Kliknutím zvětšíteTermín vašeho odchodu z ředitelské pozice ve Slováckém divadle, 31. srpen 2020, se neúprosně blíží a vás pracovní tempo ne a ne opustit. Co vás v těchto dnech zaměstnává ze všeho nejvíc?
Nejvíce nás zaměstnávají předběžná opatření ohledně případných omezení v souvislosti s další fází pandemie koronaviru a také momentálně vrcholí podávání grantových žádostí záchraných balíčků na ministerstvu kultury.
A přestože by se mohlo zdát, že už se mě to netýká, intenzivně připravujeme a vyrábíme vrchol 75. sezóny - muzikál Jesus Christ Superstar. Ještě zbývá nějaké to třídění archivu, vyklízení kanceláře a jiné nezbytné činnosti.
Před více než pěti lety jste přesvědčil výběrovou komisi svým plánem na léta 2016 – 2020, když jste se ucházel o místo ředitele slovácké divadelní scény. Které z vytčených cílů se vám realizovat podařilo a co z vašeho plánu se naopak dotáhnout nepodařilo a proč?
Mým cílem bylo dovést Slovácké divadlo k imaginárnímu titulu “nejlepší regionální divadlo v zemi”, i když si samozřejmě uvědomuji neměřitelnost této kategorie. Vnitřně jsem přesvědčen, že minimálně směr jsme Slováckému divadlu nastavili správně.
Téměř pravidelné nominace na ceny Thálie (loni jsmě měli jako snad jediné regionální divadlo dvě nejužší) a stabilní účast na mezinárodních festivalech je pro mě cenným ukazatelem.
A přitom se nám stále dařilo udržet vzrůstající návštěvnost i nárůst tržeb. Nepodařilo se mi dát do pohybu řešení krizové situace budovy Slováckého divadla.
Ať již rekonstrukci stávající budovy nebo výstavbu nového divadla pro Uherské Hradiště. Věnoval jsem tomu desítky ba možná stovky hodin, ale na takový projekt jsem byl příliš malý pán.
Letošní výběrové řízení na místo ředitele Slováckého divadla ještě není u konce, je proto možné, že svému nástupci funkci předat ani nestihnete…
To je spíše jisté. Luxus ročního období přebírání od jmenování do nástupu, který jsem měl před pěti lety já, můj nástupce či nástupkyně mít určitě nebude. I když by to mělo býti standardem, domnívám se.
Dotyčný ale po vás převezme zřejmě méně povinností než kolik jste jich přebíral vy od Igora Stránského. Důvodem je to, že od 1. ledna letošního roku má hradišťské divadlo navíc obsazenu novou pozici šéfa umělecké scény. Tím byl jmenován Lukáš Kopecký. Co všechno od vás převzal do své náplně práce a jak se s hereckým souborem za tu dobu sžil?
Kolega Kopecký převzal kompletní řízení uměleckého souboru a sestavování dramaturgického plánu. Od 1. ledna do konce sezóny byl v divadle na poloviční úvazek, jednak kvůli jeho pracovním závazkům a také kvůli tomu, že jsme konec sezóny dojížděli ještě společně. Od nové sezóny již převezme tuto agendu naplno.
Domnívám se totiž, že doba takzvaných “principálů”, a to zejména ve zřizovaných divadlech pomalu končí. Agenda a byrokracie už to v jedné osobě prakticky neumožňuje, pokud nejste ve funkci již dostatečně dlouho a nemáte vybudovány silné osobní vazby se zřizovatelem. Konkrétně Lukáš Kopecký sám o sobě bude pro Slovácké divadlo velkým přínosem a řekl bych, že se se souborem již báječně sžil.
Z vaší režisérské aktivity ve Slováckém divadle vzpomeňme například inscenace Fidlovačka, Autista, Její pastorkyňa nebo třeba Úča musí pryč!.
