Kliknutím zvětšíte„Byl to můj nejtěžší životní výkon. Nejen fyzicky, ale i po psychické stránce,“ říká 23letý běžec, který výzvu zvanou Everesting absolvoval bez většího odpočinku hned dvakrát.
Jeho extrémní počin měl i další rozměr. Za každý vystoupaný metr daroval Štverák jednu korunu těžce nemocnému chlapci Jakubovi Guryčovi z Rožnova pod Radhoštěm. Přispět mohli lidé i na startu výzvy na Dolní Bečvě.
„Mile mě překvapilo, kolik lidí se nakonec přidalo a nějakou tu korunu do pokladničky přispělo,“ dodává ultramaratonec Štverák.
Jak se cítí člověk poté, co uběhne 176 kilometrů s 18000metrovým převýšením?
Když jsem dobíhal poslední kolo a viděl jsem tam ty lidi a tu podporu, tak mi to vlilo novou energii a cítil jsem se naprosto skvěle. Jako kdybych nic neběžel. V osm jsem šel večer spát a v sedm už vstával. Překvapivě se zatím cítím dobře, uvidíme, co přijde za pár dnů. Vzhledem k tomu, jaká je doba, tak nepřipadá v úvahu žádný wellness nebo sauna, kde obvykle regeneruju. Takže bude mi muset stačit dobré jídlo, návleky a spánek.
Jak se zrodil nápad dvakrát zdolat Mount Everest?
Asi před měsícem a půl jsem si říkal, že bych rád do konce roku něco podnikl. Pak jsem si všiml, že extrémní sportovec Pavel Paloncý zkoušel dvojitý Everesting jednou pěšky a podruhé na kole, přičemž na kole to ze zdravotních důvodů nedokončil. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím taky, ale po svých. Spojil jsem se s Lukášem Španihelem, s maminkou Kubíka a už to jelo.
Na trase se k vám přidala řada dalších běžců. Čekal jste takovou podporu?
Nečekal. Na začátku jsem se spíš bál, jestli to bude vůbec někoho zajímat. Překvapilo mě, kolik lidí se nakonec toho chytlo a přijelo podpořit mě i Kubíka. Moc mě to potěšilo.
Přišla chvíle, kdy jste si říkal, že to vzdáte?
Musím se přiznat, že po první noci jsem přemýšlel o tom, jestli to zvládnu, zda to vůbec jde dokončit. Chodil jsem z kopce do kopce a přišlo mi, že to vůbec neubývá. Po dvacátém kopci jsem přítelkyni řekl, že to asi nedám. V tu chvíli jsem jich měl vyjít ještě deset a cítil jsem se, že už nevylezu ani jeden.
Čím jste krizi překonal?
Díky lidem. Věděl jsem, že bude další den, že budou chodit a přispívat na Kubu a kdybych skončil, tak by nic z toho nebylo. Rozhodl jsem se jít dál, vylézt jednadvacátý a pak přemýšlet o dalším. Šel jsem pak kopec od kopce.
Co bylo na vaší výzvě nejtěžší?
Vyjít dvacet devětkrát Radhošť (smích). Bylo to náročné po psychické stránce, vyrovnat se s tím tlakem, který jsem si na sebe vytvořil. Leckdy chtěli jít lidi se mnou, ale musel jsem je poprosit, ať jdou napřed nebo za mnou, protože jsem potřeboval být chvíli jen sám se sebou. Byly asi jen tři nebo čtyři kola, kdy jsem byl na trase úplně sám.
Nad čím jste v tu chvíli přemýšlel?
Pořád jen nad tou výzvou. Kolik mě toho ještě čeká, koho na trase potkám. Nepřemýšlel jsem nad běžnými věcmi, co budu dělat příští týden a podobně. Byly i situace, kdy jsem byl úplně vypnutý a jen jsem tupě šel a nic nevnímal.
Co vás na výzvě nejvíc překvapilo?
Když to řeknu blbě, tak čekal jsem, že to bude lehčí. Na tom kopci jsem pravidelně trénoval, běhal nahoru dolů. I čtyřikrát týdně jsem tam byl. Nečekal jsem, že to bude až ta moc bolet. Nohy byly po první noci relativně v pohodě, ale dost mě bolely břišní svaly, ruce a záda. Na druhou stranu počasí vyšlo úžasně.
Jaké plány máte do konce roku?
Od přítelkyně mám zakázáno minimálně týden běhat (úsměv). Do konce roku už neplánuju žádné velké běhy, možná kdyby byla Pražská stovka, tak tam bych jel. Ale jinak budu běhat na kopcích jen tak pro radost. Příští rok bych chtěl absolvovat letos zrušený běh okolo Mont Blancu a v hlavě už mám i nějaké další projekty.
Dvojitý Everesting máte za sebou. Chtěl byste někdy vylézt i ten skutečný Everest?
Teď mám běhání. Rád bych někdy v budoucnu zdolal některou z nejvyšších hor, ale k tomu musí člověk podle mě dospět. Teď to určitě v plánu nemám (úsměv).
DAVID JANOŠEK
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
