Kliknutím zvětšítePoslední týdny nepanuje ve společnosti moc vlídná atmosféra. Na druhou stranu je advent a oštěpařka Barbora Špotáková nabádá k ohleduplnosti mezi lidmi.
„Zhoršení vztahů se dá zvrátit jen tak, že se k sobě budeme chovat vlídně a laskavě. Všichni jsme si rovni a měli bychom se respektovat. Vede to i k zamyšlení nad věcmi, které se dějí kolem nás,“ říká světová rekordmanka a držitelka deseti medailí z globálních šampionátů včetně tří olympijských.
Najdete si vedle starostí o rodinu a tréninku čas na duchovní odkaz adventního času?
Čím jsem starší a starám se o děti, tak to víc prožívám. Jako malá jsem měla předvánoční období hodně ráda. Později si pamatuji na shon kvůli škole a tréninku. Často jsem v prosinci bývala na soustředění a neměla na advent moc času. Letos jsme nikam nejeli i právě proto, abych ho mohla s rodinou prožít klidněji.
Na co jako dívka z Vánoc nebo z dní, co jim předchází, ráda vzpomínáte?
Asi na takové to tajemno. Je to dané i tmou a svitem svíček. V Jablonci bylo vždycky bílo. Vzpomínám na vůně, které provází vánoční pečení. Hodně jsem s cukrovím pomáhala mámě. Kouzlo Vánoc vnímám i teď, když mám malé kluky, v každém věku je to jiné.
Jak budou vypadat vaše Vánoce?
Obvykle se scházela širší rodina, ale tentokrát bychom chtěli být jen ve čtyřech. To jsme ještě nikdy nebyli. Mělo by to být v poklidu. Děti jsou v nejhezčím věku. Jankovi je osm, Darečkovi tři a půl a je strašně roztomilej. Padají z něj rozumy, kdy toho ještě moc neví, ale už něco někde slyšel, a používá to v nesprávný moment. Na Vánoce se oba těší. Mluví o nich každý den. Darek sice netuší, o co jde, ale něco cítí ve vzduchu. (usmívá se)
Janek ještě věří na Ježíška?
Zatím jo, ale už asi začíná chápat, jak se věci mají. Ostatně, já taky částečně věřím. Ne, že Ježíšek nosí dárky, ale na vánoční kouzlo.
Do Mnichova můžou Bára ultras dojít i pěšky
Máme půlku prosince. Jak vypadá v těchto dnech oštěpařský trénink?
Rozhodla jsem se, že budu házet ještě jednu sezonu. Nepřipadám si tak zničená a zároveň si říkám, že letošek nebyl vůbec špatný. Na Diamantové lize jsem jednou zvítězila a jednou byla druhá. Věřím, že když se mi vyhnou zdravotní patálie, ještě by to mohlo za něco stát. S novým trenérem Honzou Tylčem mě to baví a věřím, že spolu můžeme ještě něco dokázat.
Snášíte dobře začátek přípravy?
Trénink samozřejmě bolí. První dny hrozně, večer si říkám, jestli to mám zapotřebí. Mám ale štěstí, že zatím do rána zregeneruju. (usmívá se)
Barbora Špotáková poskytla rozhovor Deníku.
Jak se díváte na příští sezonu, kdy se v létě konají netradičně dva šampionáty?
Líbí se mi, že mistrovství Evropy se koná koncem srpna, což je období, kdy se mi - podle dlouholetých zkušeností - dobře závodí. Navíc se šampionát koná v Mnichově, což je coby kamenem dohodil a Bára ultras by tam mohli dojít i pěšky. (směje se) Moji nejen jablonečtí fans před dvěma roky nevyrazili na šampionát do Dauhá, do Tokia se chystali, ale hry se konaly bez diváků. V Mnichově jsem se navíc v roce 2002 na stejném podniku poprvé objevila jako oštěpařka. Vypadá to, že by se kruh mohl po dvaceti letech uzavřít.
Jak na dobu před dvěma dekádami vzpomínáte?
Došlo tam ke zlomu mé kariéry. Honza Železný, který mě později trénoval, ale v té době ještě závodil, mi tenkrát řekl, ať se vykašlu na víceboj a začnu dělat oštěp. Chtěla bych se tam vrátit a s vrcholovou atletikou se hezky rozloučit. To je pro mě obrovský motiv a chci kvůli tomu obětovat ještě jeden rok.
Bude to skutečně poslední rok?
Tak říká se, nikdy neříkej nikdy… Příští rok se chci rozloučit s vrcholovou atletikou. Protože jsem typ člověka, který sportovat určitě nepřestane, může se stát, že budu dál závodit jako veteránka, nebo budu hrát pro zábavu volejbal nebo třeba fotbal.
Nesmíme dopustit, abychom se dělili na očkované a neočkované
Barbora Špotáková poskytla rozhovor Deníku.
Po celkem příjemných letních měsících nás opět svírá koronavirus, ovlivňují restrikce vaší přípravu?
Zatím o něco míň než před rokem. Malý začal chodit do školky, a to je pro mě obrovská úleva. Jsem opravdu ráda, že děti mohou chodit normálně do školy, pro mne to byla enormní zátěž učit staršího syna doma první a druhou třídu. Nikoho to ale nemusí zajímat, je to moje volba, že chci ještě sportovat. Je to pro mě taková výzva. Snažím se dokázat, že to jde a jít dobrým příkladem. Není to, jako dřív, již lámání přes koleno.
Když mluvíme o covidu, bojíte se ho?
Nemoci se nebojím, musíme se s ní naučit žít. První čeho jsem se začala v souvislosti s covidem opravdu bát, je rozdělování lidí na lepší a horší. Nesmíme dopustit, abychom se dělili na očkované a neočkované. Každý má volbu si o tom rozhodnout sám.
