„Uf, bylo to neskutečný,“ ulevil si vládce, který valašské lesy a kopce zdolal ve fantastickém čase 9:19:10 hodin.

 „Vždy po dojezdu si říkám, že to bylo naposledy,“ usmíval se spokojený Jobánek.

Byl to váš dosud nejtěžší holešovský závod?

Těžko porovnávat. Určitě byl nejdelší, letos jsem přitom přijel s nějakým náskokem. Kluci organizátoři přidali snad hodinu a půl, tu dobu jsem už jel na morálku. Dostával jsem už křeče. Asi proto byl nejtěžší.

Bylo pro vás prodloužení výhodou?

Asi by to dopadlo stejně, kdyby to bylo o pětadvacet kilometrů kratší. Posledních padesát kilometrů jsem jel v podstatě sám. Možná by to vyšlo nastejno. Dvoustovka je fajn meta. Dodneška jsem s ní neměl žádné zkušenosti. Jsem za ni rád, že jsem si ji zajel na biku.

Bral jste závod prestižně?

Ano. Celkově to tady mám rád. Celý kraj, Hostýnky, atmosféru i lidi kolem závodu. Se spoustou z nich se tady znám, takže jsem myslel na to, že bych tady rád zajel. Ale spíš jsem to bral tak, že si jej chci užít. Zároveň jsem ho bral i jako výzvu.

Užil jste si jej?

Ano, ovšem poslední hodinu a půl už jsem měl krizi. Ale jinak jsem si všechno užíval. Bylo to dnes fajn. Závody s kluky mě bavily. Vždyť jsme jeli s Honzou Fojtíkem šest hodin společně.

Jak společné hodiny na trati probíhají?

Každý se soustředí na závod. My se dobře známe z tréninků a Brna, takže při závodě si už nějak nepopovídáme. V našem případě to jsou gesta a posunky, jak se nám zrovna jede. Tohle vydá za víc než slova. Když se na sebe zašklebíme, je jasné, že trpíme oba.

Jak vám sedělo větrné a na letní období i chladné počasí?

Mám raději větší teplo. Dnes mi byla docela zima, ani jsem se moc neoblékl. Jel jsem jen v krátkém dresu. Myslel jsem, že se oteplí víc. Když jsem kolem půl páté přijížděl do Holešova, bylo tady relativně teplo. Když jsme pak vyjeli na první kopce, ochladilo se a teplota se pohybovala kolem deseti stupňů. To už mi úplně nevonělo.

Závod startoval o půl šesté. V kolik jste musel vstávat?

Vyjížděl jsem z Brna, takže před třetí hodinou. Jednou za čas se to dá. Jsou lidi, kteří takhle vstávají každý den do práce. Ale ráno jsem neměl pocit, že bych měl vyhrát. Závod je tak těžký, že člověk nemůže nastupovat s tím, že jede na vítězství. Vždy po dojezdu si říkám, že to bylo naposledy.

Co vás vyhecuje, že se opět postavíte na start?

Atmosféra závodu, očekávání, letos i dvě stě kilometrů, které jsem si chtěl zajet. Letos se sešlo víc důvodů.

Slavíte tyhle triumfy?

Jo, večer si dám doma možná pivo.

Triumfy Jana Jobánka na Drásalovi

2010 – Trasa: 115 km: Čas: 4:41:34
2012 – Trasa: 115 km: Čas: 4:48:30
2014 – Trasa 175 km: Čas: 07:42:29.2
2015 – Trasa: 175 km: Čas: 07:37:44.6
2016 – Trasa: 177 km. Čas: 07:52:48.3
2018 – Trasa: 208 km: Čas: 9:19:10

VÝSLEDKY

Výsledky muži Force Obr Drásal 208 km: 1. Jan Jobánek (Superior SunInvent) 9:19:09 hod., 2. Jan Fojtík (Force KCK Zlín) +4:35, 3. Petr Šťastný (Rajec Trek) +6:24, 4. Karel Hartl (Starbike.sk) +22:06, 5. Marek Šroll (Velocentrum – Stratos Auto) +25:30.

Výsledky ženy Force Obr Drásal 208 km: 1. Leona Bušková (14:25:58.6), 2. Natálie Sichálková (14:32:14.6).

Výsledky muži 117 km: 1. Pavel Boudný (Česká spořitelna Accolade) 5:03:40 hod., 2. Robbert de Nijsem (NED) +0:01.2 min., 3. Filip Adel (Superior SunInvent) +0:01.7, 4. Marek Rauchfuss (Kellys Bike Ranch) +0:02, 5. Jan Strož (Česká spořitelna Accolade) +2:19.

Výsledky ženy 117 km: 1. Blaza Pintaric (SLO, Pintatim) 5:52:29 hod., 2. Jana Pichlíková (Erste Premier Petr Čech) +12:23 min. 3. Katka Drhová (Česká spořitelna Accolade) +27:51, 4. Rebecca Leaper (ESP, Coluer-Sixth Element) +37:40, 5. Sara Michielsens (BEL) +58:19.