Opice Žofka je zároveň nový titul Městského divadla ve Zlíně, který herci nabídnou dětskému i dospělému publiku již tuto sobotu ve Velkém sále divadla.

Režie pohádky se ujal umělecký šéf divadla Dodo Gombár, který do hlavní role obsadil Petru Hřebíčkovou. O tom, jak projekt vznikal, si Deník povídal s režisérem i s Opicí Žofkou.

Přípravy na premiéru vrcholí. Jaké jsou pocity? Je to nervozita nebo spíše zvědavost?

Dodo Gombár: Pocity jsou výborné. Včera někdo z herců při cigaretce poznamenal, že raději by zkoušeli Hamleta než další pohádku, ale já se na to dívám velmi optimisticky. (Smích.) Samozřejmě vyžaduje to dost koncentrované zkouškové období pro celý tým. Víte, dělat pohádku není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Naprosto to neznamená, že dětské divadlo je méně náročné. Spíš naopak. Ale zpátky k otázce. Nálada je klasicky předpremiérová, takže honíme čas a snažíme se dopilovat poslední detaily. Hodně se raduji a těším z toho, že všichni se u zkoušení baví a moc si to užívají.

Petra Hřebíčková: Musím jedině souhlasit. Pocity jsou výborné. Od začátku zkoušení se všichni velmi bavíme a nesmírně se těšíme na reakce diváků. Doufám, že se budou bavit stejně jako my.

Je dětský divák náročnější než divák dospělý?

Dodo Gombár: Jsem přesvědčený, že ano. Možná lepší slovo než náročnější je upřímnější. Dítě se nepřetvařuje a hned vám dá najevo, zda se mu to líbí, či ne. Také není schopné odpouštět, což je ale na straně druhé pro herce v jistém směru dobré. Dětským divadlem jsem prošel i jako interpret ještě na vysoké škole, kde jsme hrávali po mateřských školách. A také jsem se na něho jeden čas hodně zaměřil. Myslím, že pro herce může být dětský divák prospěšným zrcadlem.

Petra Hřebíčková: Dítě vám neodpustí žádnou faleš. Není ani tak náročnější, jako že má spíš jiné potřeby. Jsou spontánnější. Dospělý divák je zdrženlivější. Moje první angažmá bylo v divadle Polárka, což je divadlo hlavně pro děti. Takže určitou zkušenost už mám. Opice Žofka je takovým mým návratem do mládí. (Smích.)

Pohádka je představením, které je určeno hlavně pro děti. Může si v něm něco najít i dospělý divák?

Petra Hřebíčková: Určitě! Já jsem přesvědčena, že ano. Celý herecký ansábl se výtečně baví, takže si myslím, i rodiče si v Žofce najdou to své. Text je výborně napsaný a nechybí spousta fórků. Myslím, že se ani dospělí nebudou nudit.

Proč jste si, pane režisére, vybral právě Opici Žofku?

S konkrétním nápadem při nějaké debatě přišla dramaturgyně divadla Jana Kafková. Hledali jsme titul, který je, řekněme, kultovní. Přechází z generace na generaci. A Opice Žofka toto kritérium splňovala. Myslím si, že se jedná o kouzelné divadlo a děti tam najdou křehkou macourkovskou poetiku. Svět zvířat je takzvaně polidštěný.

Přípravy byly velice intenzivní, herci šli inspiraci hledat i do zlínské zoo. Narazili jste během zkoušení na nějaký problém?

Dodo Gombár: Tak občas herec narazí na podlahu, že jo? (Smích.) Ale vážně. Domnívám se, že je těžké se na jedné straně identifikovat se zvířecí říší a na straně druhé se nepitvořit. Varujeme se přistupovat k tomu jako k divadlu pro nejmenšího diváka. Snažíme se vyvarovat infantilnosti. Je těžké najít míru obyčejnosti. Dítě se nedá strhnout do slepé uličky. Buď vám to věří, nebo nevěří. Právě při zkoušení si my dospělí uvědomujeme vlastní limity. Máme zakódované takové to zvláštní zjednodušování a banalizování. A to vám dětská duše neodpustí. Takže právě tohle bylo asi nejnáročnější. Shodnout se na stylu, kterého se chopíme.

