„V tomto víkendovém kole byla z mého pohledu upřená největší pozornost na Slovácko, kam přijela Ostrava, a do Jablonce. Tam zase hrál sousední Liberec.

Paradoxně v obou utkáních nastoupili moji vnuci Lukáš a Michal. Samozřejmě tyto dva duely byly dost důležité hlavně z pohledu bojů o evropské poháry.

Zápas na Slovácku byl zhruba podobný chladnému počasí, přinesl dva zcela rozdílné poločasy. Ostrava začala tragicky, ale paradoxně mohla jít do vedení.

Nebýt výborného obranného zákroku stopera Hofmanna na brankové čáře. Na druhé straně podobný stoper Stronati udělal velkou chybu a svojí neohrabaností daroval Slovácku penaltu. V tu chvíli se ráz zápasu úplně změnil. Ostrava mohla být ráda, že po poločase prohrává pouze 0:2.

Druhá půle ale přinesla hlavně ze strany Baníku úplně jiný fotbal. Bylo vidět, že se na Slovácku projevila karanténa, na kterou málem doplatilo. Domácím od šedesáté minuty něco chybělo. Nakonec je ale výsledek víceméně spravedlivý, byť mělo Slovácko před koncem i štěstí.

Stejným výsledkem 2:1 vyhrál i Jablonec nad Libercem. Na severu Čech byl na naše poměry k vidění opravdu dobrý a pohledný zápas, kterému by spíše slušela remíza.

Ta naopak neodpovídá střetnutí v Českých Budějovicích, kam dorazila Sparty. Domácí Dynamo si zasloužilo vyhrát. Důkazem je nejen třikrát nastřelená branková konstrukce.

Pražané měli na jihu Čech štěstí až na půdu. Svým výkonem mě zaujal domácí útočník Patrik Brandner, jehož sleduji již delší dobu. Viděl jsem ho několikrát a opravdu je to nebezpečný útočník.

Nejpěknější gól padl už v pátek v Ďolíčku, kde Pardubice remizovaly s Mladou Boleslaví 2:2. Vyzdvihl bych patičku Kostky před prvním ligovým gólem obránce Čelůstky, který propálil Šedu. Byla to nádhera, opravdu vymakané.

Duel Karviná – Olomouc bych raději nekomentoval. To byl klasický český ligový zápas bez šancí i výraznějšího vzruchu. Skoro se nebylo na co dívat.

V neděli do Edenu přijela Opava a rozdíl mezi mužstvy byl obrovský. Myslím si, že Slezané by tam nedokázali bodovat ani kdyby Slavia hrála v devíti.

Ještě mě zaujal „zápas roku“ v Příbrami. Jestli takový fotbal někdo nazývá ligový, jsme na tom moc špatně. To s nejvyšší soutěží opravdu nemělo nic společného. Tři čtvrtiny hráčů nemá v lize co dělat.

Na závěr bych se zmínil ještě o jednom utkání, které jsem o víkendu zhlédl a které mě v anglické Premier League mě po dlouhé době skutečně potěšilo.

Zápas West Hamu United proti Arsenalu skončil divokou remízou 3:3. Byl to opravdu krásný fotbal, na který se dalo dívat. Oboustranně zajímavý, útočný, s brankami, střelami i nebezpečnými situacemi. Byla to nejlepší pozvánka na další další fotbal.

Jelikož Arsenal sleduji pravidelně, vím, že tak mimořádný výkon podal po dlouhé době. Pokud Slavia udrží svůj standard, má proti anglickému týmu šanci na postup.

Jenom musí vyřešit otázku brankáře. Je pravda, že Arsenal je nejtěžším soupeřem z těch tří ostrovních, které s Evropské lize potkala. Má ale Slavia výhodu v tom, že umí dát i gól i venku, což je v pohárové matematice velmi důležité.“

Autor Stanislav Sadílek je bývalým fotbalistou a trenérem


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …