O Heleně Vondráčkové, která letos slaví významné životní jubileum, už vyšlo několik knih. Nakolik se vaše kniha liší od těch předchozích?

Moje kniha je faktografická s mnoha krásnými fotkami a připomíná pěkně chronologicky veškerá fakta o její kariéře od roku 1964, kdy vyhrála talentovou soutěž. Připomíná všechny festivaly i turné, všechny premiéry, filmy, muzikály, všechna důležitá ocenění atd. Nechybějí ani ukázky toho, jak o ní psali nejen naši, ale třeba také recenzenti v Japonsku nebo Kanadě, kde byla na turné. A právě v tomto se kniha liší od memoárů. Přitom jsou v knize i Heleniny vzpomínky stejně jako příspěvky, které mi napsali její kolegové nebo lidé z branže, ať už to byli Karel Gott, Marika Gombitová, Zdenek Merta, Janis Sidovský a mnozí další.

Helena Vondráčková na knize spolupracovala? Pokud vím, znáte se desítky let…

Ano, známe se roky. Helena celou knihu autorizovala, což v praxi znamená, že něco škrtla, něco připsala nebo doplnila vlastní vzpomínkou či názorem. Společně jsme pak vybírali u ní doma fotografie, kterých má v několika krabicích od bot. A fotky jsme pak rozdělili do té které dekády, respektive kapitoly, protože co kapitola, to jedno desetiletí. Schválně jsme vybírali fotky, které se předtím nikde neobjevily.

Pracujete v kroměřížském Domě kultury, domů do Holešova se vracíte až večer, ale přesto fotíte, vystavujete, píšete knížky. Jak to všechno stíháte?

Protože nechodím do hospod a barů a také děti už máme dospělé, tak to stíhám v pohodě, navíc mě to baví. Nejlépe se mi píše stejně až večer nebo v noci.

Co nového připravujete?

Jednak další knihu, ale téma neprozradím. A na podzim budu mít výstavu v Olomouci. Ve známé secesní vile Primavesi představím své velkoformátové černobílé fotografie s ženskými portréty. Bude mezi nimi i Helena Vondráčková stejně jako moje kamarádky, které mi pózují jako modelky.