Zpěvačka často a docela radikálně mění svůj vzhled, její chování ale zůstává stejné. Rozhovor jsme měly domluvený po telefonu. Když zavolala, ještě se omluvila za desetiminutové zpoždění. Byla milá a vstřícná. Povídaly jsme si nejenom o vizovickém Trnkobraní, na kterém má v neděli vystoupit, ale také o odpočinku a její hudební ikoně Alanis Morissette.

Koncert na vizovickém festivalu vás čeká v neděli. Poprvé jste na pódiu Trnkobraní vystoupila před třemi lety. S jakými pocity se budete vracet?

No tak s pocity určitě hezkými, protože na Moravu jezdím ráda. Tato akce už má velkou tradici, co já mám zprávy a co si pamatuju, tak na ni chodí fajn lidi. Když jsem tam hrála v roce 2005, bylo to skvělé a vrátím se hrozně ráda. Akorád se teda nezúčastním pojídání knedlíků. (Smích.) Ale určitě budu fandit.

Takže se zdržíte i jako divák?

Pokud mi to trošku povinnosti dovolí, tak určitě. Narvat do sebe tolika knedlíků je podle mne obrovský výkon. Když to jen malinko půjde, určitě zůstanu.

Na co se mohou vaši fanoušci těšit?

Máme tam asi hodinový program, což je docela dost prostoru. Zazní písničky z novějšího alba Dotyku i ze starší věci Spousta andělů. Bude to takový mix v koncertní úpravě, v koncertním kabátu. Doufám, že lidi nezklameme.

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci. Měla jste možnost alespoň trošku odpočívat?

Já jsem relaxovala spíš před prázdninami a to po maturitě, kdy jsem byla dost vyčerpaná. Odjela jsem na chvíli do švýcarských hor a tam jsem se jen courala po krajině a nabírala energii na léto, které je vždycky náročné. Letos je zvlášť pracovní, protože se nakupila spousta festivalů a připravujeme další díly na internetovou televizi Stream. Každý týden tady běží dva díly o tom, co v létě dělám, o letním hraní a zákulisí koncertů a tak. Takže všechno je to hodně pracovní a docela vypjaté.

Co je pro vás ideální relaxace?

Spánek! (Smích.) To je nejlepší relax, který znám, protože v něm člověk opravdu vypne a ponoří se do snů, což je fajn. Ale pokud máme mluvit o odpočinku, když jsem vzhůru, tak maximálně chodím do přírody. Tu mám nesmírně ráda.

Když jste zmínila svůj poslední pobyt v zahraničí, máte místo, kam byste se opravdu ráda podívala?

Já mám taková dvě vysněná místa a to Nový Zéland a Austrálie. Tam tím směrem jsem se ještě nikdy nevydala a to bych jednou moc ráda.

Sama si skládáte texty k písním. Kde čerpáte inspiraci?

Je to různé. Většinou se ta múza objeví naprosto nečekaně. (Smích.) Aby člověk vůbec dokázal vnímat věci a detaily kolem sebe, je nesmírně důležitý odpočinek. Prostě relaxuju, chodím ven, přemýšlím, a když se tomu člověk chvíli věnuje a je nějakým způsobem soustředěný, tak to přichází samo.

Když jsem s vaším bratrem a manažerem v jedné osobě domlouvala rozhovor, říkal mi, že jste momentálně u kadeřníka. Je to pár týdnů zpátky, kdy jste své tmavé vlasy přebarvila téměř na bílou. Co dnes? Nastala další radikální změna?

(Smích.) Tak proběhla minizměna. Myslím, že si toho velice nikdo nevšimne. Spíš je to takové aktualizování toho, co jsem měla doposud na hlavě. Takže byla jsem bílá, jsem ještě bělejší, měla jsem vlasy krátké, jsou ještě kratší.

Vraťme se k Trnkobraní. Na tom obrovském prostoru areálu Likérky bývají tisíce lidí. Cítíte i po těch desítkách koncertů, které už jste absolvovala, ještě nervozitu před vystoupením?

Čtyři roky jsou krátká doba. Takže tréma úplně nezmizela. Naopak. Občas mám dokonce pocit, že je to čím dál tím horší! (Smích.) Stále intenzivněji si uvědomuju zodpovědnost vůči divákovi a nervozita tím samozřejmě stoupá. Ale mírní se to tím, že hrajeme hodně často, takže člověk si tak nějak zvykne na rytmus a už mi to nedělá takové problémy, jako když se vracím na plac třeba po měsíci. To je potom horší. Takže to Vizovic se těším, ale zároveň se trošičku bojím, aby všechno vyšlo. Ale tak je to vždycky a asi to k tomu patří.

V jakém okamžiku tréma opadne? Je to, když vyjdete na pódium a slyšíte ty nadšené fanoušky, nebo když poprvé hrábnete do strun?

Určitě v momentě, kdy začnu zpívat. Není to ani tak o nástrojích, ale spíš o tom, jak nasadím hlasově. A pak je taky hrozně důležité, jestli to k těm lidem opravdu dojde. Když vidím, že energie, kterou vydávám, oni nějakým způsobem přijímají a opětují, je to krásný pocit. Většinou to zjistím během prvních pár taktů.

Předpokládám, že si nenecháte ujít koncert Alanis Morissette (rozhovor vznikal v úterý, v den vystoupení kanadské zpěvačky v Praze, pozn. red.).

To v žádném případě. Snažím se tolika netěšit, protože já jsem samozřejmě pociťovala obrovskou euforii tenkrát, když jsem se s ní mohla sejít. Párkrát už jsem byla i na jejich koncertech a moc se mi to líbilo. Takže nechávám to náhodě, moc od toho neočekávám a věřím, že mě to příjemně překvapí a že to bude hezký zážitek.

Co říkáte na její poslední desku Flavors Of Entanglement?

Kupodivu pro mne je tam ve více písničkách hodně elektroniky.

Taky mě to překvapilo.

No jo. Alanis vnímám jako zpěvačku u kytary a u piána. Ale tyhle písničky tam taky nechybí, takže já jsem spokojená. Je dobré, že člověk může poznat interpreta z trošku jiného úhlu, což je fajn.

Letní festivaly budou za chvilku minulostí. Na co se připravujete?

Hlavně bych se chtěla věnovat Světlušce, se kterou budeme mít v listopadu benefiční koncert. Takže sháníme hosty a lidi, kteří by na této akci vystoupili. Moc se těším. Každý rok bývá velká legrace. A jinak samozřejmě budu hrát i sama, připravovat koncerty třeba i na Slovensku, protože tam se mi hodně zalíbilo.

Já vám chci popřát šťastnou cestu na Moravu a ať se koncert ve Vizovicích vydaří.

Díky. Třeba se uvidíme.