Do německých měst Bietigheim-Bissingen, Lipsko a Magdeburg je přijížděly na cestu mezi světovou elitu povzbudit desítky fanoušků z celé republiky.

Uherské Hradiště, Zubří – Do německého Bietigheim-Bissingenu nedaleko francouzských hranic, kde na český národní tým čekala „skupina smrti“, vyrazila z Uherského Hradiště fandit i kompletní rodina Salčákova. „Obhájkyně světového titulu z Norska, semifinalistky z posledních dvou šampionátů Polky, pozdější semifinalistky ze Švédska. Sebevědomé Maďarky hrají doma nejkvalitnější evropskou ligu a k tomu nevyzpytatelné Argentinky. Už postup ze skupiny by byl úspěchem,“ rozjímal před mistrovstvím nad šancemi českých reprezentantek házenkářský historik Vladimír Salčák, který vedení výpravy přenechal své ženě Evě.

Vstupenky na později téměř vyprodaný šampionát zajistila už v září jejich dcera Kristýna, hráčka francouzského týmu Achenheim Truchtersheim Handball. „V Olomouci jsme přibrali naši Martinu a Hanu Mičolovou, jejíž syn Honza hraje házenou v Leimenu. Během mistrovství jsme u něj bydleli. Nejkrásnější dovolená v životě mohla začít,“ přitakává Eva Salčáková.

Podobných rodinných skupinek se v hledišti EgeTrans Arena sešlo mnoho. Fandily nejen svým rodinným příslušnicím, ale hlavně národním týmům svých států. „Panovala tam úžasná přátelská atmosféra. Seděli jsme vedle rodiny švédské hvězdy Isabelle Guldén nebo norské pivotky Kari Brattset. Každý fandil svým favoritům, já samozřejmě sestře, kamarádkám Petře Růčkové a Šárce Marčíkové, spoluhráčkám z juniorské reprezentace Heleně Ryšánkové, Petře Kudláčkové, Dominice Müllnerové, Veronice Malé a samozřejmě celému týmu. Házenkářská rodina jsme všichni, po zápasech jsme si vzájemně gratulovali k vítězstvím,“ potvrzuje sportovní fair-play prostředí v ochozech třiapůltisícové arény Martina Salčáková.

Od trenérů Zory Olomouc dostala na týdenní cestu za mimořádným házenkářským zážitkem bez problémů tréninkové volno. „Vážím si toho, mít možnost vidět světovou házenou na vlastní oči, zažít atmosféru vrcholné akce, nabije každou házenkářku chutí do další práce,“ pochvaluje si jedna ze strůjkyň loňského překvapivého, ale zaslouženého zisku bronzových medailí olomouckých házenkářek v domácí soutěži.

V hledišti se stala fanouškovskou značkou české reprezentace. Kamery televizních společností si ji díky červeno-modro-bíle pomalované tváři všímaly téměř při každém prostřihu mezi diváky. „Zážitků jsme si přivezli opravdu mnoho. Nejen sportovních. Třeba maminka Kari Brattset vedle mě zpívala operním sopránem norskou hymnu, mladý Guldén se prodíral pro coca-colu, k občerstvení nebo za jiným účelem i pětkrát za poločas, polská masérka sedící hned za mnou neúnavně a bez ustání vysokým hlasem povzbuzovala své kamarádky na palubovce,“ směje se Eva Salčáková.

Polská hesla rozechvívající její sluchové ústrojí ji prý s nadsázkou budí ze snů i po Vánocích. „Kiňááá, davaj, davaj, bronímé, davaj Kiňa, bronímééé!“ pamatuje si doslova projev své sousedky.

Polskou družinu Češky dokázaly ve skupině senzačně vyřadit, povinně porazily Argentinu a podle předpokladů prohrály s Norskem, po velkém boji podlehly Švédkám, o jediný gól je přehrály Maďarky. Výsledek jim přihrál bronzový tým z minulého šampionátu. „Rumunky v čele s nejlepší hráčkou světa Cristinou Neagu nás na hotelu přehlížely, neodpovídaly na pozdrav ani našim trenérům,“ prozradila po návratu z mistrovství Kristýna Salčáková.

Geniálně naplánovaný šach-mat trenéra Jana Bašného v posledních vteřinách osmifinále otevřel českým házenkářem bránu na házenkářské výsluní. Příště z toho může být i medaile. „Souhlasím s trenérem, že my fungujeme na týmovém pojetí, emocích a vnitřní síle celého týmu. Měli bychom úspěchu využít,“ domnívá se Kristýna Salčáková.

Podle ní má tým na čem pracovat, ale házená by měla těžit z toho, že je na tento krásný sport najednou víc vidět a nahlíží se na něj ve velmi dobrém světle. „Potřebujeme rozšířit členskou základnu a zkvalitnit práci s mládeží,“ dodává v současnosti nejúspěšnější reprezentační trenér Jan Bašný.

Cesta za snem skončila tentokrát pro národní družstvo před branami bojů o medaile. „Byl to i tak nezapomenutelný zážitek, nejlepší dovolená života,“ vzpomíná na předvánoční putování za světovou házenou Eva Salčáková.