Studentka ekonomické fakulty bydlí u rodičů v Jankovicích u Holešova v novostavbě zasazené v příjemném prostředí blízko lesa. Ve stejné obci žije i bývalý prvoligový fotbalista Aleš Ryška, nebo finalistka soutěže Superstar Gabriela Gunčíková.

Jak si vzpomínáte na své začátky?

Taťka hrával závodně. Takže jsme se na něho chodili i s bráchou dívat a nějak nás to chytlo. Bydleli jsme v Holešově a začínala jsem v místním klubu KST. Nejvíc zápasů jsem určitě odehrála s bráchou a chvilku to trvalo, než jsem ho začala porážet.

Věnovala jste se i jiným sportům?

Když jsem byla menší, tak jsem měla víc aktivit. Chvíli jsem chodila na tenis, a mamka chtěla, abych se věnovala gymnastice. Jsem však docela malá, takže bych měla nevýhodu. V osmi letech jsem se nakonec rozhodla pro stolní tenis.

Vzpomenete si ještě na první vyhranou trofej?

Asi to bylo na okresních přeborech mládeže. Z těchto soutěží mám hodně titulů.

Jakým směrem se ubírala vaše kariéra v mládežnických kategoriích?

V Holešově už pro mě nebyly takové tréninkové možnosti. Neměla jsem tam kvalitní sparingpartnery a taky jsem chtěla vyzkoušet jiné trenéry. V začátcích mně vedl taťka. Stolní tenis je však hodně technicky náročný sport, tak jsem začala hledat větší odborníky. Našla jsem je ve Zlíně, kde jsem trénovala tři roky pod vedením pana Krčála. To mně ve zlepšování hodně pomohlo. Potom založili v Hluku sportovní centrum mládeže, kde jsem hrávala další tři roky. Tam jsem se poprvé seznámila s ženskými soutěžemi. V okresních soutěžích jsem především hrávala s muži.

Proč jste si poté vybrala Hodonín a jak jste zvládla odchod od rodiny?

SCM v Hluku skončilo. Měla jsem podanou přihlášku na střední školu do Zlína, ale v poslední den přestupů jsem změnila školu do Hodonína. Tam bylo také SCM. Mamka vždycky vzpomíná, jak byly těžké první odjezdy na internát, které se neobešly ani bez slziček. Výhodou bylo, že v roce kdy jsme se přestěhovali do Jankovic, tak tady zřídili vlakovou zastávku. Postupem času jsem si však zvykla. Vydržela jsem tam od patnácti let šest sezon.

Před letošní sezonou jste změnila klub i soutěž. Po šesti letech jste se rozloučila s Hodonínem a odjela jste zkusit štěstí na západ…

Česká extraliga není tak kvalitní, tak jsem dala na doporučení paní Novotné ze Zlína, abych to zkusila ve II. nejvyšší soutěži v Německu.

Jakou jste měla bilanci v uplynulé sezoně?

V extralize jsem prohrála snad jen třikrát, což je dost málo. Hledala jsem příležitost k větší konfrontaci. Není to nic neobvyklého, protože naše nejlepší hráčky hrají také v zahraničí.

Jak jste v Německu spokojená?

Soutěž se hraje trošku jiným systémem. Hraje se do šesti vítězných bodů. Jsem jednička týmu a výsledky překonávají mé očekávání. Mám bilanci 9:1. Což si myslím, že je perfektní. V Darmstadu jsem byla sedmkrát. Jednou jsem letěla, jinak tam jezdím autem s mamkou nebo taťkou. Některé zápasy na hřištích soupeřů jsou blíž k hranicím, takže to není zase až tak náročné.

Není pro vás II. Bundesliga málo?

Třeba si v příští sezoně vyzkouším nejvyšší soutěž. Po takových výsledcích jaké jsem dosáhla, by nebylo od věci začít jednat s nějakým klubem I. Bundesligy. Třeba se to povede.

Jak vás přijali jako cizinku?

V týmu je úžasná pohoda, což je u kolektivního sportu hodně důležité. Tím spíš, že je to družstvo holek, u kterých je to vždycky trošku komplikovanější. Do klubu jsem přišla po jedné Češce, která tam hrála sedm sezon. Od ní jsem měla veškeré informace.

Je klub plně profesionální?

To rozhodně ne. Řekla jsem si, že v letošní sezoně obětuji vlastní finance. Je to tak padesát na padesát. Do plusu se moc nedostanu.

Předpokládám, že trénujete doma…

Připravuji se v Praze, kde studuji. Trénuji v nejlepším mužském týmu u nás na El Niňu. Součásti klubu je samozřejmě i SCM, do které ještě v této sezoně věkem patřím. V Praze mám perfektní zázemí a neomezené možnosti sparingpartnerů.

Jak často se dostane za rodinou do Jankovic?

Domů jezdím poměrně často a hodně ráda. Záleží samozřejmě na programu na přelomu roku, to bývá víc volnější.

Letos jste startovala v podstatě na všech významných turnajích. Jak s odstupem času hodnotíte své vystoupení na ME v Polsku?

Dostala jsem se do 2. kola, což se asi nedá hodnotit jako nějaký zázrak. Prohrála jsem s německou hráčkou, která je původem z Číny. Zahrála jsem si i v soutěži družstev.

