Z naděje Velké nad Veličkou se vyklubala házenkářská reprezentantka.

Cesta do národního týmu vedla přes Veselí nad Moravou a Most.

Letošní mistrovství Evropy ve Francii je pro dvacetiletou spojku první velkou významnou mezinárodní akcí.

„Abych se přiznala, takto jsem dříve vůbec nepřemýšlela. Jako malá jsem ani nevěděla, že nějaká házenkářská reprezentace vůbec je,“ přiznává s úsměvem Šustková.

Šikovná dvacetiletá házenkářka si stejně jako mladší parťačky z Mostu Sára Kovářová a Veronika Mikulášková užívá atmosféru premiérového šampionátu.

„S klubovými akcemi se to vůbec nedá srovnat. Už jenom když jsme poprvé vešly do haly, bylo to jiné,“ líčí.

V úvodním zápase s Rumunkami i přes prohru patřila k příjemným překvapením a nejlepší hráčkám.

Tým pozvedla, navíc vstřelila dvě branky. Kanonýrka Mostu odehrála skoro celý druhý poločas.

„Já jsem to moc nečekala, protože jsem na své pozici až třetí v pořadí. Jsem ale moc ráda, že jsem se na hřiště dostala,“ přiznává.

Na palubovce se potkala nejen s nejlepší hráčkou světa, rumunskou superstar Neaguovou, ale i dalšími světovými hvězdami. Zvyknout na vyšší rychlost si musela rychle.

„Je to ještě výš než evropské poháry. Pro mě to jsou hlavně cenné zkušenosti,“ říká.

Na jarmark a do přístavu

Zatímco kamarádka a klubová spoluhráčka Kovářová bývá i důležitých momentech v klidu, Šustkovou tréma na chvíli dostala.

„Jsem stresař, byla jsem nervózní,“ culí se dvacetiletá spojka. „Když jsem ale vstoupila na palubovku, po chvilce to ze mě spadlo. Snad jsme se s tím poprala dobře,“ doufá.

Kvůli nevlídnému počasí a neustávajícímu dešti české házenkářky z hotelu moc nevycházejí. Krátké procházky většinou končí na nedalekém vánočním jarmarku.

„Moc volného času nemáme. Byly jsme se podívat jenom v přístavu. Jinak jsme spíše na hotelu,“ říká Šustková.

I když organizace občas drhne, celkově Francouzi pořadatelství zvládají.

„Hotel i hala jsou super, jídlo taky dobré, což je základ,“ usmívá se dvacetiletá spojka.

Hlavně při zápasech v Brest aréně je vidět, že Francouzi házenou milují a rozumí jí.

„Mrzí mě, že tak náš sport není vnímaný i u nás, ale nic s tím nenadělám,“ ví Šustková.

"Věděla jsem, že hned nebudu za hvězdu"

Rodačka z Velké nad Veličkou, třítisícové obce kousek od hranic se Slovenskem, se házenou učila v rodné obci.

Pořádnou školu ale dostala hlavně v nedalekém Veselí nad Moravou, kde se vedle zkušených hráček zdokonalovala a zlepšovala, až někdejší spoluhráčky přerostla.

„Dost mi pomohlo, že jsem už od patnácti let hrávala se staršími holkami. Měla jsem se od koho učit,“ připomíná.

Podobná skladba je také v české reprezentaci. Vedle tradičních opor dává kouč Bašný příležitost i šikovným hráčkám, které dokáží šanci využít.

„Máme kvalitní tým. Věkově dobře vyvážený,“ myslí si Šustková.

Nominaci do národního týmu si vysloužila hlavně výkony v mistrovském Mostě, kam před letošní sezonou přestoupila z Veselí nad Moravou.

Zatímco na Slovácku byla klíčovou hráčkou, na severu Čech v silné konkurenci si musí svoji pozici zasloužit.

„Vždycky to může být lepší. Věděla jsem, že hned nebudu za hvězdu. Chce to čas,“ ví.

Na Horňácko jen sporadicky

Kromě házené se sympatická slečna věnuje také vysoké škole. V Ústí nad Labem studuje Tělesnou výchovu a sport.

„Zatím to stíhám, i když jsem si myslela, že mi budou vycházet víc vstříc. Individuální plán na tento obor nedávají. Až po pozvánce na mistrovství se to třeba se to změní,“ směje se Šustková.

Domů na Horňácko se v sezoně moc často nedostane. „Jenom když hrajeme na Slovensku nebo na Moravě,“ uvedla.

Rodina i kamarádi jí samozřejmě chybějí, žádná muka pod Hněvínem ale neprožívá.

„Myslela jsem si, že odloučení bude horší. Poprvé jsem z domu. Beru to ale jako bonus, sama se toho mohu hodně naučit,“ ví.

V Mostě ale nechce žít natrvalo, jednou by si ráda zkusila zahraničí angažmá. Vysněnou destinaci ovšem nemá. „Chci něco poznat, vyzkoušet,“ uzavírá povídání Šustková.