Hokejový reprezentační útočník Filip Chytil už v sobotu vyrazí zpět do zámoří s jediným cílem urvat pozici druhého centra v nabité sestavě, kterou v posledních týdnech vyšperkovali příchody Panarina a Kakka. „Nic jiného mě nezajímá,“ hlásí 19letý odchovanec kroměřížského hokeje, který do NHL vyrazil z extraligového Zlína.

Nevrátil jste se trochu brzkými tréninky do dětských let?

Vstával jsem chvíli před pátou, ale když trénujete ráno, máte nejvíc energie a cítím se nejlépe z celého dne. Mám ho celý před sebou a můžu si odpočinout. Mám čas na své vlastní aktivity.

Chodíte takhle ráno pravidelně?

Letos mám většinu tréninku takhle ráno. Takhle mi to vyhovuje. Pokud to nevadí Jardovi (Balaštíkovi) a Liborovi (staršímu bratrovi), je to super. Cítím se parádně a sám jsem si říkal, že tréninky takhle chci.

Styl přípravy inovujete?

Samozřejmě. Ale střelba, zakončení je nejdůležitější. Všichni góly vidí. Zároveň je ale důležité se zaměřit na věci, které nejdou, a vypilovat věci, co mi jdou, ještě k lepšímu. Na všem, na co si vzpomeneme, se snažíme pracovat.

Kdo vám chystal tréninkový plán na letní období v Česku?

Domluvili jsme se všichni, že se budu připravovat u Aleše Pařeze v Praze. Připravoval jsem se tam společně s Kubou Vránou, Vítkem Vaněčkem a dalšími mladšími kluky, co hráli v kanadských juniorkách. Pár týdnů jsem strávil tam, poté jsem se vrátil domů a s Liborem jsme se na to zase vrhli. Trénujeme spolu díky ledu, nevím, jak bych v Praze chodil na led. Mám plán od Aleše Pařeze a s Liborem jej jen pilujeme. Hlavně se zaměřujeme na techniku a detaily cvičení. A jezdíme na led do Hradiště.

Tréninky v Praze byly největší změnou oproti loňsku?

Každý trenér má nějaký jiný program, jinou myšlenku. Co jsem poznal všechny kondiční trenéry, každý má něco svého. Ale vždy to má něco do sebe. Vloni byla příprava v něčem jiná, i v Americe mají zase jiné návyky. Uplynulou sezonu jsem se v sezoně cítil výborně, stejně jako i nyní.V Americe mám také svého trenéra. I když mám letos tři, každý z nich mi dává rady, jak jíst, regenerovat, posilovat, i jak se chovat na ledě.

Dostal jste od Rangers seznam, čemu se máte konkrétně věnovat, nebo je to čistě na vás?

Něco mi samozřejmě řekli, ale hlavně sám vím, na čem bych měl zapracovat a v čem bych se měl zlepšit. Věnujeme se tedy střelbě, protože koncovka je nejdůležitější. Když už se dostanete do šance, nejdůležitější je ji proměnit a pomoct týmu gólem. Samozřejmě zapracovat musím i na bruslení, je potřeba do sebe dostat kondici. To jinak nahradit nejde. Pracujeme i na různých detailech v technice bruslení i práci s holí.

Nabrat váhu a svalovou hmotu už nepotřebujete?

Chtějí, abych na hlavní kemp přijel připravený a abych byl lepší než minulý rok a pomohl týmu víc. A už nyní se cítím lépe. A to mám ještě měsíc do kempu. Vypadám trochu jinak než v minulém roce. Cítím, že se posouvám.

Už míříte rovnou na hlavní kemp. Je velký rozdíl, že už nemusíte mezi nováčky?

Ten byl vloni dobrý v tom, že jsem se rozehrál a pak jsem už měl pár zápasů za sebou. Na druhou stranu, když skočím až do hlavního kempu, jsem nachystaný na testy a na první zápasy. Jsem odpočinutý.

Čeká vás boj o pozici druhého centra. Co bude rozhodovat celkově a ve váš prospěch?

Letím tam s tím, že chci hrát druhého centra. Nic jiného mě nezajímá.

