Proexportní firma vyváží až 90 procent své produkce a zároveň je důležitým zaměstnavatelem v regionu.

Společnost založená roku 1992 se zabývá výrobou konstrukcí, které mají za úkol ochránit zařízení uvnitř. „Jde o obal pro umístění technologických zařízení,“ vysvětlil ředitel firmy Petr Bambuch. Do kontejnerů pak zákazníci montují rozvodové skříně, úpravny vod nebo třeba trafostanice.

Po revoluci začali vyrábět kontejnery

Kovar stojí na místě bývalého JZD, ke kterému byla v minulosti přidružena kovovýroba. Oddělení se v čele s ředitelem, vyučeným kovářem, a dalšími společníky osamostatnilo.

Zpočátku podnikali v pronajatých prostorách s 34 pracovníky. Hlavní produkcí byly ocelové konstrukce a výrobky pro Novou huť Ostrava. Po revoluci, kdy zanikly veškeré zakázky, se rozhodli pro výrobu obytných a sanitárních kontejnerů. Začátky byly těžké, odkoupili od osob v JZD podíly a neobešli se bez úvěru. Museli přitom ručit veškerým majetkem.

„Zlomové pro nás bylo, že jsme přestavěli lakovnu a postavili tryskárnu. Kravíny jsme přebudovali na montážní haly,“ vzpomíná Bambuch. Inspiraci k úspěšnému podnikání prý bere z asijských trhů. Obdivuje schopnost tamějších firem spořit v čase i korunách.

Podnikání ředitele podle jeho slov vždy bavilo. Choval býky a pěstoval česnek, vždy s vidinou ekonomického přínosu.

„Postupem času se podnikání stalo drogou,“ netajil se. Bez pomoci lidí by to ale prý nešlo.

Zprvu společnost obchodovala se svým největším partnerem, sousedním Německem, přes prostředníky. Protože však museli řešit nejrůznější techniké oříšky, začali vedoucí jezdit k zákazníkům s překladateli na vlastní pěst.

Dnes jsou v čele společnosti tři společníci, kteří na dílně začínali. Kromě samotného dvaašedesátiletého Bambucha to je Pavel Cedidla a Miroslav Hromada. Všichni jsou však na sklonku důchodového věku, a proto se ohlížejí po následovatelích. Mezi adepty jsou i potomci vedoucích.

Sám ředitel má ve firmě syna, který řídí obchodní oddělení a dceru, jež pracuje mimo jiné jako překladatelka. „Během následujících tří let chceme vedení předat. Projdou klasickým výběrovým řízením spolu s dalšími uchazeči,“ řekl.

Společnost zasáhla hospodářská krize

Postupně se tak stane z vedoucího rádce. „Firma je pro mě srdeční záležitost, člověk by se nerad díval na skomírající firmu,“ vysvětluje závažnost správného zvolení šéf Kovaru.

V minulém roce se společnosti velmi dařilo. Dosáhla obratu 410 milionů korun. Stejně však, jako ostatní na trhu, i Kovar zasáhla krize. Letos vedení počítá s obratem kolem 300 milionů korun. Zlepšit by se to nemělo ani příští rok. Jednou z příčin je právě ekonomický stav Německa, kde končí až 60 procent produkce firmy.

Kvůli krizi došlo i na snižování stavů pracovníků. Z 225 zaměstnanců dnes ve společnosti pracuje 193.

Propouštění je o to horší, že pracovníci jsou sousedé a kamarádi. „Je velmi těžké, říct sousedovi, že má padáka. Raději než k propuštění, sahám k jiným řešením. Například snižování počtu pracovních hodin,“ vysvětluje Bambuch.

Podle něj je lékem proti krizi neustálé vzdělávání zaměstnanců i managementu. Na rozvoj pracovních sil se mu ostatně podařilo získat peníze z Evropské unie. Vůbec je prý důležité, starat se o své zaměstnance, poslouchat jejich nápady a motivovat je.

Do budoucna chce společnost začít s výrobou ve dvou odlišných odvětvích. Jakých? To ředitel z obav před konkurencí nechtěl prozradit. Dále pak přímo v Leskovci vybavovat kontejnery technologií a zavádět novější výrobní postupy.

Pravdou je, že společnost dá v poslední době čím dál více na marketing. „Plošné oslovení zákazníků je při naší individuální výrobě nanic. Každý výrobek se liší. Jednáme s nimi raději osobně,“ poodhalil ředitel.

Strojírenská firma mírně udržuje zemědělskou výrobu. Z původních zhruba 1300 kusů dobytka však zůstalo jen 100 krav, které zajistí ani ne procento tržeb z obratu.

Úspěch Kovaru dokládá také nedávné finálové umístění v celostátní soutěži Firma roku 2009, kam se probojovala po vítězství v kole krajském.