Ve společenském sále kulturáku jsem asi o dvacet minut dříve, než je stanovený začátek, ovšem zbytečně. Před netrpělivé publikum totiž předstupuje moderátor večera až s půlhodinovým zpožděním: nevadí, hlavně že přehlídka začíná.

Dívky na vysokých podpatcích nejprve předvádějí spodní prádlo. Dráždivé kousky hltají očima hlavně přítomní pánové, dámy si zase prohlíží různé střihy košilek a podprsenek. Možná už přemýšlí, kterou by chtěli dostat pod stromeček a jak to nenápadně nadhodit.

Musím uznat, že modelky musí být dost odvážné. Nedokážu si alespoň představit, že bych se producírovala před tolika lidmi polonahá. Po reklamní pauze se dívky vracejí na molo tentokrát v kabátech, šatech a kostýmcích.

Pletená móda se mi nikdy moc nelíbila, ale šaty, ve kterých se modelky promenádují, mají něco do sebe, to musím uznat i já.

Paní, která sedí vedle mě, s každým novým modelem jen obdivně vzdychá: „Ty bych si koupila! Ne, tak ty další! A tyhle taky nevypadají špatně…" A tak to jde s celou kolekcí.

Další reklamní pauza. Teď už mají přijít na řadu společenské šaty – a taky, že ano. Jedna z modelek má nádherné červené šaty jako pro princeznu, další zelené, jiná zase sytě růžové.

Teď ze sebe pro změnu já vyrážím věty, které ještě před chvílí pronášela moje sousedka. Už se v šatech úplně vidím a přemýšlím, který ples je nejbližší, abych si je mohla jít půjčit – i když jich mám ve skříni samozřejmě hned několik.

Po hodině ale začíná být obecenstvo přeci jen mírně unavené. Právě ohlásili přestávku, většina lidí se proto vrhá k baru pro občerstvení. Především ženy už začínají hodnotit celou přehlídku:

„Šaty jsou pěkné, nejvíc se mi líbily ty, co předváděly po těch kabátech, byly takové decentní," říká jedna, která za mnou stojí ve frontě u baru.

Její společnice jí přitakává. „Byly hezké, ale myslím, že to musí být dost drahé. Tohle bych si asi nekoupila. Vypadají pěkně, ale není to můj styl," vysvětluje své kamarádce.

Než se dostanu na řadu, vyslechnu podobných rozhovorů spoustu. Po šatech taky přichází na přetřes samotné modelky.

„Jsou to hezké holky, líbí se mi, jak jsou učesané a namalované, ale nepřijde mi, že by to byly typické modelky. Vypadají jako obyčejné holky, ani nejsou moc vysoké," míní žena ve středních letech, když už se vracím zpět do sálu.

A už následuje vrchol večera: svatební šaty! Sněhobílé róby plují ladně po molu a dívky kolem na ně zasněně zírají. Starší ženy zase vypadají, že v duchu vzpomínají na svoje vlastní svatební róby – a možná těm mladším i trochu závidí.

Přehlídka končí závěrečnou pózou všech zúčastněných a společným fotografováním. Při odchodu ze sálu si říkám, že bych klidně hned zítra vyrazila na nějakou další: a jsem si skoro jistá, že v tom nejsem sama.