Kliknutím zvětšíteNa jednom místě lze nalézt hned několik uměleckých děl, která měla být pro svou poplatnost době zničena. Horácká galerie v Novém Městě na Moravě je vzala pod svá ochranná křídla, mezi jiným i proto, že by lidé neměli zapomínat na to, jak jsme kdysi žili.
Jedním ze zmíněných uměleckých děl uložených v areálu Horácké galerie je sousoší nazvané Vítězný únor, které bylo slavnostně odhaleno na žďárském náměstí Republiky v únoru roku 1983.
„Nejsem příznivcem ničení uměleckých děl“
„Autor sousoší Vlastimil Večeřa se s tímto dílem velice natrápil. Původně po něm chtěli sochu Gottwalda, on ale odmítl a rozhodl se zvěčnit civilní okamžik po vyhrané bitvě v únoru 1948,“ popsal začátek příběhu dnes zatracovaného uměleckého díla ředitel Horácké galerie Josef Chalupa.
Samo odhalení sousoší nepatřilo právě k těm nejšťastnějším událostem. V únoru 1983 totiž mrzlo až praštělo. „Tehdy jsem se tam byl taky podívat, dva z přítomných milicionářů dokonce omdleli a museli zasahovat zdravotníci,“ připomenul události spojené se sousoším, které muselo být posléze odinstalováno a je nyní uschováno na dvorku Horácké galerie, ředitel zmíněného kulturního zařízení.
Vítězný únor ovšem není jediné umělecké dílo, které našlo v Novém Městě na Moravě azyl. Společnost mu dělá například sousoší Sbratření od Karla Pokorného připomínající osvobození Rudou armádou na konci II. světové války. „A doputovala k nám i řada dalších věcí třeba Lenin a Gottwald, sochy, které dělaly parlamentní výzdobu,“ dodal.
Umění bylo podle jeho slov vždy poplatné době. „Následující generace se pak některá díla snaží „vymazat“. Já ale nejsem zastáncem likvidace pomníků, jsou to určité dokumenty doby. Paradoxně se teď například vracely některé pomníky v Praze, které prošly obdobnou likvidací při vzniku republiky,“ připomenul Chalupa.
Tank č. 243/T34-85 na Pelhřimovsku
Stával při bývalém rozcestí silnic na Tábor a Prahu. Památník osvobození sovětskou armádou a pamětní deska sovětských vojáků padlých na území okresu Pelhřimov během 2. světové války byl instalován v roce 1979. Původně mířil na východ, později se musel otočit na západ. Odstraněn byl v roce 1990.
Sochy V. I. Lenina a K. Gottwalda v Hradci Králové
Sochu, a dokonce i náměstí, měl v Hradci vůdce bolševické revoluce Vladimir Iljič Lenin. Socha byla odstraněna z náměstí v roce 1990. Z Leninova náměstí se ve stejný rok stalo znovu náměstí Svobody. Od roku 1996 stojí Lenin na zahradě sběratele v Polomu v Orlických horách.
Nejblíž svému původnímu umístění tak zůstala socha komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Sochu, stojící na tehdejším „Gottwalďáku“ od roku 1973, odstranili studenti hned v lednu 1990. A náměstí se vrátilo k názvu podle slavného hradeckého starosty.
V roce 2002 radnice darovala sochu Gottwalda Východočeskému klubu přátel vojenské techniky. Od té doby stojí na bývalém radiolokačním stanovišti u Ruseku a z dálky hledí na Hradec. Společnost mu zde dělají revolucionář s puškou a děva třímající vlajku se srpem a kladivem. Tato nerozlučná dvojice stála zase dříve na Velkém náměstí.
Julius Fučík, komunistický mučedník, v Plzni prožil mládí. Základní kámen jeho pomníku byl na náměstí Odborářů (dnešní Mikulášské náměstí) položen v roce 1958. Pomník byl odhalen až v roce 1965. Autorkou bronzové sochy byla Irena Sedlecká. Ta v roce 1967 emigrovala, vytvořila například sochu Freddieho Mercuryho pro švýcarský Montreux a letos jí je 91 let.
Pomník Julia Fučíka byl odstraněn v tichosti po roce 1989. A i když po bronzové soše pátrali studenti píšící o ní diplomové práce, amatérští badatelé i kunsthistorici, neví se dodnes, kde se nachází nebo co se s ní stalo. Jeden plzeňský pamětník nám však prozradil, že ji viděl někdy v 90. letech minulého století na burze v Praze.
Socha V. I. Lenina v Českých Budějovicích
Až do 30. března roku 1990 vydržel shlížet na obyvatele Českých Budějovic na Senovážném náměstí Vladimír Iljič Lenin. Jeho socha tu stála od 11. prosince 1972 a pamatovala například i aféru, kdy jí někdo přes noc nasadil na záda batoh.
„Ráno se vyloupl s baťohem na zádech. Sice se z místa nehnul, ale znamenalo to jistě, aby už šel, ne-li táhl. Hysterické politické orgány a policie konaly, co mohly, ale není známo, že by se něco vyšetřilo,“ vzpomínal znalec budějovické historie Jan Schinko.
S gustem sledovali lidé odstraňování sochy. Položit Lenina na lopatky dostal spolu s kolegy za úkol tehdejší zaměstnanec Pozemních staveb Pavel Trnka. „Přijeli jsme s jeřábem a s nákladním autem. Celá akce trvala asi hodinu, museli jsme sochu odřezat autogenem. Nakládání bylo jednodušší, než jsme čekali. Mysleli jsme, jak nebude těžký, ale byla to jen plastika. Tenkrát jsem Lenina držel za nohy. Byla tam spousta lidí, tleskali, objímali se,“ vybavil si tehdejší atmosféru.
Čtyřmetrová socha K. Gottwalda v Blansku
Na blanenském náměstí Vítězného února (nyní náměstí Republiky) vybudovali dělníci v sedmdesátých letech minulého století památník bývalého československého prezidenta Klementa Gottwalda. V roce 1974 ho ozdobila bezmála čtyřmetrová a osm set kilo vážící socha. Vyrobili ji slévači umělecké litiny z podniku ČKD Blansko podle návrhu sochaře Miloše Axmana.
Socha na náměstí vydržela do začátku devadesátých let. Krátce po sametové revoluci v roce 1989 natřeli místní soše ruce červenou barvou. Symbolikou krvavých rukou chtěli upozornit na hrůznost zločinů komunistického režimu. Po odstranění z památníku se po soše slehla zem. Osmnáct let odpočívala mezi popelnicemi v jednom z městských skladů v blanenské lokalitě Palava.
V roce 1980 v rámci 35. výročí osvobození Československa byl v Žatci v Podměstí odhalen památník se sovětským tankem T34. Po listopadu 1989 jej skupinka recesistů natřela narůžovo, v roce 1990 zastupitelstvo rozhodlo, že se tank odstraní. Přes dvacet let byl v místě jen zchátralý podstavec. V roce 2012 se tam odhalil Památník letců hrdinů Ústeckého kraje, který připomíná československé letce.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
