V rámci humanitární pomoci se podařilo doposud nakoupit dva tisíce kilogramů potravin, postavila se jedna chýše a nakoupily se léky pro nejchudší obyvatele. To vše zvládla Iveta Šnircová Dvořáková zkoordinovat z Česka.

Uznání se jí nyní dostalo z nejvyšších míst. Například od indonéská velvyslankyně v Praze Kenssy D. Ekaningsih, která jako jedna z prvních zareagovala na Ivetinu výzvu a poslala příspěvek s poděkováním za společné úsilí a pomoc obyvatelům východní Indonésie.

Farma Tomšíčkovi Neubuz
Do dobrodružství chovu koz se Tomšíčkovi pouštět nechtěli. Dnes mají kozí stádo

Ředitel Českého domu v Jogjakartě Tito Marsito vzkázal, že tak rozsáhlou pomoc jaká se podařila dát dohromady Ivetě Šnircové Dvořákové by nedokázaly zorganizovat ani samotné indonéské úřady.

Iveta si však nejvíce váží srdečného poděkování místních lidí, kterým pomohla. Brzy se do Indonésie vydá osobně. A zřejmě ji tam čeká vřelé uvítání. Svým činem udělala dobré jméno celé České republice.

Druhý domov

Ostrov Sumba v Indonésii přitom není žádným vyhledávaným turistickým letoviskem a nemá nic společného s masovou turistikou. Je to jeden z nejchudších ostrovů světa. Přesto dokázal vychovatelku na základní škole Ivetu Šnircovou Dvořákovou něčím učarovat. Jak sama říká, zamilovala se do něj a stal se jí druhým domovem. Pravidelně se tam vrací.

„Překrásná příroda, panenské pláže, korálové útesy, tradiční vesnice s bohatou kulturou“ tak popisuje ostrov Iveta Šnircová Dvořáková.

„Přesto, že tam žijí bývalí lovci lebek uznávající víru Marapu, jsou velmi milí, žijí v souladu s přírodou. „Jsou úžasní,“ říká Iveta o civilizaci v nedotčeném světě.

Pivo, fotbal a dobří lidé

Když se tedy před měsícem prohnala skrz ostrov Seroja, bylo jí jasné, že musí nějak pomoci. Byť je na druhé straně světa, vymyslela strategický plán a vrhla se do práce.

„Jednali jsme přes videohovory. Umím „obstojně“ indonésky, znám tamní ceny.

Objížděli jsme obchodníky, zemědělce, prodejce a já jsem s nimi nasmlouvala online přes videohovor ceny,“ popisuje Šnircová Dvořáková.

Bourání nádraží v Holešově má stopku. Petice pokračuje

„Pak jsem kontaktovala regenta-vladaře ostrova a za pomocí vládních džípů a vrtulníků jsme vše po ostrově rozváželi do těch nejhůře zasažených oblastí,“ pokračuje a přiznává, že to bylo místy velmi náročné.

„Někdy jsem spala jen tři hodiny denně. Znatelný byl i časový posun,“ vzpomíná.

Tvrdá práce se vyplatila. Pomoc se dostala ke stovkám lidí v několika zasažených vesnicích.

„Vždy, když se zeptám, zda znají Českou republiku, tak vzpomenou fotbal, nebo pivo. To se změnilo. Dostala jsem zprávu z vládní kanceláře Indonésie že se u nich Česko proslavilo tím, že u nás žijí dobří lidé,“ dodává Šnircová Dvořáková, ke které chovají místní velkou úctu.

Ivetiny práce si váží na Univerzitě Karlově či Michalela Budiman z Ústavu asijských studií která mimo jiné pomáhala se složitými úředními překlady. Česká republika byla, kromě několika dobrovolníků z Austrálie, jedinou zemí, která poskytla humanitární pomoc.

Vzkaz regenta ostrova:

Nadevšechny národy je lidství

Dobrý den, syalom
Jmenuji se Khristopher Praing a jsem regent ostrova Sumba východní Indonésie. Z celého srdce bych rád poděkoval českému lidu, paní Iveta Šnircová Dvořáková a paní velvyslankyni Kenssy D. Ekaningsih z Indonéskeho velvyslanectví Praha v České republice za účast v humanitární výzvě pro obyvatele východní Sumby, kteří byli zasaženi těžkým katastrofickým cyklonem SEROJA. Proto vám jménem jednotlivců, rodin a obyvatel východní Sumby jako celku děkuji za vaši pomoc a věříme , že nám bude dána síla v boji za lidství bez ohledu na etnickou příslušnost, náboženskou rasu a národ. Proto je lidství číslo jedna! Děkujeme českým lidem ať nás vždy chrání jejich láska a požehnán. zdroj: Iveta Šnircová Dvořáková

Přívětivý přístup se snaží Iveta Dvořáková tamnímu obyvatelstvu vždy nějak vrátit a v jejich chudobě jim pomoci. „S mou pomocí vybudovali zavlažovací systém. Koupili jsme první sazenice. Teď tomu budou dva roky a já vidím, jak sklízí, nemají hlad,“ je ráda Iveta Dvořáková.