„Ve čtvrtek odpoledne byla hlídka vyslána k bytovému domu nedaleko centra,“ popisovala začátek události kroměřížská policejní mluvčí Simona Kyšnerová. Oznamovatel na lince 158 uvedl, že jeho silně podnapilý soused zvoní na zvonky. Muž také v opilosti znečišťoval prostory domu močí.

„Dvojice se proto vydala na místo a výtržníka začala hledat,“ uvedla Kyšnerová. V této chvíli policisté Aleš Pospíšilík a Martin Vaculík, kteří pracují u policie zhruba sedm let, asi netušili, že zanedlouho před nimi bude stát těžký úkol: zachránit někomu život.

Co se dělo v události dál? Jak jste muže našli?

Aleš Pospíšilík: Obyvatelé domu řekli, že šel do sklepa, takže jsme ho tam hledali. Když jsme ho našli, ležel na betonovém sjezdu pro kočárky hlavou dolů, byl modrofialový a nedýchal.

Co se vám v té chvíli honilo hlavou a co jste udělali?

Aleš Pospíšilík: Říkal jsem si, že je mrtvý. Měl totiž nepřirozenou barvu, nedýchal. Myslel jsem ale taky na jeho sousedku, která nám řekla, že asi před deseti minutami chodil po domě.

Martin Vaculík: První věc, co jsme udělali, byla, že jsme ho otočili. Přitom jsme zjistili, že je pod ním skvrna od krve. Pravděpodobně šel tedy z kopce, převážil se dolů a zůstal ležet.

Jak jste ho oživovali?

A.P.: Hlavní bylo tedy otočit ho, aby správně fungoval krevní oběh, a poté jsme provedli nepřímou masáž srdce. Zkoušeli jsme, jestli ucítíme tep, jestli dýchá, ale nejevil žádné známky života. Volali jsme 155.

M.V.: Já sem převzal masáž srdce a povedlo se. Muž začal trhaně dýchat. Tím se mu vrátila barva do obličeje a vypadalo to, že je všechno v pořádku, a čekali jsme na sanitku. Než jsme zdravotníkům předali identifikační údaje o muži, kolega volal, že muž zase zkolaboval a nedýchá. Lékařka tedy rychle vzala věci z auta, rychle ho prohlédla a znovu začaly oživovací pokusy, které už prováděla především lékařka se záchranářem.

A.P.: Poté jsme pomohli s nosítky do záchranky a střídali jsme se u oživování.

Muselo to být velice stresující a náročné…

M.V.: Bylo. Hlavně ve chvíli, kdy jsme na místě byli sami. Když přijela lékařka, bylo to lepší.

Už jste se někdy dostali do podobné situace, nebo jste oživovali poprvé?

A.P.: Rozhodně poprvé.

M.V.: Ani já jsem nic podobného nezažil.

Absolvujete v toto směru školení?

A.P.: Každý rok se školí řidiči služebních vozidel. V rámci toho se školíme i ve zdravovědě a jsme testováni.

Jak jste se cítili po výkonu?

M.V.: Popravdě jsem v jednu chvíli nevěřil, že se to podaří, stav muže vypadal hodně špatně, ale když se podařilo zachránit ho, byli jsme rádi, že se povedlo.

A.P.: Střídali jsme se v masáži srdce asi po dvou minutách, protože celý proces byl hodně fyzicky náročný. Opravdu moc. Udělali jsme prostě to nejlepší, co jsme mohli. Na přemýšlení nebyl čas.