes jsem měl dohodnutá dvě jednání, která se nakonec zrušila. Místo toho jsme zjistili, že máme problémy na cyklostezce,“ vysvětlil. Na vyhánění lidí z okolí vodní nádrže jej ale prý moc neužije.

Když se do okolí přehrady zachce nějakému houbaři, zůstává prý klidným. „V houbařích bych problém neviděl. To už bych za chvilku musel mít problém i se srnkou,“ usmívá se hrázný. Podle něj jsou důležitější věci, kterým se musí věnovat. „Energií by se nemělo plýtvat tam, kde je to bezpředmětné,“ dodává.

Iveta Barabášová