Čeho se konkrétně obáváte?
Děsí mě, když slyším, že se některá sportoviště - třeba bazény - mají uzavírat pro neočkované děti. To by si lidi neměli nechat líbit. Jinak se vrátíme do doby nesvobody. Nevěřím tomu, že když jde o dobrou věc, musí ji někdo nutit hrozbou. Všichni chceme, aby nákaza zmizela, ale nadávkami a potyčkami se jí nezbavíme. Důležité je se vzájemně respektovat.
Jaké vidíte východisko?
Jsem optimista, že se odrazíme ze dna. Je potřeba tolerovat názory všech lidí. To je podle mě jediná cesta, aby zavládla laskavost a pochopení. Určitě to nepůjde přes zlo a nenávist. Je důležité odpoutat se od internetu a víc žít život okolo sebe. Věnovat se nejbližším a trávit s nimi čas, namísto neustálého sledování médií. To vnímám jako opravdu důležité pro zdravou mysl.
Na covid ale umírá spousta lidí…
…její smrtnost je známá. Když se k tomu přidá kampaň, která v lidech vyvolává strach a záměrně ho živí, pak je ta situace o moc horší. Například můj partner je hasič a dennodenně jezdí k smrtelným nehodám. Kdyby se takhle bál, tak mě nepustí za volant. Jde o to nebezpečným situacím předcházet a snažit se je eliminovat.
Svatba? Papír není to nejpodstatnější
Nabádala jste mládež, aby se hýbala, byla jste tváří projektu Atleti spolu. Máte informace, že se to mezi dětmi projevilo?
Doufám, že si to někdo vzal k srdci, ale je fakt, že mnoho dětí při lockdownu ztloustlo a zhoršila se jim imunita. Proto se obávám, že budou moc sportovat pouze očkované děti. V souvislosti se zvyšováním cen to může být důvod, který rodiče od sportování potomků odradí. Já osobně vidím kolem sebe hodně sportujících lidí i dětí, ale někde to může být jiné. Vím, že sport není levná záležitost, naštěstí však existují podpůrné projekty, jako například Nadace Českého olympijského výboru, která přispívá na sport dětí, jejichž rodiče si to nemohou dovolit.
Co vaše děti? Darek je na sport ještě malý, ale Janka jste už asi někam přihlásili.
Oba mi dělají radost. Nemusím je k ničemu pobízet. Je fajn se na ně koukat. Na obou je vidět, že by mohli mít talent. Janek začal od září hrát u nás v Unhošti fotbal. Jde mu to, a myslím, že nebude dlouho trvat, a stane se pro mě plnohodnotným sparingpartnerem. Je hrozně rychlý, už loni se mnou běhal kopce.
Barbora Špotáková poskytla rozhovor Deníku.
Blíží se zimní olympiáda v Pekingu, vy jste před OH 2008 upozorňovala na nedodržování lidských práv v Číně. Měli by na to apelovat i sportovci, kteří tam v únoru vyrazí?
Jsem svobodomyslný člověk a svobodu považuji za jedno z nejdůležitějších práv člověka, ale popravdě nevím. Nemyslím, že by se tím mohlo něco změnit. Je smutné, že sportovci musejí zažívat takovou dobu. Je mi jich líto, obzvláště jsou-li v nejlepší formě a nemohou zažít krásnou olympiádu s diváky. Pokud by letošní letní hry byly v Číně, tak bych po zkušenosti z Tokia účast zvažovala, jelikož na těch zimních budou podmínky mnohem přísnější.
Mluvila jste o příští sezoně jako o poslední. Přemýšlela jste, co dál? Mohla byste oprášit vystudovaný obor na ČZU, nebo raději zůstala u sportu?
Nejraději bych zůstala u sportu a předávala zkušenosti dětem. Třeba v Kladně, kam to mám kousek, ale může se stát i to, že třeba jako Tomáše Dvořák začnu stavět zahrady, jelikož mám k tomu blízko. (směje se)
S Lukášem Novotným vychováte dva syny, ale nejste manželé. Plánujete uzavřít sňatek až v době, kdy nebude závodit?
Tak to je docela ve hvězdách… (směje se) Ptá se na to hodně lidí. Třeba při společné oslavě našich čtyřicátin, ale v životě není papír to nejpodstatnější. To je názor nás obou. Myslím, že důležitější je pracovat na vztahu, a aby bylo v rodině dobře. Ale třeba se naskytne nějaká vhodná příležitost.
Sportovně-kulturní událostí roku bylo uvedení filmu Zátopek. Jak se vám líbil a co jste říkala roli Dany, kterou ztvárnila vaše kamarádka Martha Issová?
Je to velkofilm a moc se mi líbil. Obdivuji všechny, kdo na něm pracovali. Klobouk dolů hlavně před představiteli titulních rolí. Možná trošku víc před Václavem Neužilem, jehož výkon byl fenomenální, ale Martha to podle mě zvládla také skvěle. Na Zátopka by měl jít každý, kdo má rád sport.
Příští rok mají manželé Zátopkovi sté výročí narození. Nepřipravují atleti na jejich počest nějaké ocenění?
To by bylo pěkný… Když to vezmu z svého hlediska, mohl by se vybudovat sektor na zimní házení. Oštěpaři musí trávit měsíce na soustředěních v teple, a když to někomu nevyjde, má podmínky dost omezené. Nešlo by o nic nákladného. Jedná se o vyhřívaný tunel, z něhož se oštěp vyhazuje ven. Už jsem to v cizině viděla a na to, jaká jsme oštěpařská velmoc, tak nám to chybí. Dana by z toho měla radost. Mohlo by se to jmenovat Sektor Dany Zátopkové.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
