Zaslouží jeden velký obdiv. To jednoznačně. Najít v takovém věku odhodlání reprezentovat, navíc při současných komplikacích s řádící pandemií a všudypřítomnou nejistotou, je zkrátka úctyhodné. A sportovní střelec David Kostelecký si navíc nepotřebuje nic dokazovat, jedno cenné zlato z olympiády už má a úspěchy plní jednu výkladní skříň za druhou.

Pod křídly Machana

Málokdo by si však na jeho olympijskou kariéru vsadil. Zejména tehdy, kdy byl v šestnácti letech vyhozen ze střeleckého klubu v Brně pro jeho nedostatečnou perspektivnost. Zdálo se, že slibně se vyvíjející cesta je definitivně u konce.

Ale nestalo se. Nechtěný byl sice v Brně, ale mezi profesionály budil portrét nadějného střelce. A jeho umu si všiml bývalý reprezentant Josef Machan, jenž si jej okamžitě vzal pod svá křídla. Dobře udělal. Dnes je z Kosteleckého nejúspěšnější český střelec a hrdý táta tří dětí.

Ale že by nad aktuální podobou Her jásal, to se úplně říct nedá. „Už se to nikdy nevrátí do podoby, jaká byla třeba v Sydney. Je vůbec zázrak, že olympiáda proběhne,“ hodnotí. Ale jak sám říká, člověk zkrátka musí něco skousnout a nenechat se lecčím rozhodit.

Brněnský rodák by mohl o zážitcích z olympiád psát dlouhé a nekončící příběhy. Svou velkou kariéru pod pěti kruhy odstartoval již v roce 1996 Atlantě, od té doby nevynechal kromě Athén jediné Hry. A ten největší úspěch přidal v Pekingu, zlatá střelba Kosteleckého je dodnes připomínána jako jeden z nejkrásnějších okamžiků české olympijské historie.

Prázdné dny

„Na Peking vzpomínám každý den, takové okamžiky nejde zapomenout. Ale v Tokiu to bude jiná situace. Mám sice zkušenosti, ale vždy může přijít něco, co vás vykolejí,“ podotýká trojnásobný mistr Evropy.

Člověk si řekne, že v tomto věku snad nejde ani udržet pozornost při sportu. Ale ono to přeci jenom jde. Obzvlášť po koronavirové pauze chytl český střelec obrovskou slinu a chuť zase reprezentovat. „Měl jsem více času na rodinu a dělal si nějaké své věci. Ale abych byl upřímný, byly to takové dost prázdné dny,“ přiznává.

Koronavirus narušil plány

Nyní je zpět. Je připraven zopakovat čínskou pohádku z roku 2008. Příprava zrovna nebyla jako v peřince. Na předchozích pět olympiád byl zvyklý trénovat v teplých krajích. Tam, kde měl na přípravu klidnou hlavu. A letos? Koronavirus mu dovolil jen domácí azyl v Holasicích u Brna.

Na motivaci to však neubralo. I přestože musel svou přípravu natáhnout o celý jeden rok navíc. V Tokiu se chce český reprezentant totiž loučit určitě medailově, nejlépe vítězně. „Nepřemýšlím nad tím, že je to už šestá olympiáda. Žiju si svůj střelecký život a tohle k tomu patří,“ tvrdí Kostelecký.

Dravé mládí

Sám nevěřil, že se ho olympiáda v Japonsku bude týkat. Ono projít kvalifikací až do hlavní soutěže není vůbec jednoduché. A uhlídat k tomu dravě se tlačící mládí rovněž na klidu nepřidá. „Hlavně doufám, že to v tomhle věku ubojuju se ctí a třeba něco sestřelím,“ usmívá se.

S Kosteleckým bude v japonské metropoli startovat hned sedm dalších českých střelců, z nichž největší naděje na úspěch je přikládána nedávnému vicemistrovi Evropy Jiřímu Liptákovi. Ale znáte to, na papíře vítěze nenajdete.

Neznalost střelnice

A vůbec tomu nepřidává ani neznalost tamější střelnice, kterou až do zahájení Her viděli střelci pouze na fotkách. „Nějaké základní informace jsme měli a tomu jsme také přizpůsobili tréninky do odletu,“ řekl Kostelecký. V Brně střílel na olympijské terče, kondici ladil s těmi nejlepšími. „Víc už asi udělat nejde,“ zakončil.

Seřadit mířidla, dobře vypálit a doufat, že se bude pekingská pohádka opakovat rovněž o pár kilometrů dál.