Obchod Horákovi koupili v dražbě v roce 1992. „O rok dříve utrpěl manžel Pavel úraz, doma se nudil, a tak vymýšlel, co bychom mohli dělat. Napadlo ho, že si pořídíme obchod a já, jelikož jsem byla pro každou srandu, jsem souhlasila,“ vzpomíná s úsměvem dvaapadesátiletá vystudovaná zdravotní sestra Miroslava Horáková, dnes vedoucí podniku. Známí ji tenkrát od záměru zrazovali a dnes už prý ví proč.

„Asi nejtěžší bylo splácení úvěru, které se protáhlo až na deset let. Řekla bych, že nás to dusilo více než dnešní konkurence,“ zvažuje majitelka, která ještě v roce 1992 stačila vystudovat tříletou nástavbu v oboru programátor-analytik. Přesto hned dodává, že osud jim byl poměrně nakloněn. Oba nedaleké supermarkety se totiž objevily až v době, kdy měli úvěr splacený.

„Další záchranou bylo, že jsme se později zapojili do jedné obchodní sítě, která funguje zároveň jako servisní organizace sdružující stovky obchodů na Moravě. Ta nám připravuje různé letákové akce, takže si můžeme dovolit nižší ceny, což je samozřejmě vykoupeno nižším ziskem,“ vysvětluje Horáková.


Udržet si zákazníky v nedaleké blízkosti dvou supermarketů znamená mít otevřeno v sobotu i v neděli. Za kasou se Miroslava střídá s manželem a vypomáhá i syn, který si nedaleko otevřel kavárnu. Za velký problém manželé shodně uvádějí těžkosti se sháněním kvalitních a zodpovědných zaměstnanců.

„Jednou se stalo, že se jedna dáma motala kolem obchodu podnapilá a druhý den přišla z pracovního úřadu, že se zajímá o práci prodavačky,“ kroutí hlavou majitelka obchodu. I když si dnes už téměř nedovede představit několik volných dnů pro sebe, tvrdí, že by neměnila. „Je to náročné, ale šla bych do toho znovu. Alespoň v některých oblastech je člověk sám sobě pánem, a to je pro mě důležité,“ dodává Miroslava Horáková.