Přesně 20. prosince 2018.

„Náhle uvolněná sraženina mi přivodila mozkový infarkt a celý jsem ochrnul, nemohl mluvit. Bylo to hrozné, vše si zcela pamatuji, ale nic jsem nemohl dělat. Měl jsem štěstí v neštěstí, že mě po odpolední procházce našli doma včas a po týdnech boje se zubatou jsem vyhrál životní zápas,“ stírá si při vzpomínkách ještě nyní pot z čela 59letý trenér házenkářek.

Vše přišlo jako blesk z čistého nebe, navíc těsně před tolik milovaným svátečním časem.

„Nikdy jsem Vánoce a Silvestra v nemocnici nestrávil, bylo to pro mě hodně psychicky náročné,“ přiznává zkušený házenkářský odborník, jenž v roce 2005 získal se Zlíňankami titul a byl vyhlášen trenérem roku.

Do boje o zdraví jsem dal vše

Svou bojovnou povahu prokázal už na nemocničním lůžku. Rozhodně se se svým bezvládným stavem nesmířil a využil každý okamžik k co nejrychlejšímu návratu do běžného života.

„Prvních deset dnů jsem nedokázal pohnout snad žádným svalem. Velkou oporou mi byla hlavně rodina, mé děti a nejbližší kamarádi. Po úvodních týdnech skvělé práce všech lékařů a sestřiček v uherskohradišťské nemocnici jsem začal intenzivně rehabilitovat. Využíval jsem k tomu veškerý čas, i v noci na chodbách nemocnice,“ přiznává dlouholetý podnikatel v cestovním ruchu a dopravě.

„Stejně jako ve sportu neumím prohrávat, i do boje se svým zdravím jsem dal vše. Odměna byla rychlá. Po měsíci se vše najednou začalo výrazně zlepšovat a již z kraje roku jsem se v rehabilitačním ústavu v Darkově opět učil chodit, cvičit, mluvit. Mé srdíčko a vůle zvítězily, po třech měsících od kolapsu jsem měl opět roupy,“ přiznává se šibalským úsměvem Střelec.

„Dokonce jsem na přelomu jara a léta začal jednat o možném angažmá u interligových házenkářek Zlína. Ale nedopadlo to,“ mrzí kouče, který nyní i díky změně životního stylu a životosprávy opět cítí velkou chuť do života a práce.

Mám jiné priority

„Popravdě je mým snem a cílem ještě trénovat v interlize a ještě jednou třeba dosáhnout na titul. Jako jej třeba získali pardálové, sedmdesátníci Zerzáň s Danišem,“ připomněl a smeká Střelec, jenž naposledy před třemi lety vedl prvoligové házenkářky Hodonína.

„Můj pohled na život se po loňském políčku radikálně změnil, měl jsem spoustu času přemýšlet a nyní mám jiné priority. Každé ráno a večer cvičím, jídelníček mám pestřejší a zdravější. Hodně mi pomohl i poslední lázeňský pobyt v Luhačovicích,“ pochvaluje si.

Tradiční vánoční shon je mu cizí. Nikam nespěchá, na prvním místě je rozum a zdraví.

„Určitě se chystám do nemocnice ještě jednou poděkovat a pozdravit lékaře a sestřičky. Nejvíce se těším na Vánoce a setkání s rodinou, mého pětiletého vnuka, kterého bych rád naučil lyžovat. Výzev ale mám hromadu, stejně jako dál zůstává mou největší vášní házená,“ dodal bývalý úspěšný házenkář a již od útlého mládí trenér Antonín Střelec.