„Určitě jsem byla ráda, že se mi střelecky tak dařilo, ale určitě to není pravidlem. Je nás na hřišti sedm a branky nejsou jen mou zásluhou,“ říká skromně hlavní postava prvoligového šlágru.

Utkání s Kunovicemi i přes promarněný náskok nakonec hodnotí docela kladně. „Samozřejmě nás remíza mrzí, jelikož jsme celý zápas vedly, ale každý bod se počítá. Hlavně jsem ráda, že dokážeme zabojovat jako tým,“ těší Žůrkovou.

Duely se slováckým rivalem vždycky prožívá o něco víc. „Je pravda, že s hráčkami z Kunovic se jak z přípravných turnajů, tak i z první ligy známe velmi dobře. S některými z nich se znám i osobně,“ přiznává.

Na palubovce šlo však kamarádství stranou, soupeřky si nic nedarovaly. Otrokovice chtěly do sezony vstoupit výhrou, rival zase toužil navázat na předcházejí úspěšný duel v Jindřichově Hradci.

Nakonec atraktivní zápas skončil smírem. „Doufám, že se nám letos povede držet se předních příček tabulky,“ přeje si.

Hlavní je, aby se sezona nepřerušila či zase neukončila. „I letošní ročník je trochu poznamenaný situací z minulého roku, ale doufám, že se to již opakovat nebude a liga se dohraje,“ pevně doufá sympatická sportovkyně.

Žůrková se házené věnuje třináctým rokem. „Jako malá jsem začínala v Bystřici pod Hostýnem, kde jsem v mladších žácích nastupovala s kluky. Bohužel tam ženské družstvo nebylo možné sestavit, tak jsem dále pokračovala v Otrokovicích,“ říká.

V minulé sezoně si mohla zatrénovat a v pár zápasech vyzkoušet i atmosféru MOL ligy, když hostovala v Olomouci. „Za tuhle zkušenost jsem byla opravdu moc ráda,“ přiznává.

Nejvyšší soutěž ji dál láká, nyní se ale soustředí především na výkony v otrokovickém dresu.

Jinak v dětství se ničemu jinému nevěnovala. „Házené jsem dělala naplno, ale ráda se podívám i na jiné sporty. Skrz zálibu ve sportu budu letos nastupovat na vysokou školu v Olomouci na obor fyzioterapie,“ hlásí na závěr.