Objevují se různé prognózy a analýzy. Naposledy vyšel seznam nejtalentovanějších hráčů do 24 let a vy jste druhý. Zaregistroval jste to?

O tom nevím. (úsměv) Ale když mi to říkáte, mám z toho radost. Ale žádnou roli to nehraje. Máme kvalitní tým, skoro celý je v mém věku a každý se bude chtít poprat o své místo v sestavě. Sezona je dlouhá, takže pětky se budou točit. Chci hrát druhou lajnu a na tom budu pracovat.

Jak vnímáte výrazné změny, kterým během horkého léta na Manhattanu došlo?

Všichni manažeři vědí, co dělají. Zatím v tomto máme kvalitní mimosezonní období. Teď už jde jen o to, jak všechno skloubíme spolu a jak nám vše sedne jako týmu.

Rangers draftovali z druhého místa finský objev uplynulé sezony a snad zázračný talent Kappa Kakka. Jak na vás působil na světovém šampionátu?

Viděl jsem jen jeho góly, protože jsme hrávali ve stejný čas jako Finové. Ale je silný na puku, když hráli proti Kanadě nebo Americe, vůbec nevypadal, že by mu bylo osmnáct. Překvapil mě, jak na ledě vypadal.

Myslíte, že je i filozofií Rangers, že byste si vy dva spolu zahráli v jedné formaci?

Kdyby k tomu došlo, bylo by to super. Hrát s takovými hráči je vždycky povzbuzení. Nejprve si to musí sednout. Uvidíme, jak nás trenéři poskládají.

Jak jste prožíval příchod superstar Artěmije Panarina, který přišel z Columbusu?

Hlavně jeho příchod udělal radost celé organizaci, především fanouškům. Nějakou dobu se už čeká na tutového hráče, který dokáže měnit vývoj utkání a rozhodovat. Tím Panarin právě je. Když jsme zjistili, že u nás podepsal, i v týmu to udělalo dobrý pocit. Bude mezi námi mladými jeden z nejstarších útočníků, přitom je mu teprve sedmadvacet. Budu si od něj brát to nejlepší. Slyšel jsem, že to je výborný kluk do kabiny a dříč, který na sobě pracuje. Pro nás jedině dobře.

Už stačil kolem sebe udělat i rozruch, když veřejně zkritizoval ruského prezidenta Putina. Jak to na vás z dálky působilo?

Abych řekl pravdu, moc jsem se o to nezajímal. Je to jeho věc, stejně jako celého Ruska. Je to jeho názor stejně jako každý. Tohle nějak nevnímám.

Cítíte, že Rangers chtějí uspět a celý progres a proměnu týmu trochu uspíšit?

Sice se tým prochází přestavbou, ale od prvního zápasu jsme si řekli, že chceme hrát play-off. Nic jiného pro nás neexistovalo. Bohužel, na konci sezony to nevyšlo. Přitom v polovině jsme se pohybovali ještě kolem míst zaručující účast ve vyřazovacích bojích. Ale přišel výpadek, přestalo se nám dařit, začali odcházet naši nejlepší hráči a trochu se nám rozpadla sestava. Po psychické stránce jsme se necítili zrovna nejlépe. Z patnácti zápasů jsme vyhráli jen dva, z toho jeden proti v té době nejslabšímu New Jersey, což nám nepomohlo.

Rangers si připomínali pětadvacet let od posledního Stanley cupu. Jak jste vnímal výročí tohoto úspěchu?

Před zápasem přišel celý tehdejší tým k nám do kabiny. Když vedle mě stál Mark Messier a následně jsme se spolu bavili, už jen tohle na mě zapůsobilo. Každému nám tam něco řekli, podali jsme si ruce. I když bylo před zápasem, najednou i na tu chvilku všichni viděli, co tam stojí za velké hráče. Po zápase jsme měli společnou party, bavil jsem se se spoustou lidí a dostal jsem od nich hodně zajímavých rad. Moc si jich vážím.

Řekl vám třeba Messier něco osobního?

