„Dělám maximum proto, abych se udržela ve formě a v celkové fyzické i mentální pohodě. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál v České republice a jestli po čtrnácti dnech budu moci vyběhnout z domu,“ uvedla v rozhovoru pro svazový web devětadvacetiletá hráčka francouzského týmu ASRTT Etival.

Na nudu si zatím rodačka z Jankovic na Kroměřížsku nestěžuje.

„Ve čtvrtek to byly teprve dva dny, co jsem v karanténě, takže dělám věci, na které jsem předtím neměla moc času,“ líčí.

Matelová se učí francouzsky, v kontaktu je se svými přáteli, rodinou.

„Snažím se využít i čas sama pro sebe,“ říká.

Stolní tenis naposledy hrála v Düsseldorfu. Minulý týden už to nešlo. I bez míčku a rakety se ale chvíli obejde.

„Myslím, že se dá najít hodně způsobů, jak úplně nevyjít ze cviku. Pomocí vizualizace, stínováním, koukáním na videa,“ připomíná.

Otázkou je, jak dlouho bez milovaného sportu vydrží. Vždyť i nejvyšší francouzská soutěž byla do dovolání přerušena a Matelová momentálně netuší, zda se prestižní zahraniční soutěž ještě vůbec rozjede.

„Nás ještě čeká poměrně velká porce zápasů, takže si myslím, že se nějakým způsobem upraví formát play-off, popřípadě play-out, protože francouzská liga je specifická tím, že hrajeme ve dvou skupinách, a tudíž nemůžeme určit mistra a sestupujícího ligy,“ upozorňuje.

Matelová by volila variantu, která bude nejvhodnější s ohledem na olympijské hry a další turnaje.

„Může také nastat situace, že si ligu už letos nezahrajeme a soutěž nebude mít vítěze,“ ví dobře.

S opatřeními kvůli koronaviru ale naprosto souhlasím. „Nebylo tu o čem diskutovat. Nejdůležitější je, aby se ustálila situace,“ má jasno.

Peníze s klubem zatím vůbec neřešila. Hlavním cílem české šampionky dál zůstává kvalifikace na olympijské hry. Současné složité období ale sportovcům vůbec nenahrává.

„Samozřejmě to není nic příjemného, ale situace je skoro stejná pro celý svět, s výjimkou části Asie, která je snad už z nejhoršího venku. Jinak to beru jako možnost se zastavit, odpočinout a taky zapracovat na jiných věcech, než jsem zvyklá. Rozhodně nepodléhám panice. Olympiáda je velký cíl, nebudu říkat, že ne, ale v momentální situaci je to jen sport a ten teď není na prvním místě,“ uvědomuje si devětadvacetiletá hráčka, která doufá, že se situace stabilizuje co nejrychleji a olympijské hry se uskuteční.

„Jsem optimistka, takže věřím, že Tokio bude a já si tam zahraji,“ pronesla.

Připravit se na vrcholnou akci ale nebude vůbec jednoduché.

„Nemám teď v hlavě myšlenky, jestli je to spravedlivé, nebo ne. Pokud se do Tokia dostanu, budu chtít předvést svůj nejlepší pinec, i když bych před tím trénovala měsíc, dva nebo třeba jen dva týdny,“ zakončuje povídání.