A i když není špatné se občas vrátit do dětství, do bezstarostných let, kdy vás děsilo pod postelí strašidlo a chtěli jste mít taky kouzelné sluchátko jako Mach s Šebestovou, pohádky si v dospělosti nejvíce užijete společně s dětmi.

A tak jsem si i já na cestu pohádkovým zámkem při zahájení sezony v Holešově vzala pár pomocníků: společně s Ríšou, Adrianou, Nelou a Sandrou jsme tedy vyrazili na lov razítek.

Stejně jako my se ovšem rozhodl snad celý Holešov. Vystáli jsme si tedy frontu u pokladny a teprve pak vyrazili dolů do sklepení.

Naším prvním stanovištěm byla paradoxně školní třída, ve které jsme potkali Macha s Šebestovou. Celí horliví jsme už už chtěli plnit úkoly, abychom si do soutěžního archu mohli nechat dát první razítko. „Vy jste ale nedočkaví, tady razítka nedáváme. To musíte za vodníkem a čertem," smála se ovšem Šebestová. Zatřepala copy a běžela za Machem.

Jakmile přišla řeč na čerta, má dosud chrabrá družina rázem ztuhla a nijak se k pokračování neměla. Nakonec jsem je ale však pod příslibem sladké odměny, pro kterou prostě potřebujeme všechna razítka, přemluvila a k čertům dostala, alespoň na dva metry. Byla to sice fuška, ale první razítko jsme měli v kapse. S tímhle tempem se tu dnes pořádně zapotíme, napadlo mě.

Hned druhé stanoviště však mé obavy rozptýlilo. Nešikové každým coulem Pat s Matem tam museli postavit zeď . Samotným jim to moc nešlo a tak bylo třeba, abychom jim pomohli.

Dva večerníčkoví kutilové nám to ale vůbec neusnadňovali. „To tam musíš dát takhle, jinak ti to spadne," poučoval hned Ríša nešikovného Mata.

Nakonec jsme zeď dokončili a mířili dál po schodech ze sklepa do přízemí. Tam už na nás čekala barokní kapela i s dirigentem. Zatančili jsme si společně s ostatními dětmi a rychle kolem templářského rytíře pospíchali dál: za hloupým Honzou na pec.

Poskládali jsme nenažranému vlkovi pexeso a vysloužili si tak další razítko. „Už nám chybí jen tři," počítala Adrianka.

Ve skutečnosti nám jich chybělo pět, ale protože nechodí ještě ani do školky, prominuli jsme jí to.

V prvním patře zámku už toho čekalo požehnaně. Maková panenka nám nechtěla dát razítko, dokud si společně s ní a motýlem Emanuelem na jejich louce nezatančíme.

Pak jsme probouzeli Šípkovou Růženku a dokonce jsme hráli člověče nezlob se s Beruškou.

Když nám poslední razítko za posbírané perly natiskla Zlatovláska, byli jsme docela rádi, že to máme úspěšně za sebou. Proběhnout celým zámkem, splnit všechny úkoly, nezapomenout na žádné razítko a ještě ke všemu se prodírat davy lidí totiž nebylo zas tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Vnitřně spokojeni z dobře udělané práce jsme nakonec hrdě vstoupili i do perníkové chaloupky, kde nám ježibaba za všechny razítka skutečně dala sladkou odměnu: perníček.

Hned jsme se do něj pustili. „Ten perníček je moc dobrý, stálo to za to," pokyvoval hlavou i malý Ríša a zhltal sladkost skoro i s obalem. A pak už nezbývalo než zazvonit na zvonec a pohádky byl konec.

Unavení, ale spokojení jsme odcházeli ze zámku a už se těšili na podzim, až se tam vrátíme na další putování pohádkovým zámkem.

Letos dorazilo na 1500 lidí Noční prohlídka aneb Pohádkový zámek přilákala v Holešově rekordní počet lidí. „Barokní památku jich navštívilo přes 1500, což je víc než dvakrát tolik oproti podzimu, kdy zámek uzavíral sezonu v podobném duchu," řekla Dana Podhajská z Městského kulturního střediska, které holešovský zámek spravuje. Pro velký úspěch se tak akce bude opakovat ještě na závěr sezony, konkrétně 31. října.

VENDULA PUDELKOVÁ