Říkal mi, ať pokračuji, že mám dobře našlápnuto, že se mu líbilo, jak jsem zápas odehrál, že mě osobně i jako tým sleduje. Že když už jednou za Rangers hráli, už klub sledují pořád. Byl to tým, do kterého v minulosti každý chtěl. Samozřejmě prohodil, že jsem hrál výborně. Ale to nevím, jestli neříkal jen ze zdvořilosti. Ale jen ty slova od něj strašně potěšila.

Když se ještě vrátím k uplynulé sezoně, v závěru základní části jste se na pár utkání ocitl dokonce na tribuně. Jak tohle s vámi zamávalo po vydařené pětizápasové střelecké explozi, kdy jste byl nahoře a věřil jste si?

Neřekl bych, že by to se mnou zamávalo. Věděl jsem, že mi to v tom období nešlo. Trenér se rozhodl, že nebudu hrát. Bohužel na někoho to vždycky padnout musí. Byla to přece jen moje první sezona v áčku.S trenérem jsme se spolu o tom bavili, naštvaný na mě nebyl. Možná to chtělo i nějaký odpočinek v hlavě. Tolik zápasů jsem za jednu sezonu nikdy neodehrál. Potřeboval jsem se dát trochu do kupy. Celý týden, který jsem nehrál, jsem chodil i sám navíc trénovat do tréninkového centra s trenérem. Zase jsem se do toho dostal a cítil jsem se úplně jinak. Ke konci sezony jsem byl jako vyměněný.

Trenér vás přesto veřejně zkritizoval. Mrzelo vás to?

Stejně jako to řekl do médií, to podal i mně osobně. Nebylo to určitě tak, že by mě chtěl před novináři shodit. On je takový, všechno říká na rovinu. Nejdříve to řekne nám, poté to samé i médiím.

I konec světového šampionátu byl pofidérní, také jste pouze trénoval. Jak to nyní s odstupem čtyř měsíců vnímáte?

To se stává. Bylo to rozhodnutí trenérů, nic jsem s tím neudělal. Mohl jsem jen trénovat. I když jsem nehrál, sledoval jsem kluky. I to jsou dobré zkušenosti. Měli jsme tam Kubu Voráčka, Radko Gudase, Ondru Paláta, kteří už mají v NHL něco odehráno. Díval jsem se, jak trénují oni. Většinou jsme zůstávali na ledě po tréninku s Kubou Vránou a zaměřovali jsme se na detaily počínaje střelbou.

Té se intenzivně věnujetei na trénincích s Jaroslavem Balaštíkem. Jak se vaše spolupráce vyvíjí?

Samozřejmě. Už je to čtyři pět let, co společně spolupracujeme. Kdybychom spolu nebyli, možná bych nebyl tam, kde jsem. Už od začátku mi dává spoustu rad, už v dorostu Zlína, následně i během působení v áčku. Radí a pomáhá mi se zlepšovat. I když mi spoustu věcí opakuje víckrát, než to dostanu do hlavy. Byl by z něj výborný trenér. Když si někdy postěžuji, hned dostanu. (smích) I po mentální stránce mě toho dost naučí.

Už jste si potykali?

Jo, už minulý rok, když jsme dělali v tuhle dobu rozhovor, ale tehdy jsem to ještě neměl v hlavě. Pořád jsem si to pletl. Za poslední rok se to zlepšilo. (směje se)

Oba působíte jako kliďasové, lidsky jste si sedli. Pohádali jste se vůbec někdy?

Myslím, že ne. Všechno, co mi Jarda řekne, poslouchám, i když nevím, jestli úplně na slovo. Ale snažím se. A když mám na něco svůj názor, pobavíme se o tom.

Vyrazil jste do světa před svými osmnáctými narozeninami. Využil jste tohle léto, abyste si dodělal řidičský průkaz?

Když to tady dokončíme, jedu si pro něj. (směje se) Už jsem to splnil, příští rok už Liborovi práci ulehčím a už ho budu vozit já. Byl to pro mě hlavní úkol splnit si tyhle povinnosti. Je lepší jezdit po vlastní ose, nikoho neotravovat.