Bývalý úspěšný biker, který v juniorském věku v jednom závodu porazil i Jaroslava Kulhavého, rád vzpomíná na nečekané prvenství v celkovém hodnocení běžeckého seriálu Běhy Zlín za rok 2019. Na slavnostní vyhlášení si však musí počkat. Termín byl z poloviny března přesunutý na neurčito. Zvonek ovšem všechny problémy součastného dění bere s nadhledem.

Proč jste se rozhodl startovat v loňském seriálu Běhy Zlín?

Na tento seriál jsem se původně až tak nezaměřoval. Pouze jsem si vytipoval několik závodů, kterých jsem se zúčastnil. Vůbec jsem nepočítal, že jich nakonec stihnu 12 odběhat. A už vůbec ne, že bych se mohl prosadit v celkovém hodnocení.

Kolik závodů jste se tedy absolvoval?

Z patnácti jsem se postavil na start dvanácti. Většinou se mi dařilo skončit na stupních vítězů, nebo blízko nich. Na nejhorší umístění, 9. místo jsem obsadil v květnu v dvacetikilometrovém slavičínském Miomoverun. Tento závod se konal týden po Pražském maratonu. Nohy ve Slavičíně jsem měl hodně unavené a navíc jsem závod běžel v nových botách. Už po pátém kilometru se mi udělaly puchýře přes celá chodidla a místo toho abych závod vzdal, tak jsem dělal frajera a dokončil ho. Další týden jsem však neuběhl ani kilometr. Jenom jsem si nohy mazal krémem a čekal, až odezní bolest.

Kdy jste začal tušit, že byste mohl v seriálu Běhy Zlín v roce 2019 celkově zvítězit?

Bylo to po dvou říjnových výhrách v řadě. Po podzimním půlmaratonu v Přílukách a Kašavském krosu. Ve zbývajících čtyřech závodech už jsem si pak hlavně hlídal, abych v cíli nechal za sebou Svaťu Janečku.

S jakou taktikou do závodů chodíte?

Vždy jdu na start s představou, abych v něm byl rychlejší, než v jeho předchozím ročníku. Běhám ale teprve dva a půl roku. Těší mě však, že se zlepšuji a to mě nejvíc motivuje.

Které jsou Vaše nejoblíbenější závody ve stále populárnějším seriálu Běhy Zlín?

Půlmaraton v Přílukách. Ten se běží na jaře i na podzim. Při něm se dobře měří případné zlepšení. A protože je to okruhový závod, tak mě s nadsázkou vždy potěší, když se mi na přílucké trati podaří o kolo předběhnout některého z klubových kolegů, nebo kamarádů.

Na který závod se letos těšíte?

Snad se uskuteční srpnová Slopenská desítka ve Slopném. Po ní z letadla hází na místní hřiště bonbóny. Předloni jsme s dětmi moc úspěšní nebyli. Ale loni jsem přesně odhadl sílu větru a spoustu sladkostí jsme s Alicí a Grétou nasbírali. Letos se však musím snažit ještě víc, protože v lednu se mi narodil třetí potomek.

Kdo byl Vašim loňským největším soupeřem?

Zkušený matador ze Zlína Svaťa Janečka. Tomu to pořád skvěle běhá. Velmi rád také měřím síly s Filipem Vabrouškem.

Jak jste celkové prvenství oslavil?

Zatím jsem to nestihl. To, že jsem celkově vyhrál, jsem potvrdil až druhým místem v prosincovém Silvestrovském běhu ve Zlíně. Oficiální výsledky se na webu objevily 15. ledna. V den narození syna Oskara. Proto jsem si říkal, že je to dobré znamení, že by Oskar mohl být maratonec. Vzhledem k jeho aktuálním proporcím ale bude spíš úspěšný zápasník sumo.

Jak jste se připravoval na letošní sezonu?

Na cyklostezce a silnicích v okolí Valašských Klobouk. Hodně také cvičím ve fitcentru na běžícím pásu. Loni jsem hodně kilometrů naběhal v lese. Vytrvalost jsem sice měl, chyběla mi ale rychlost. Proto jsem běžecké tréninky změnil. A v prvních letošních závodech to bylo poznat.

Kolik měsíčně zhruba naběháte kilometrů?

Zhruba 250 kilometrů. O něco míň než loni. Tréninky jsou ale kvalitnější.

Co děláte v součastném období karantény?

Maličko mi přišla vhod. Trochu mě pobolívá achilovka. A tak ji nechávám odpočinout. Jenom doufám, že karanténa nebude dlouhá.

Co tedy děláte?

Vzhledem k tomu, že nám kvůli vládnímu nařízení zavřeli fitko, tak si doma udržuji kondici na běžeckém páse a spinningovém kole. Část dne ale trávím i v zaměstnání. Máme kamenictví a to nám zatím nezavřeli. Také se věnuji jarnímu úklidu kolem rodinného domu. Střihám stromy a keře. Konečně jsem se dostal i k sázení ovocných stromků. Zatím jsem zasadil broskev, třešeň a jabloň. Ještě se chystám zasadit meruňku. To však musím probrat s manželkou Silvii. Ona má ráda jenom okrasné stromy a keře. Tak, aby mi nesbalila kufry a já nemusel jít zpátky bydlet k mamince.  

Zdá se, že se součastným obdobím jste se vypořádal sportovně?

Situace kolem koronaviru má na mě jako pro osobu samostatně výdělečně činnou dopad hlavně ekonomický. V dané situaci se však dají najít i pozitiva. Tempo jsem trochu zpomalil a dokonce i občas odpočívám. Ještě nedávno jsem ve večerních hodinách téměř každý den trávil čas s klienty ve fitku. Teď můžu být doma s rodinou. Společně povečeříme, vidím koupat dvouměsíčního syna, uspávám dvě malé dcery. Dá se na to zvyknout.     

Který závod by měl být Vašim vrcholem sezony 2020?

 Připravoval jsem se na dubnový maraton ve Vídni. Ten dávno zrušili. Přeložený byl také červnový půlmaraton ve Zlíně. Všechno úsilí tak budu směřovat na říjnový Mezinárodní maraton míru v Košicích. Na východě Slovenska bych chtěl zaběhnout čas mezi 2:35:00 až 2:40:00. To je takový můj běžecký cíl a sen.

Jak vlastně relaxujete a odpočíváte?

Aktivně s rodinou. Líbí se mi, když se s manželkou Silvii společně proběhneme, nebo projedeme na kole. Rád také odpočívám na kole s oběma dcerami. Mladší tříletá Gréta mě z dětské sedačky ale neustále poučuje, že jezdím do kopce hrozně pomalu. Asi bude trenérka, nebo učitelka. Starší šestiletá Alice už jezdí sama na svém kole za námi a s ní je to podobné.

Na čem si jako úspěšný vytrvalec z Valašska nejvíc pochutnáte?

 Na pečené kachně se zelím. A závislý jsem na kofole. V mém okolí to všichni ví. Takže když po mě někdo něco chce, tak mi jako ,,úplatek“ přinese kofolu.

Kam letos pojedete na dovolenou?

Vzhledem k narození Oskara a také k přihlédnutí k součastné situaci nikam. Ale v létě jsme pozvaní na svatbu do Vysokých Tater. Tak si asi pobyt na Slovensku prodloužím. A kdyby se v okolí Tater konal nějaký závod, tak se ho zúčastním. Běžecké boty budu mít připravené.