Petra Hřebíčková: Tak já jsem měla jeden obrovský problém. Šplhání! (Smích.) Ještě jsem ho nezvládla tak jak bych si přála. Prostě musím zdokonalit fyzičku. Ale obávám se, že do sobotní premiéry to nestihnu. Samozřejmě pan režisér po mně nechce, abych skákala a dělala přemety a salta, ale sem tam někam vylézt bude určitě pro děti fajn.

Co podle vás diváka na pohádce nejvíce zaujme? Budou to veselé kostýmy nebo písničky?

Dodo Gombár: Určitě bych hlavně zdůraznil hravost. Je to tak, jak naznačujete. Výtvarná stránka je pro dětské oko velmi přitažlivá a krásná. Výtvarnice Hanka Knotková se pěkně a citlivě trefila do naší představy. Nechybí ani spousta hudby a písniček. Spolupracoval jsem opět se svým dvorním hudebním skladatelem Davidem Rotterem. Známe se už léta a naše komunikace je už natolik prozkoušená, že stačí náznak a my se dohodneme. Můj názor je, že jsme do pohádky vnesli kopec radosti. Herci zpívají a tancují. A jsme zpátky u hravosti, která bude určitě předností pohádky. Děti by měly odcházet s tím, že si budou pobrukovat melodie.

Petra Hřebíčková: Podle mne je vizuální stránka pro malého diváka důležitější než text. Oko je nejbystřejší a nejrychlejší vjem. Myslím, že když vyjdeme na pódium v kostýmech, určitě je to velmi zaujme. Až si zvyknou na kostýmy, začnou vnímat písničku a děj. Ten je velmi stručný a jasný a stále se na pódiu něco děje.

Zazní v pohádce i ústřední melodie, kterou děti znají z večerníčku Opice Žofka?

Dodo Gombár: Určitě ne. Ani si to nemůžeme dovolit vzhledem k autorským právům. Celá hudební linka je originální a naše vlastní.

Ke které z pohádek jste se nejraději vraceli jako děti?

Dodo Gombár: Měl jsem velmi rád pohádky s mytologickým nádechem. Od útlého dětství mne na nich přitahovala zvláštní vůně minulosti. Bavily mne rytířské příběhy o velkých hrdinech. A někdy na začátku puberty jsem začal registrovat seriál Simpsonovi. To je humor, který je mi sympatický dodnes.

Petra Hřebíčková: U mne to byly jednoznačně Tři oříšky pro Popelku. Dodnes ji miluju. Je tam romantika i vtip a stále mne baví.

Jak se cítíte v kostýmu Žofky?

Hanka Knotková je nesmírně šikovná. V kostýmu se cítím výborně, a když jsem viděla kolegy, všechno mi to přijde dokonalé. Myslím, že Hanka tomu velmi pomohla. Občas se stane, že kostým vám zabije představu o roli a tady za nás kostýmy udělaly polovinu práce.

Zlínští diváci vás z poslední doby mají zapsanou hlavně jako Maryšu z dramatu bratří Mrštíků. Nedělá vám potíže dostat se z té vážné role do pohádky?

(Smích.) Absolutně ne. Naopak. Velmi jsem se na Žofku těšila. Odpočinout si od dramatu taky není špatné.

Opice Žofka se blíží k premiéře, co vás čeká dál?

Dodo Gombár: Letos mám trošku náročnější sezónu. Sešlo se toho víc. Hned po Žofce musím do Bratislavy, kde připravuji projekt na rozhraní dvou žánrů. Pak mne čeká cesta do Prahy, kde jsem minulý rok přerušil zkoušení Divé Báry kvůli zdravotní indispozici hlavní představitelky. Ale i když budu na cestách, stále budu jednou nohou ve Zlíně.

Petra Hřebíčková: U mne je to zatím otevřené. Ještě nevyšlo obsazení, ale chystají se Andělé všedního dne s Petrem Štindlem nebo Eva tropí hlouposti s Hankou Mikoláškovou. Zatím nevím, na co se můžu těšit. Když mne vedení obsadí, budu za oba projekty ráda.