Potřetí vystoupil na nejvyšší stupínek při prvním ročníku závodu, který pořadatelé označili jako Obr Drásal a měřil rekordních 175 kilometrů.

Na trati jste strávil téměř osm hodin. To už je pořádná šichta. Postihla vás nějaká krize?
Na takové trati přijde krize na úplně všechny. Mně se hned v prvním kopci nejelo vůbec dobře. Byl jsem ještě asi ospalý. Druhá na mě přišla poté, co jsem po technických problémech dorazil vedoucí skupinku.

Co říct o takovém závodu?
Že je šílený. Smekám před každým, kdo takovou trať objel, protože někteří kluci na ní strávili daleko víc času než já. Kdyby byl závod o něco delší tak bych tam už asi nevydržel.

Start byl už o půl šesté ráno. Jak je pro vás obvyklé v této době vstávat?
Je to hodně neobvyklé. Já jsem zvyklý vylézt z postele kolem osmé hodiny a na kolo vyrážím tak v deset. Byla to pro mě velká změna.

Přizpůsobil jste tomu režim den před závodem?
Šel jsem si lehnout někdy kolem desáté, ale usnul jsem až někdy kolem půlnoci.

Přiznal jste, že jste byl na začátku ještě ospalý a hned první stoupání vás rychle probudilo…
Jelo se tam na můj vkus docela rychle. Věděl jsem, že nemá vůbec cenu někam spěchat. Jel jsem si svoje tempo a postupně jsem se rozjížděl. Sám jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu, protože takhle dlouhý závod a ani trénink v terénu jsem nikdy nejel. Můj náskok později vyplynul z tempa jaké jsem jel. Dnes to nebyl boj se soupeři, ale spíš s tratí a sám se sebou.

Co bylo pro vás nejhorší?
Když jsem měl drobné technické problémy před polovinou trati. To bylo trochu stresující, jestli se mi to podaří spravit. Naštěstí pak kolo už drželo.

Přijedete příští rok svůj triumf obhajovat?
Na to teď určitě myšlenky nemám. Třeba se mi to rozleží v hlavě a budu tady i v příštím roce.

VÍCE: Extrémní Drásal zlákal tisíc bikerů. Premiéru šíleného Obra vyhrál Jobánek