Tomáši, pro Počenice skončila zajímavá sezona. Jednou jste byli dole, jednou nahoře. Dá se říci i z vašeho pohledu, že to byl rok plný zvratů?
Do jisté míry ano. Na začátku se nám nezvykle dařilo, potom přišel útlum, který vystřídalo další dobré období, a konec byl strašný. Takové výkyvy nikoho nepřekvapily. V průběhu sezóny jsme mohli konkurovat každému, to dokládají výsledky, které rozhodně nebyly náhodné. Družstvo mělo svou sílu do doby, kdy společně trénovalo. Časem se však vídali jen při zápasech a nadšení ze začátku sezóny postupně vychladlo. Potom se jednoznačně projevovala nesehranost a tréninková absence.
V základní části jste si dali za cíl postup mezi prvních osm týmů. To se podařilo. Velká úleva, že jste neměli záchranářské práce?
Určitě. Během sezóny jsme se pohybovali na místech, se kterými nikdo nepočítal. Už s předstihem jsme si zajistili play off.
Čím si vy osobně vysvětlujete, že se týmu letos tolik nedařilo v obraně?
Myslím si, že to bylo tím, že mužstvo bylo letos mnohem víc útočně laděné. Loni jsme hráli většinou na jednu ofenzivní lajnu a další dvě byly na hřišti především s úkolem neinkasovat. Letos byly dvě lajny hodně útočně laděné. Navíc jsme spoustu zápasů neodehráli na tři plné pětky a v koncovkách zápasů byla znát vyčerpanost hráčů.
Jakého soupeře jste si pro play off přál nejvíc?
Otrokovice, na které bychom narazili při starém systému nasazování pro play off. Bylo by to navíc regionální derby. I tento klub má obrovskou sílu a ve svém středu bývalé extraligové hráče. Upřímně řečeno si myslím, že bychom dopadli stejně jako s Havířovem. V posledních dvou měsících jsme totiž hráli úplně jinak, než se musí v I. lize hrát. To si musíme jednoznačně přiznat.
Nakonec si vás vybral favorit číslo jedna a vítěz základní části Havířov a série vám vůbec nevyšla…
Ani nemohla vyjít, protože do Havířova se vrátili hráči, kteří dřív reprezentovali. Nehledě k tomu, že soupeř mnohem intenzivněji trénoval a byl fyzicky našlapaný. Jsem přesvědčen, že kdyby Havířov hrál letos extraligu, patřil by mezi čtyři nejlepší. Takovému týmu jsme nemohli absolutně konkurovat.
Dal se uhrát lepší výsledek. Tři vysoké porážky naznačují, že zřejmě ne…
Určitě se dal uhrát lepší výsledek stran skóre, ale nedal se uhrát lepší výsledek ve vítězných zápasech.
Co podle vás rozhodlo o postupu favorita?
Zázemí, podmínky a kvalita kádru. My nemáme na play off domácí prostředí. Hrát nemůžeme v Morkovicích, v Kroměříži hala není a vypadá to, že ani dlouho nebude, takže jsme museli do Holešova. Na zápasy I. ligy a play off je domácí zázemí hodně důležité. To my prostě nemáme.
Budete pokračovat ve funkci trenéra i v příští sezóně?
Já určitě ne. Časově je to pro mě strašně náročná záležitost. Pracuji na směny. Otázkou je také jakou soutěž budeme hrát. Po dvou letech v první lize jednoznačně zjišťujeme, že na tuto soutěž musíte mít úplně jinou logistiku, než máme my.
Jaké budou vaše další kroky před novou sezónou?
To si ještě musím rozmyslet. V každém případě máme rozjetou mládež a ta potřebuje úplně něco jiného, než se jí dostávalo v letošním roce. Právě proto, že nebyli lidi, kteří by se o ni starali. Na každý turnaj jezdil s mládežnickými týmy někdo jiný a to je špatně. Když už bych pokračoval, tak právě u mládeže.
Myslíte si, že poslední dvě sezóny v I. lize byly pro Počenice vrcholem?
Nepochybně. Pro oddíl charakteru Počenice je druhá nejvyšší soutěž velký nadstandard. Za současného stavu rozvoje mládeže v regionu je téměř nemožné hrát takovou soutěž dlouhodobě. K tomu abychom I. ligu hráli, potřebujeme minimálně tři mládežnická družstva a jestliže v září na nábor přijde pět kluků, tak to prostě není z čeho brát. Osm, deset juniorů, kteří by mohli stávající generaci časem nahradit, tady není.
Nenabízí se spolupráce s ostatními kluby v regionu a vytvořit jeden kvalitní a silný tým?
Už v minulosti náš předseda jednal v Holešově, ale jednání žádnou dohodu nepřinesla. Chyběl zájem druhé strany. Je to celkem problém, protože většina hráčů jsou amatéři bez větších ambicí. Raději si hrají svoji nižší soutěž a to jim stačí.