Byla jste také na MS v Rotterdamu, kde se bojovalo o letenky na OH v Londýně…

Jistotu účasti má asi 28 hráček podle redukovaného světového žebříčku. Startovat mohou maximálně dvě z jedné země. Jako poslední se tam dostala Iveta Vacenovská, ke které mám opravdu ještě hodně daleko. Vůbec jsem nepočítala s tím, že bych se nominovala do Londýna. Na MS jsme nepostoupila z kvalifikace, ve které jsem podlehla 3:4 stejně staré hráčce z Francie. Byla to škoda.

Na Světové letní univerziádě v čínském Shenzhenu jste se ve dvouhře probojovala do osmifinále…

Musím říct, že to byla jedna z nejlepších akcí, na kterých jsem kdy byla. Organizátoři to měli „suprově“ připravené. Vesnice pro sportovce, strava i samotná sportoviště byla na vynikající úrovni. V Číně jsem byla už počtvrté. Tři týdny před akcí jsme už trénovali v Pekingu. Trénink i tamní život se vůbec nedá srovnávat s podmínkami u nás. S účastí v osmifinále jsme byla spokojená. Víc už jsem ani dosáhnout nemohla.

Další zápasy jste odehrála v Pro Tour…

Je to obdoba tenisových turnajů ATP. Je to série turnajů po celém světě. Každý hráč si hradí veškeré výdaje sám. Letos jsem startovala jenom v Rakousku. Po novém roce to zkusím ve Slovinsku a Maďarsku.

Jak na evropských a světových akcích trávíte volný čas?

Třeba na Univerziádě nám dvě hodiny denně zabrala doprava do haly. Když jsme měli volno, tak jsme navštěvovali volejbalové nebo basketbalové zápasy našich sportovců. Hráli jsme téměř po celou Univerziádu, takže toho volného času zase tolik nebylo. Na ME jsme hráli třeba zápas družstev v 15 hodin, takže v hale jsme byli už v 11 hodin. Následovala rozehra, zápas, který trvá třeba dvě hodiny. Poté večeře a masáže. Toho času opravdu není. Na závěr podobných akcí bývá vždycky party, kam se jdeme bavit. Něco se vypije a něco sní.

Kam jste se už se stolním tenisem podívala a kde se vám líbilo nejvíc?

Z Evropy je to většina zemí. Byla jsem jako juniorka v Alžírsku nebo Jihoafrické republice. Několikrát jsem byla v Číně. V juniorské kategorii také na MS v San Francisku. Tam to bylo asi nejzajímavější. Bydleli jsme v komplexu univerzity v Palo Alto a měli jsme čas navštívit i Alcatraz. Už mně chybí jenom Austrálie a Jižní Amerika.

Největším problémem je pro mě cestování, ale nic s tím nenadělám. Čas si krátím knížkou, nebo sledováním seriálů a filmů.

Není pro vás problém nastupovat proti řadě hráček z Číny, které získávají v evropských zemích nové občanství?

Když na ME prohrajete s číňankou, tak je to určitě zvláštní. Podle nových pravidel by měl příliv hráček z Asie ustat. Nové občanství by měly dostávat až po deseti letech pobytu a ne po dvou jako tomu bylo doposud.

Vyhrála jste Mistrovství České republiky do jednadvaceti let, které se konalo ve Zruči nad Sázavou…

V této kategorii jsem hrála naposledy. Na předchozích dvou šampionátech, kde jsem mohla startovat, jsem nebyla. Letos jsem chtěla vyhrát a jsem ráda, že se mně to povedlo.

Letos jste měla asi nejúspěšnější sezonu. Vždyť s Hodonínem jste vyhrála extraligu…

Zřejmě ano. Vyhrála jsem juniorský titul a podílela jsem se na klubovém triumfu.

Žil Hodonín stolním tenisem?

Určitě. Na některé rozhodující zápasy chodilo víc než 200 diváků. V takové atmosféře jsem se cítila výborně. Po zisku titulu jsme byli pozváni ke starostovi města i k hejtmanovi kraje. Že by mě však někdo zastavoval na ulici, tak to ne.

Hodonín hrál také v Superlize. Přibližte čtenářům tuto soutěž…

V této soutěži hrají kluby z Česka, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Slovinska a Švýcarska. Pro kluby je to zajímavé zpestření. Zápasy jsou kvalitnější než v extralize. Nevýhodou je, že se hraje v týdnu a cestování je náročné. Tým tvoří tři hráčky, takže se jezdí auty. Třeba cesta do Záhřebu trvala šest hodin.

Máte vedle studia a stolního tenisu ještě čas na nějaké koníčky?

Přes týden bydlím v Praze, takže se dá zajít třeba do divadla nebo do kina. Nedávno jsem se byla poprvé podívat na basketbalu. Denně mám dvakrát trénink, takže jsem často unavená a už nemá člověk chuť někam chodit.

Jak se dá vrcholová kariéra skloubit se studiem?

Studuji v Praze provozně ekonomickou fakultu na VŠ zemědelské. Jsem v prvním ročníku, který mám rozložený. V příštím roce se snad dostanu do druháku. Je to náročné, ale ve škole mně vychází docela vstříc.

V Jankovicích bydlí finalistka soutěže Superstar Gabriela Gunčíková, znáte se osobně?

Bydlí v podstatě naproti, ale osobně se moc neznáme. Brácha ji asi zná víc. V televizi jsem ji samozřejmě sledovala a fandila jí.

Jaké máte sportovní a osobní cíle?

Mohla bych se posunout ve světovém žebříčku. V Německu hrát tak, aby si mě všiml někdo z nejvyšší soutěže. Samozřejmě bych se ráda kvalifikovala na ME a MS. Snad zvládnu i studium. Na rodinu a děti mám ještě dost času.