Před osmnácti lety končila v Polsku vláda post-komunistické Strany demokratické levice. Končila v křečích korupčních skandálů a zdálo se, že v Polsku přichází nová politická garnitura. A že to polské politice dodá svěží vítr. Právo a spravedlnosti (PiS) i Občanská platforma (OP) spolu tehdy vítězně táhly v průzkumech veřejného mínění ke společnému vítězství nad postkomunisty, jejichž doba v čele politiky vypršela.

Jenže těsně před volbami dvojčata Lech a Jaroslaw Kaczyńští nasadili populistický trhák a o pár procent volby vyhráli. Místo s Občanskou platformou se dali dohromady se dvěma menšími extrémními uskupeními a začala „polská revoluce“. Lech Kaczyński pak ještě vyhrál nad šéfem Občanské platformy Donaldem Tuskem prezidentské volby, ale to už bylo na dlouho všechno.

Volební Polsko je brutálně rozdělené, ve vítězství soupeře vidí peklo. Na snímku říjnová protivládní demonstrace ve Varšavě
Polsko je před volbami rozdělené. Ve vítězství soupeře vidí peklo

Vláda PiS se po dvou letech rozpadla, v předčasných volbách zvítězil Tusk a jeho OP. Lech Kaczyński pak těsně před koncem svého pětiletého mandátu zahynul při havárii vládního speciálu u ruského Smolensku, což jeho bratr Jaroslaw dodnes označuje za atentát.

Po téměř osmi úspěšných letech neodolal Donald Tusk vábení Bruselu a stal se evropským „prezidentem“. Protože byl zvolen na dvě dvouapůlletá období, tedy zřejmě prezidentem úspěšným.

Jenže v Občanské platformě ho neměl kdo nahradit.

A tak v roce 2015 překvapivě volby vyhrál PiS, získal těsnou většinu v parlamentu. V roce 2019 to pak PiS zopakoval. Jaroslaw Kaczyński po většinu doby řídil Polsko „ze zadního sedadla“, bez vládní funkce. PiS se podařilo v roce 2015 vyhrát i prezidentské volby, kdy nezkušený europoslanec Andrzej Duda porazil obhajujícího prezidenta Bronislawa Komorowského z OP.

Politické kyvadlo se v Polsku ostře vychýlilo pravicově-nacionalistickým směrem. PiS to pochopil jako bianco šek k ořezání právního státu, drsnému ovládnutí ústavního soudu, likvidaci veřejnoprávních médií, k plné kontrole polostátních firem svými lidmi. A především k jakési kulturní válce s proevropskými liberálními politiky a přepsáním polské historie po roce 1989.

Slawomir Mentzen
Kdo chce milion zlotých? V Polsku může vládnout radikální Konfederace

Tu PiS označil za spolčení části protikomunistické opozice s komunisty a to celé za podvod. Až do nástupu Práva a spravedlnosti k moci.

Legendárního vůdce Solidarity Lecha Walesu pak PiS ocejchoval jako zrádce a kolaboranta s komunisty. Vláda PiS útočíla nejen na opozici, ale i na Německo, na EU, nejnověji na Ukrajinu. Před volbami PiS rozjela protiimigrační hysterii. V zemi se čtyřmi miliony cizinců, která přijala desítky tisíc Čečenců, a kde se ve Varšavě s taxikáři polsky nedomluvíte, by to bylo směšné.

Kdyby to nebyla další část snahy o rozdělení Poláků. Na ty dobré, tedy voliče PiS, a ty špatné, co PiS nevolí.

Upustit páru 

Polsko je po osmi letech vlády PiS natlakované jako papiňák. A Kaczyński a jeho lidé dál přikládají pod hrncem, jen aby to stihli dovařit, aby jim zase vyšla většina, aby vládli. Polsko ale nemusí další čtyři roky takovéto politiky vydržet. V době, kdy se Polsko stalo v očích ruského prezidenta Vladimira Putina tím největším nepřítelem v celé Evropské unii, potřebuje země ne další roky rozdělování, ale klid a novou rovnováhu.

Není jasné, zda opozice v čele s Tuskem po svém případném vítězství dokáže Polsku klid dát. Ale jasné je, že PiS to nedokáže. A nikdy vlastně ani dokázat nechtěla.