Posledně jmenovaná komedie je úspěšným kusem z projektu „off scéna“, jenž se sice slibně rozjel, ale zdá se, jakoby pozvolna vyšuměl do ztracena. Úča je momentálně jediným představením, které off scéna nabízí, jak byste tento projekt vyhodnotil a jaká myslíte, že jej v Hradišti čeká budoucnost?
Vyšuměl do ztracena? Vždyť Úča se stále hraje, má za sebou přes sto repríz a stala se jednou ze čtyř nejreprízovanějších inscenací v celé historii Slováckého divadla. To považuji za mimořádný úspěch. Hrávali jsme dokonce v jeden den i dvě představení po sobě. Nápady na další projekty by byly, ale nemáme na ně dostatek zaměstnanců, protože pouze herci nestačí.
Potřebujete techniku, garderoby, zvukaře a tak dále. Dokud na repertoáru figuruje alespoň jedna “offka”, projekt žije. A i kdyby ne, stálo to za to. A upřímně - budoucnost projektu off mě v souvislosti se Slováckým divadlem trápí ze všeho nejméně, ty podstatné výzvy leží úplně jinde.
Je známo, že Slovácké divadlo od roku 2013 drží nad vodou místní radnice, která jej nákladně financuje převážně z vlastního rozpočtu. Rok co rok tak komplikuje život souboru i městu nejistota toho, kolik peněz se podaří na divadelní provoz vyškemrat od Zlínského kraje, ministerstva kultury a dalších institucí a sponzorů. Jak a v čem tento přetrvávající stav ztrpčuje život hradišťským divadelníkům?
Jednak se dá velice těžko plánovat. Vláda si mění platové tarify naprosto nevyzpytatelně a Slovácké divadlo za celou dobu mého působení nedostalo ani jednou dorovnané finance na tato zvýšení. Vždy jsme si museli část vydělat navíc sami nebo někde ušetřit. Jak ale máme konkurovat například Městskému divadlu Zlín (MDZ), které vždy dostalo kompenzaci v plné výši?
A to zdůrazňuji, že máme stejné tržby jako MDZ, které má však naproti tomu dvojnásobné dotace a mnohem větší hlediště. Například řada škol ze Slovácka jezdí na školní představení do Zlína, protože je pro ně výrazně levnější. My si takové ceny dovolit nemůžeme, jsme pod obrovským tlakem vydělávat pořád víc. Každoročně divadlo čelí nejistotě, v jakém rozsahu si bude moci dovolit příští sezónu, ale ty se plánují i několik let dopředu. Nejistota je klíčové slovo.
Mohlo by pro lepší fungování svého divadla udělat ještě něco víc než doposud dělá vedení města Uherské Hradiště?
Já osobně se domnívám, že vedení Uherského Hradiště se nikdy přesně nerozhodlo zda a jaké divadlo by chtělo v Hradišti mít. V tom nejširším filosofickém smyslu. Pokud chcete mít “špičkové divadlo”, to zkrátka něco stojí, ale jeho přínos městu a regionu je nevyčíslitelný, protože celá republika k vám vzhlíží. Ano, například nová budova divadla by stála obrovské peníze, ale pokud by byla prioritou, bylo by to realizovatelné.
Anebo můžete mít jen “divadlo” - to je levnější, ale přestanete v čemkoliv vynikat, což by si možná někteří, kteří nám nefandí, přáli. Každý rok slýcháme stížnosti, že Slovácké divadlo ukousne z městského rozpočtu obrovskou sumu, konkrétně letos byl plán 26,77 mil. korun, ale že Klub kultury letos stojí městský rozpočet 18 milionů, už zdá se nikomu nevadí. A při vší úctě - chce skutečně někdo srovnávat dosah a význam těchto institucí?
Koronavirová opatření, která omezila a nadále omezují rovněž divadelní sféru, byla zajisté vaší velkou zkouškou v ředitelské pozici. Bylo to srovnatelné ještě s nějakou jinou vaší negativní zkušeností v uplynulých pěti letech v této manažerské pozici?
