Rodačka z Bystřice pod Hostýnem, která loni v Číně získala na světovém šampionátu mezi ženami bronz v soutěži družstev a stříbro v klání smíšených párů, je však nejen výtečnou hráčkou, ale i trenérkou. Jako členka Komise STK a Komise pro mládež Českého minigolfového svazu se v době pandemie koronaviru podílí na rozhodování o současných úpravách sportovního řádu pro letošní i příští sezonu.

„Momentálně jsou zrušeny případně přesunuty na podzimní termíny všechny tuzemské turnaje konané do konce května. Odehrány však budou bez ligové soutěže. Poté by mohla sezona probíhat beze změn. Tento scénář je však velmi optimistický, proto je v řešení spousta alternativních variant,“ říká v rozhovoru pro Deník jednadvacetiletá sportovkyně, která studuje Pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně, kde se angažuje v boji s koronavirem.

Štve vás hodně, že nemůže závodit ani pořádně trénovat?

Současná situace je bezesporu velmi náročná pro každého, mimo jiné i pro sportovce. Snažím se zachovat klid a hlavně se chovat zodpovědně. Nejdůležitější je teď pro mě, aby mí nejbližší byli zdraví a v bezpečí, minigolf v tuto chvíli zkrátka musí na chvíli stranou. Nedá se nic dělat, beru to, jak to je. Plánuji se ovšem alespoň zapojit do výzvy zastřešované hashtagem #puttathome, do které se zapojuje nespočet minigolfistů po celém světě a na sociálních sítích sdílí svá videa, jak hrají minigolf v pohodlí a bezpečí svého domova.

Jak vnímáte bezpečnostní opatření a různé zákazy?

Nemohu říct, že by mě bezpečnostní opatření otravovala, respektuji je a řídím se jimi, poněvadž věřím, že jsou správná a je důležité se chovat zodpovědně.

Angažujete se nějak v boji s koronavirem?

Ano, snažím se v době koronaviru nějakým způsobem angažovat. Třeba s rodinou jsme si sami ušili roušky a také jsem pomáhala se šitím roušek na zakázku. V našem pavlačovém domě nabízím pomoc s nákupy seniorům a velkou škálu dobročinných aktivit nabízí také Masarykova univerzita, na které momentálně probíhá plošné mapování akutních potřeb různých regionů. Stala jsem se proto koordinátorkou dobrovolnické činnosti Masarykovy univerzity pro náš region.

Jak nyní trávíte volný čas?

Volný čas v současné době věnuji převážně svým jiným koníčkům, proto spoustu času trávím v kuchyni, vařením a pečením. Také velmi ráda kreslím, cvičím, čtu anebo sleduji filmy a seriály. Současně se snažím zůstávat produktivní, a mám proto závazek alespoň dvě hodiny denně věnovat (samo)studiu. Poněvadž můj obor zahrnuje čtrnáct předmětů, studijních materiálů a zadaných seminárních prací máme opravdu mnoho a nerada bych potom ve zkouškovém období byla zahlcena učením ještě více než obvykle. Někteří vyučující pro nás také zavedli on-line přednášky.

Jak to máte s tréninkem? Můžete vůbec něco dělat, když všechny hřiště jsou zavřené?

S tréninkem je to v současné době komplikované. Jelikož ještě před pár dny byla zcela uzavřena všechna sportoviště, bylo možné trénovat pouze na "drahách", které si člověk může vystavět ze zcela běžných věcí, které najde doma. Samozřejmě se po dobu karantény alespoň snažím udržovat v kondici a proto pravidelně chodím běhat a doma cvičím.

Jaké plány na letošní rok jste vůbec měla?

Co se týče minigolfových turnajů v Česku, s mým bystřickým týmem jsme doufali, že se nám podaří zvítězit v žebříčku první ligy a postoupit poté zpět do extraligy, odkud jsme bohužel minulou sezonu sestoupili. Uvidíme, jestli bude možné tyto plány uskutečnit, vývoj ligové soutěže bude záviset na plánovaných úpravách sportovního řádu.

A co mezinárodní akce?

První větší mezinárodní minigolfová událost, které jsem se měla zúčastnit na pozici trenéra či vedoucího výpravy, tedy juniorský Nations Cup, se měla odehrát v květnu v německém Murnau, ovšem Světová minigolfová federace turnaj z pochopitelných důvodů zrušila. Na stejném místě se má poté na začátku srpna odehrát mistrovství světa juniorů. S tím se paralelně také v Německu ve Wanne-Eickel koná mistrovství světa seniorů, které prozatím zrušeno nebylo. Světová federace nás bude průběžně informovat. Později v létě je také naplánované mistrovství Evropy v rakouském Voitsbergu a na podzim nás doufám čeká Pohár mistrů evropských zemí v portugalském Portelu.

Na konci loňské roku jste na světovém šampionátu v Číně získala dvě medaile. Byl to největší úspěch vaší kariéry?

Minulý rok byl vlastně můj první odehraný oficiálně v dospělé kategorii, proto dvě medaile z mistrovství světa považuji za velký úspěch nejen můj, ale celého týmu. V roce 2018 jsem dosáhla na dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů v Chebu, což by se dalo považovat za lepší, ještě větší úspěch. Na druhé straně mnozí lidé mohou argumentovat, že juniorská kategorie není srovnatelná s kategorií dospělých. Proto je pro mě velmi těžké posuzovat, které medaile nebo úspěchu si cením nejvíce, za každou z nich je ale tvrdá práce a spousta nervů, takže mi přijde, že v daný moment je vždy ta aktuální nejvíce cenná.

