Jako jediný závodník v historii dokázal Šíbl čtyřikrát vyhrát prestižní etapový závod IronBike v italských Dolomitech, letos na jaře ovládl Rally di Sardegna na Sardinii a vloni vyhrál etapu v australské Crocodile Trophy. Posledním závodem podobného typu, na němž holešovský borec ještě nestartoval, je právě kostarická La Ruta de los Conquistadores.

Ta je sice podstatně kratší než bývá zvykem, protože trvá „pouze“ čtyři dny, ale svou náročností se jistě nenechá zahanbit. Obtížnost závodu kromě nadmořských výšek až 3000 metrů a klimatu roste i s konkurencí, která bude letos extrémně silná. Ve startovní listině naleznete jméno trojnásobného vítěze španělské Vuelty Roberto Herase, silní budou Italové Marzio Deho a Johnny Cattaneo a loňské vítězství přijede obhajovat Federico Ramírez.

A mezi nimi Radoslav Šíbl, který má – s respektem k ostatním českým účastníkům – z našich bikerů největší šance na úspěch. Radek Šíbl má tu výhodu, že v podobných podnebních podmínkách již jednou závodil v Brazílii.

Vaše jméno se objevilo na startovní listině středoamerického závodu La Ruta de los Conquistadores, jak vás napadlo startovat právě tam?

„Láká mě tropická teplota, obrovská náročnost, údajně čistý biking na rozdíl od Austrálie a hlavně vysoká konkurence, co se tam schází. Tyto závody jezdí stále stejní lidé a od nich jsem na La Rutu slyšel samou chválu.“

Na podobné závody se specializujete. Loni touto dobou jste jel Crocodile Trophy v tropických teplotách, ale závodil jste už někdy v džungli?

„Vyhovují mi extrémy, nelidské vedro sice nemusím, ale asi mi vadí méně než ostatním. Ironbiker v Brazílii se jel taky zčásti džunglí, klima a prostředí by tedy mohlo být podobné.“

Máte pocit, že by vám kostarické podmínky mohly sedět?

„Ať tam bude jakkoliv, sedět mi to bude. K velkým etapákům přistupuji trochu jinak, než když si jedu v sobotu zazávodit na maratónek u nás. Prostě tím, že dva měsíce trénuji jen na to a myslím jen na to, tak mi to sedět bude, a odevzdám maximální možný výkon.“

Jakým způsobem jste se připravoval?

„Ideální by bylo objet tréninkově Austrálii a letět přímo na La Rutu… To bylo ale mimo mé časové a finanční možnosti. Takže jsem trénoval u nás, jak jsem zvyklý, počasí mě příliš neomezovalo. Jsem si jistý, že letím připraven nejlíp za poslední roky.“

S jakými ambicemi do Kostariky letíte?

„Lehké to nebude, tady od stolu se těžko dělají závěry, konkurence je letos nebývale těžká. Zatím je mou ambicí odlétat po závodě domů s pocitem, že to stálo za to.

Od IronBiku jste žádný etapák nejel, těšíte se?

„Ano, těším se hodně.“

Místo startu je od Brna vzdálené deset tisíc kilometrů, a když se sečtou všechny výdaje, asi půjde o poměrně nákladnou akci. Pomáhají vám s financováním nějací sponzoři?

„Materiální zabezpečení spadá pod křídla MRX, kolo ani nic jiného mě po celou sezónu nezklamalo a jsem s ním maximálně spokojen. Tradičně mě navíc podporují sponzoři z rodného Holešovska.“