Přiznám se, že korona zdaleka nebyla nejhorší. Byla to situace, ve které někdo rozhodne za vás a vy už se jen přizpůsobujete. Manažersky to zdaleka nebylo tak těžké jako z lidské stránky. A navíc mí lidé v divadle na všech funkcích už znají své řemeslo natolik, že věděli lépe než já, co mají dělat.
Ještě než jsem se stačil rozkoukat a začal shánět nějaké info o rouškách, naše krejčové, rekvizitářky, ale i nápovědky a herečky měly už stovky našitých kusů a šéf výroby s šéfem techniky je rozváželi po celém regionu.
Dnes už asi smím zveřejnit, že nejtěžší chvíle pro mne byly ve finiši přípravy muzikálu Chicago, kdy jsme mířili do generálek a kvůli fatálnímu selhání české agentury jsme najednou zničehonic zjistili, že nemáme autorská práva, a to přes roční ujišťování, že je to v pořádku a bez problémů.
Každý den jsem přicházel do divadla a zvažoval, jestli už souboru oznámím, že premiéra možná nebude. V projektu byly investované velké peníze a spousta a spousta práce inscenačního týmu a souboru. Byl jsem připravený na vlastní náklady sednout do letadla a letět do New Yorku pokusit se vyjednat vše osobně.
Naštěstí díky naší manažerce Jitce Honsové a její brilantní obchodní angličtině se podařilo vše vyjednat přímo s ředitelem oné nadnárodní agentury. Smlouvu jsem podepisoval, tuším, ve čtvrtek večer, ráno se převáděla záloha a myslím, že deset minut před páteční generálkou jsme dostali potvrzení z New Yorku, že je vše ok a máme svolení inscenaci Chicaga uvést. Zázrak.
#galerie|3953061#
Odcházíte se věnovat pedagogické činnosti do Brna, prozradíte našim čtenářům nějaké podrobnosti ze svého nastávajícího působení? Budete se při svých kantorských aktivitách i nadále věnovat divadelní režii ve Slováckém divadle či jinde?
Na JAMU jsem učil po celou dobu svého působení ve Slováckém divadle a vlastně jenom dále pokračuji v práci a pouze jednáme o navýšení pracovních úkolů. Nadále bych se chtěl věnovat režii a další dvě sezóny mám již díkybohu plné. Ve Slováckém divadle bych měl hostovat i v nadcházející sezóně, ale uvidíme, jak to celé dopadne.
Bydleli jste s rodinou v domku ve Starém Městě, do které lokality se stěhujete?
Koupili jsme starší domek na samotě, který momentálně rekonstruujeme, západně kousek od Brna v obci Babice. Ovšem nikoli Babice u Hradiště nýbrž Babice u Rosic.
V čem vám bude Slovácko chybět nejvíce, jaké nejsilnější zážitky z kraje pod Buchlovem u řeky Moravy vás budou v životě provázet?
Naštěstí je Slovácko za kopcem, takže se to stýskání bude dát vyřešit poměrně snadno. V běžném provozu domácnosti nám bude velice chybět náš řezník ze Starého Města, vlastně chybí už teď. Je to sice lehká nadsázka, chybí však skutečně. Nejsilněším zážitkem ze Slovácka už navždy bude narození našeho syna, který už zůstane rodilým Hradišťákem.
Vizitka:
Michal Zetel se narodil v roce 1981 v Krnově. Po maturitě na Gymnáziu v Olomouci Hejčíně vystudoval režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jako režisér spolupracoval s divadly v Olomouci, Jihlavě, Trnavě na Slovensku a s BuranTeatrem v Brně. Byl spoluzakladatelem, režisérem a hercem divadla Tramtárie v Olomouci. V letech 2005 až 2013 byl uměleckým šéfem BuranTeatru v Brně. Pracovně byl čtvrt roku na stáži na Univerzitě umění v Berlíně. V letech 2015 – 2020 byl ředitelem Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
14
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
