Podobná setkání nejsou v tomto případě výjimečná. „Od roku 1990 je pořádáme celkem pravidelně. Dnes jsme se sešli už poosmé,“ řekl organizátor sobotní akce Josef Hrnčiřík ze Vsetína. Podle jeho slov byla ale účast slabá. „Před sedmi lety se nás sešlo dvakrát více. Fakt ale je, že řada z nás již zemřela,“ posteskl si.

S myšlenkou pořádat podobná setkání přišel Tom Hrnčiřík z Texasu. Jeho dědeček, pocházející z Lukovečku u Fryštáku, odešel do Spojených států koncem devatenáctého století.

Nositelé stejného příjmení dorazili například z Kanady, Spojených států i Německa

Tom do Čech poprvé přijel až ve svých čtyřiceti letech. Při setkání s bratrancem pana Josefa vznikla myšlenka najít a zkontaktovat nositele stejného příjmení z celého světa.

Pět let pak Tom společně se svými českými bratranci vyhledával své jmenovce a zjišťoval, zda jsou jejich rodiny spřízněné. Výsledkem hledání ve starých archivech je několik mnohametrových rodokmenů, které pro jednotlivé rodinné větve vytvořil.

Společné předky všech Hrnčiříků se sice najít nepodařilo, všichni však mají český původ. Nejsilnější větev je právě ta valašská. „Je zajímavé, že ač byly všichni předkové řemeslníci, žádný z nich nikdy nebyl hrnčíř,“ podotkl Hrnčiřík.
Databáze Hrnčiříků nyní čítá několik stovek lidí. „Jen na letošní sraz jsem psal více než dvě sta pozvánek do celého světa,“ uzavřel organizátor setkání.