Lidé netrpělivě postávají a čekají až je uvaděčky pustí do divadelního sálu. Ten se začíná plnit čtvrt hodiny před začátkem. Diváci kolem už si natěšeně vypráví o tom, který díl se jim líbil a hádají, které hry budou herci hrát.

„Já myslím, že to určitě mají domluvené, přece není možné, aby tak rychle reagovali a ještě to bylo vtipné," míní kluk v kšiltovce přede mnou.

Jeho kamarád mu ale odporuje. „A jak by to asi tak mohli mít domluvené, když se ptají vždycky lidí z publika na témata nebo situace? Já si myslím, že opravdu improvizují," trvá na svém .

V sále zhasínají světla a začíná představení. Jako první přichází na scénu hudebník Marián Čurko, který je převlečený snad za silničáře, soudě podle reflexní vesty a pracovní přilby na hlavě. Předvede malé entrée a už zní známá melodie z pořadu.

Vstupuje slovenský moderátor Dano Dangl, který obecenstvo seznamuje s tím, co v průběhu večera uvidí. A pak už představuje herce: Ondřej Sokol, Michal Suchánek, Richard Genzer a Dalibor Gondík, který je dnes náhradníkem za obvyklého Igora Chmelu.

Na první hru zůstává sedět vzadu Sokol. Suchánek s Genzerem sedí proti sobě a mají za úkol vést rozhovor na dané téma. Pokud Dalibor Gondík zazvoní, musí se opravit a říct něco jiného. Moderátor se ptá a publikum dává různé návrhy, co by mohlo být námětem rozhovoru. „Učitel a žák," prosadí se ženský hlas z obecenstva. A herci už rozjíždí kolotoč absurdního rozhovoru.

Následuje hra zvaná Muzikál. Tentokrát se zapojí všichni čtyři herci a téma opět vybírá publikum: schůzka naslepo na lavičce v parku.

Slečnu Renátu hraje Geňa a pána, který už nechce být sám, Suchánek. Sokol se vžívá do role vypravěče příběhu a Gondík se chystá vzadu, aby mohl za okamžik také do děje zasáhnout. Dangl a Čurko dělají hudební kulisu, dokud se herci nedohodnou na rámci děje.

Pak už zahrají melodii a Suchánek s Genzerem opět rozjíždí akci. Skoro se nedá popsat slovy, co všichni předvádějí: publikum se válí smíchy, leckomu tečou i slzy. A už je tu závěrečná znělka muzikálu.

Mezi jednotlivými hrami se herci různě pošťuchují a dělají si ze sebe legraci. Za otloukánka je Dalibor Gondík, proti kterému neustále nasazuje Suchánek. „Seď rovně, poslouchej, co ti říkáme. Nedávejte mu tolik prostoru, vždyť neví, co má dělat," šťourá zlomyslně do kolegy.

Při vyslovení názvu další hry publikum okamžitě skanduje: „Geňa! Geňa!" Na řadě je totiž Párty, při níž jeden z herců musí uhádnout, za co jsou převlečení ostatní, a právě Genzer je na hádání „specialista". Dnes to má ale hodně těžké: na scéně se objevují Sokol a Suchánek s hlavami medvědů a Gondík v podivné kombinaci bílých šatů a vousů nebo snad peří.

Genzer pokládá otázky a snaží se podle odpovědí poznat, kdo jsou jeho hosté. Trvá to skoro půl hodiny, nutno ale podotknout, že mu kolegové odpověďmi vůbec nepomáhají. Nakonec přijde na to, že Gondík představuje slepičinec, Suchánek mercedes Karla Gotta a Sokol sedmého medvěda z filmu Šest medvědů s cibulkou, kterého vystřihli poté, co podepsal Chartu 77. Následuje obrovský aplaus.

Odcházím ze sálu a bolí mě břicho z toho, jak jsem se celou dobu smála. A rozhodně v tom nejsem sama: někteří si ještě utírají oči z toho, jak jim z nich smíchy tekly slzy.