Devětadvacetiletý rodák ze Skaštic, jenž hájí barvy Prostějova, měl startovat na galavečerech ve Švýcarsku a Kanadě. Obě akce ale byly zrušeny.

„Hodně mě to štve. Byl jsem z toho špatný,“ přiznává amatérský mistr republiky ve váze do 69 kilo z loňského roku, který od ledna 2016, kdy na Slovensku zdemoloval domácího Baláže Bajkaie, válčí také v profesionálním ringu.

Nyní si ale od úpolového sportu musí odpočinout. Pandemie koronaviru zasáhla i boxery. Kvůli šířící se nákaze byly zrušeny všechny akce v Česku, stejné je to ale po celém světe.

„Co jsem slyšel, tak do zahraničí nebudu moc jezdit na zápasy rok,“ říká smutně Šerban.

Do této chvíle dvakrát startoval v Belfastu, jednou boxoval v Anglii či Polsku.

„Ale není to tak, že by mě tyto zápasy živily,“ přiznává.

„Organizátor mi zaplatí letenku, ubytování a nějaké startovné. Ale částka není vysoká,“ tvrdí.

Do zahraničí vždycky míří ve čtvrtek. O den později je na programu vážení a v sobotu je zápas. Prodloužený víkend zakončí procházka po městě či výlet, ještě o víkendu se ale pokaždé vrací domů, aby mohl zase na šichtu do práce.

Letos měl Šerban sbírat starty v dalších zemích, po zásahu vyšší moci ale zůstane v tuzemsku. Nic jiného mu ani nezbývá. Hranice mohou být zavřeny ještě dlouho.

„Prognózy jsou spíše pesimistické, ale já pevně věřím tomu, že se sezona v Česku rozjede a bude se nejen boxovat,“ přeje si.

Současnou situaci nenese dobře. Štve ho, že nemůže do tělocvičny ani posilovny.

„Bohužel všechny vnitřní sportoviště jsou kompletně uzavřené,“ připomíná.

S kamarády a oddílovými parťáky se i přesto snaží udržovat v kondici. „Ale není to ono,“ přiznává.

Chybí mu ring, boxovací pytle i další pomůcky. Nyní tak Šerban spíše běhá venku, posiluje na workoutovém hřišti nebo trénuje ve dvojici pro sobě.

„Pro vrcholového sportovce je to složité období. I když může trénovat každý den, zápas stejně nic nenahradí. Když někdo vypadne třeba na rok, je to znát. Výkon jde automaticky dolů,“ upozorňuje skaštický rodák, který sice závodí za Prostějov, ale zároveň působí jako trenér v Kroměříži, kde má společně s kolegou Pavlem Dudou na starost početnou skupinu asi šestnácti dětí.

„Zájem o box je tady docela velký,“ těší Šerbana.

Nyní ale do tělocvičny nemůže, takže je rád, že chodí alespoň do zaměstnání. Bezpečnostní opatření mu nevadí.

„Když běžím a vidím, že proti mně jde někdo bez roušky, tak ho upozorním, ať si ji nasadí, že chrání nejen mě, ale i sebe,“ dodává profesionální boxer.