„Těžko srovnávat jednotlivé ročníky. Sucho, jaké bylo letos, tady dlouho nebylo. Ale rekord je příjemný,“ přiznal vítěz Jan Jobánek z domácí stáje Merida bike team Holešov.
Úřadující vládce Hostýnských vrchů bývalý elitní silniční cyklista Jan Hruška bral své sesazení z trůnu s nadhledem. „Loni jsem se jako vítěz necítil, protože jsem vyhrál se štěstím. Proto jsem si to chtěl letos vyhrát poctivěji, ale bohužel se to nepovedlo. Měl jsem na obhajobu velkou chuť, ale nedá se nic dělat. Dneska vyhrál nejlepší,“ uznal Hruška.
Na prvním strmém kopci Poschlá se startovní pole roztrhalo a vytvořila se silná pětičlenná skupina, která udávala tempo celého závodu. Na 80. kilometru na Trojáku už si to mezi sebou rozdávala pouze elitní dvojice Hruška-Jobánek. „Nebyli jsme si schopní navzájem odjet. On mě zkoušel uniknout ve sjezdech, kde jsem mu kupodivu stačil. Já jsem to na něj zkoušel pro změnu v kopcích. Snažil jsem nahodit nepříjemné tempo, jestli ho tam nenechám, ale následně mi bylo jasné, že se rozhodne v závěrečném sprintu., což mi ale po pravdě řečeno do karet příliš nehrálo. Dnes jsem na něj nic nedokázal vymyslet,“ povzdechl si Jan Hruška, jemuž ani sluneční paprsky příliš nesvědčily „Až takové teplo mít nemusím, ale na tour bylo tepleji. Dá se to přežít,“ podotkl Hruška.
Během celého závodu, který pořadatelé považují za kultovní a jeden z nejtěžších a nejstarších závodů u nás, došlo i k několika pádům. Krátce po jedné hodině odpolední již měli hlášená tři nepříjemná zranění. „Jedna zlomená ruka, jedna klíční kost a otřes mozku,“ vyjmenoval hlavní organizátor Jaromír Ondrušák.
„Na Kelčský Javorník musela pro jednoho ze závodníků dokonce přijet sanitka. Zraněný by měl být již v nemocnici. Dřív vážných úrazů bylo hodně, proto jsme měli na kritických místech pořadatele, kteří závodníky na nebezpečná místa upozorňují,“ dodal Ondrušák.
Výsledky Drásala 2010:
Kategorie elite (115 km): 1. Jan Jobánek (Merida bike team) 4:41:34.4, 2. Jan Hruška (Volvo Auto Hase MTB Team) +1.9, 3. Ondřej Fojtík (Volvo Auto Hase MTB Team) +2:28.6, 4. Nikola Ivanov (Baník Ostrava) +4:20.9, 5. Karel Hartl (Kellys Bike Ranch Team) +8:02.4, 6. Václav Ježek (Alpine Pro – Author Team) +19:14.6, 7. Ondřej Kobliha (Česká spořitelna – Specialized MTB team) +22:51.0, 8. Tomáš Kechrt (Pells Team) +26:18.9, 9. Pavel Žák (TROB – Cyklo O.P. Morkovice) +27:48.3, 10. Miroslav Janota (Volvo Auto Hase MTB Team) +29:20.0.
Malý Drásal (53 km): 1. Stanislav Hejduk (Factor Bike Team) 02:05:57.7, 2. Jan Fojtík Volvo Auto Hase) +0.1, 3. Jakub Šilar (Alpine Pro – Author Team) +9.8.
Vítěz Jobánek: Hruška se mě držel jako klíště
Jak nevyzpytatelným závodem je bikemaraton Drásal, se přesvědčil Jan Jobánek (na snímku) z holešovské stáje Merida bike team. V loňském roce dojel v cyklistickém závodě na 115 kilometrů s protrženou pneumatikou smolně šestý, v sobotu slavil sladký triumf a rekord závodu. „Abyste jej vyhrál, musíte mít štěstí, které mi vloni chybělo. Nyní mi všechno sedlo. Vyšlo mi i horké počasí, které mám rád. Je to hodně těžký závod, ale když vyhrajete, užíváte si to,“ vychutnává si slastné chvíle 26letý Jobánek.
Jak vypadal závěrečný únik vaší skupiny?
Když jsme ujeli Ondrovi Fojtíkovi, tak jsem několikrát ve sjezdech zkoušel nastoupit proti Honzovi Hruškovi. Vím, že je horší technik, ale držel se mě jak klíště. Ani v závěrečném kopci se nerozhodlo, poslední sjezd jsme jeli na jistotu. Nikdo nechtěl udělat chybu, a každý počítal s tím, že se bude rozhodovat ve spurtu.
Kdy vám bylo během závodu nejhůře?
Zřejmě v posledním asfaltovém kopci, kde Honza Hruška jel ve slušném tempu. Chvílemi jsem za ním visel, ale zřejmě ani nepoznal, že se mi nejede dobře.
Jeden z vašich konkurentů Ondřej Fojtík měl v průběhu závodu pád. Byl to jeden z klíčových momentů?
On nás ale pak dojel a vypadal dobře. Ptali jsme se jej, co se stalo. Asi třicet kilometrů jel s námi a rozhodovalo se v těžkém kamenitém kopci, kdy mu asi trochu došly síly. Neotáčel jsem se, ale bylo to na výkonnost.
Jak oslavíte triumf?
Ještě nevím, jaký budu mít příští týden program, ale rád bych si dopřál volna, protože poslední tři týdny jsem jel tři těžké maratóny. Možná nějaká oslava bude.