„Jiné ambice než vítězství jsme ani neměli. Loni nás připravila o obhajobu minutová penalizace za dva trefené retardéry,“ vzpomíná již s úsměvem absolutní vítěz letošního i předloňského ročníku 27letý Lukáš Nášel z Fryštáku, jehož prvenství v konkurenci téměř 150 závodníků hodně těší a náležitě jej oslavil.

„Ze všeho – příprav, závodů a slivovice – jsem byl ale tak unavený, že jsem zalehl již před půlnocí,“ přiznal s úsměvem mladý pilot, pro něhož to bylo již čtvrté vystoupení na Valašsce.

„Za rok se pokusím zkompletovat hattrick. Snad se nám podaří také auto ještě dopilovat. Pořád máme o 100 koní méně než nejlepší,“ dodal závodník, jenž začal svou kariéru v 8 letech na motocyklu, od 11 na motokárách a o tři roky později poprvé zasedl do závodního vozu.

Jaký byl letoší ročník?

Podobný posledním, bohužel pořád na ledovici. Škoda že jsem nezažil časy, kdy se jezdilo převážně na sněhu, to bych byl ještě rychlejší! Miluji klouzavé tratě, sníh, šotolinu. S mým méně výkonným vozem bych jinak asi nemohl uspět. A to už jsem auto hodně odlehčil a dal o 20 koní silnější motor. Ale ani současných 135 není žádná špička. Rok od roku je závod složitější, konkurence rychlejší.

Co rozhodlo o vašem letošním úspěchu, kdy jste jej začal tušit?

Do poslední chvíle jsme nějak nestíhali, vůz začali ladit až měsíc před startem, pořád jsme měli nějaké problémy. V záloze jsem měl druhého colta, ale jen dvojkolku, se kterou si ani neumím představit zde závodit, klobouk dolů před nimi. V závodě jsem tušil, že se budu přetahovat o prvenství s posledním vítězem Světinským, ale nakonec mi nejvíce šlapal na paty zkušený Kubica. Až v poslední slalomové zkoušce udělal na ledě chybu a vyjel z trati. Zde se vše zlomilo.

Vám se krizovky v těžkých podmínkám vyhnuly?

(smích) Vůbec. První tři měřené úseky jsem se hlídal a jel opatrně, ale pak zrychloval. Krizovek bylo dost, jen v posledním úseku jsem hned třikrát málem byl ven z trati. Měl jsem i štěstí.

Jak náročná byla trať a diváci?

Stopa je bez debat nejtěžší amatérský závod v Česku. Loni jsem toho moc nenajezdil, o to více jsem se soustředil na tento podnik. Opět byl neskutečně náročný a současně krásný. Každopádně klobouk dolů před pořadateli, jak opět perfektně závody připravili.

Jak proběhly oslavy?

Jako po každém vítězství, s kamarády a pořadateli jsme jej samými zdravými valašskými dobrotami pořádně zapili. Protože mě ale chystání na závod, soustředění během něj a vše potom pořádně vyčerpalo, před půlnocí jsem musel spát, byl jsem úplně hotový.

Neuvažujete o profi licenci?

Popravdě jsem si ji jednou, předloni po ovládnutí valašské stopy, vyřídil a odstartoval na Rallysprintu Kopná, ale půjčené clio od týmu Minaříka vypovědělo službu hned v první erzetě. Po této zkušenosti jsem se zařekl, že závodit už budu jen se svým vozem. Až na něj budu mít, nejlépe nějakého veterána, absolvuji sprintové závody. To je můj sen a cíl.

„Ledovou trať z rekordně 144členného startovního pole zvládlo a cíl vidělo 124 posádek. Během závodu došlo k pěti haváriím bez vážného zranění. Zajímavostí je, že nejvzdálenější posádka byla ze Slovenska, dalekých Košic.“
Antonín Cekota, tajemník soutěže

VÝSLEDKY 44. ročníku Ve stopě Valašské zimy:

Absolutně a třída C:

1. Nášel – Štěpán (Mitsubishi Colt) 33:39.2, 2. Světinský – Bařina (Audi TT) + 32.1 , 3. Folvarský – Kroh (Suzuki Swift) + 40.5 , 4. Kubica – Šilber (Mazda 323) + 52.3 , 5. Hráček – Čechová (Audi A4 Avant) + 1:10.7 , 6. Janoušek – Netřeba (Audi A3) + 1:32.7
Skupina B:
1. Žárský – Tkadlec (Škoda 130) 35:54.7 , 2. Kubíček – Šenar (Škoda 130 LR) + 12.6 , 3. Studený – Furiš (Škoda 100) + 22.9 , 4. Fišer – Nohel (Škoda 130 LR) + 43.7 , 5. Mikulenka – Šťastný (BMW E-36 Coupe) + 1:18.4 , 6. Milička – Pecl (Š 105 1,8) + 1:29.9.
Třída A:
1. Jančík – Elšík (Suzuki Swift) 37:10.8 , 2. Tomanec – Michalíková (Škoda Felicia) + 20.5 , 3. Janeček – Theimer (Toyota Celica) + 31.4 , 4. Straňák – Svobova (Citroen Saxo) + 37.9 , 5. Janota T. – Janota M. (Škoda Felicia) + 56.5 , 6. Langr – Pelcl (Suzuki Swift GTI) + 1:00.8