Vy jste v reprezentaci od roku 2012, že?

Ano. Od té doby jsem byla součástí juniorského reprezentačního týmu. Pokud se ale na svoji reprezentační minigolfovou kariéru podívám s odstupem času, velkým milníkem byl pro mě rok 2015, kdy jsem poprvé vybojovala medaili - a hned zlatou. Stalo se tak na mistrovství Evropy v Ostravě a následující rok se mi podařilo dosáhnout stejného úspěchu na mistrovství světa v rakouském Bischofshofenu. Současně jsem se roku 2015 stala také součástí dospělé české reprezentace, se kterou jsme od té doby téměř každý rok s ženským týmem dokázaly vybojovat bronz. A mimo mistrovství světa či Evropy se hraje také již dříve zmiňovaný Pohár mistrů evropských zemí, kde jsme s mým týmem bystřických žen v roce 2017 nečekaně vybojovaly zlato.

Za těch spoustu let mám za sebou velkou spoustu turnajů. Některé z nich byly velmi úspěšné, jiné nikoli. Proto je velice těžké rozhodnout, který úspěch je podle mě nejdůležitější nebo největší, protože každý má za sebou svůj příběh a já si nesmírně vážím každého z nich.

Jak je na tom vůbec minigolf v Česku?

Asi nedokážu přesně určit, kolik lidí přesně tvoří naši základnu aktivních hráčů, bohužel je zřejmé, že toto číslo za poslední roky pomalu klesá nebo stagnuje. Snažíme se o co největší rozšíření povědomí o tom, že minigolf nemusí být jen zábava, ale také skutečný sport, který lze hrát závodně. Proto jsem také velmi vděčná za tuto příležitost seznámit a možná i nalákat čtenáře k tomuto krásnému sportu.

Je i ve vašem sportu důležitý především nárůst mládežnické základny?

Ano. Proto jsme již dva roky zapojeni do Výzvy Talent, která je dotována MŠMT a zaměřuje se na rozvoj a podporu mladých sportovců. Mohla tak vzniknout Komise pro mládež, kde pracujeme s Koncepcí práce s mládeží v členských klubech a s talentovanými minigolfisty na všech výkonnostních úrovních a daří se nám ji naplňovat. Od roku 2017 tedy skutečně mladých minigolfistů postupně přibývá.

Vás kdo k minigolfu přivedl?

Minigolf hraji přibližně od svých čtyř, pěti let. Přivedli mě k němu rodiče, kteří se dokonce díky minigolfu seznámili, podobně jako já se svým přítelem. Oba jsou dosud aktivními hráči, taťka se věnuje především administrativě a je také členem Komise STK a vedoucím Komise mládeže, mamka je jednou z nejlepších českých hráček a od minulého roku je součástí seniorského reprezentačního týmu.

Klasický golf vás nikdy nelákal?

Klasický golf mě baví sledovat v televizi anebo když doprovázím mamku a ségru na rekreačních turnajích jako caddy. Líbí se mi, že si člověk při golfu vyvětrá hlavu a tráví čas v přírodě, ovšem techniku provedení správného úderu bohužel opravdu neovládám. Mohla bych se vymlouvat třeba na malý vzrůst, ale ségra není moc vyšší než já a odpaluje krásně. Spíše to tedy bude tím, že technika úderu v klasickém golfu se od té minigolfové diametrálně liší, proto jediné, co mi v rámci možností jde, je putting. Pár lekcí golfu jsem se zúčastnila, ale jelikož mě na minigolfu baví právě ta přesnost, na velkém golfu jsem zkrátka měla moc velkou odchylku a jenom mě to rozčilovalo, a tak jsem se raději vrátila zpět k minigolfu.

V čem je minigolf vlastně nejnáročnější?

Velmi náročná otázka. (úsměv). Myslím, že spousta z nás minigolfistů by se shodla, že nejdůležitější je psychika. Na minigolfový turnaj můžete být výborně fyzicky připraveni a mít natrénováno nesčetně dní, což je bezesporu také zásadní, ovšem pokud to nakonec nezvládne hlava, je skoro nemožné uspět. Důležité je umět se soustředit na současný okamžik. Když člověk stojí u dráhy, připraven zahrát úder, musí se umět oprostit od jiných myšlenek, hodit za hlavu předchozí nezdary nebo naopak nemyslet dopředu. Obrovskou roli hrají při minigolfu emoce i atmosféra v týmu a podpora. Pro každého je individuální jakým způsobem a jak moc se při hře projevuje a také jakým způsobem to jeho výkon ovlivňuje. Nejdůležitější údery ve vypjatých momentech velkých minigolfových turnajů tedy znamenají vysokou hladinu adrenalinu, zpocené dlaně, zrychlený tep a následnou explozi euforie z vítěství anebo trýznivou bolest, výčitky a zklamání. Možná to může znít zvláštně, ale takový je zkrátka každý sport, dokonce i minigolf. (úsměv)