Kraťasy odhalí také protézu na pravé noze. V roce 2016 přišel tento bývalý profesionální voják při střelbách k četným zraněním. Rok se zotavoval z jejich následků. Dnes žije plnohodnotný život.

Na nepříjemnou událost, která zcela změnila jeho život, si Jiří pamatuje na minutu přesně. „Bylo to 18. května 2016 ve 21.30.

„Měli jsme ostré noční střelby z obrněných transportérů. Stříleli jsme třiceti milimetrovou průraznou municí. Jedno z vozidel nás zasáhlo. Přišel jsem o ruku, nohu, měl jsem roztrženou břišní dutinu a proraženou plíci,“ vypočítává rozsah zranění.

Následující dny bojovali lékaři o jeho život. Prodělal osmnáct operací. Bez dvou dní strávil rok v nemocnici a ve vojenském rehabilitačním ústavu ve Slapech. Už tam měl vůli přežít, překonat ránu osudu a normálně se zapojit do života.

„Už to, že jsem se probral, bylo znamení. Pokud někdo dostane druhou šanci tím, že přežije, měl by ji využít, neměl by jí nechat plavat. A to jsem udělal. Dnes se stále věnuju sportu, dělám všechny, které jsem dělal předtím, navíc jsem ještě nějaké přidal. Jezdím na kole, v zimě dělám snowboarding a závodně plavu. Samozřejmě mám jisté limity, ale co se týká prožitků, ty mám plnohodnotné,“ říká Jiří, který je mimo to i dobrovolný hasič.

Vystačí si i při běžných činnostech v životě. Dokonce si společně se svým otcem postavil rodinný dům.

„Člověk musí projít určitým vývojem, najít si co zvládne, přizpůsobit si to svým možnostem. Všechno jde, když chcete. Proti zdravým lidem, kteří jsou stejně zruční, mi něco trvá třikrát déle, ale udělám si to samé, co oni. Musíte se do života vybavit především trpělivostí. Dům jsme si z poloviny postavili sami a jsem na to hrdý,“ usmívá se.

Jiří letos v červnu dostudoval obor rekreologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

„Je to obor, který je na vzestupu. Zabývá se zdravým životním stylem, volnočasovými aktivitami i rekreací. Úkolem rekreologa je udržet ve společnosti zdravé myšlení ve sféře pohybu a vést lidi k tomu, aby se o zdraví starali. Já jsem úraz přežil také díky tomu, v jak dobré fyzické kondici jsem byl,“ připomíná.

Při studiu si udělal také instruktorský kurz na horskou cyklistiku a snowboarding. Před úrazem byl dárcem krve s dvaceti odběry. Lékaři mu pak dárcovství nedoporučili, tak se alespoň aktivně zapojuje do kampaně pro získávání této vzácné tekutiny. Vždyť on sám jen při první operaci dostal téměř šedesát dávek krevní transfúze.

Aktuálně se kromě finišování se stavbou domu připravuje na velký životní krok. Zasnoubil se a příští rok plánuje svatbu.

Motto Jiřího Fojtíka je příhodné – Naděje umírá poslední. Držel se ho v dobách nejtěžších a doporučuje ho všem – hendikepovaným i zdravým.

„Ať se vám stane cokoli nepříjemného, v žádném případě se nesmíte vzdát. Zdravým vzkazuju, ať si zdraví váží a udržují si ho. Protože je to vzácné. Většina si hodnoty uvědomí, až se něco stane. A to už je pozdě.“