Kliknutím zvětšíteRozmach britského impéria, k němuž v období vlády královny Viktorie došlo, znamenal mimo jiné velký růst prostituce. Posilování moci britské královské koruny si totiž žádalo hodně mužů sloužících v britské armádě – a protože v této armádě platilo nařízení, že muži ve zbrani nemohou zakládat rodiny, považovala se prostituce za běžnou službu určenou k ukojení mužské touhy. Legální dokonce bylo využívat pro ni dívky už od 12 let.
I když se později podařilo zvýšit hranici pro „věk způsobilosti k pohlavnímu styku“ z 12 na 16 let (zejména díky aktivitě britské anglikánské reformátorky Josephine Elizabeth Butlerové), úctě nebo rovnoprávnému přístupu vůči ženám tehdejší doba nenahrávala.
To se výrazně promítlo i do tehdejší umělecké tvorby zaměřené na sex, ať už šlo o výtvarné umění nebo o literaturu. A to obousměrně: řada významných autorů tomuto trendu podlehla, a jejich dílo tak odráží výrazné podceňování žen, jiní se naopak proti takovému přístupu bouřili. A jakkoli to zní zvláštně, našli se i umělci, co dokázali ve své tvorbě spojit oba pohledy. Z hlediska českých dějin stojí v této souvislosti za zmínku zejména dva rakouští malíři, v obou případech s českými kořeny. Vídeňský malíř Gustav Klimt a jeho žák Egon Schiele.
Malíř ženské masturbace
Klimt, který tvořil ve Vídni přesně v té době, kdy tam Sigmund Freud přednášel o podvědomí a lidské sexualitě, se zabýval malováním alegorií a mytologicky pojatých obrazů. Jeho skutečným tématem však bylo především ženské tělo. Maloval ženy nahé i oblečené, ve všech možných pózách i polohách.
Malíř mimo jiné vytvořil své velké samostatné téma z ženské masturbace, přičemž zobrazení ženy, která se sexuálně uspokojuje sama nezávisle na muži, bylo v jeho době mimořádně kontroverzní. Je přitom možné, že Klimta inspiroval právě Freud, jenž (přestože byl jinak ostře antifeministický) publikoval v roce 1905 Tři knihy o sexualitě, kde se z vědeckého hlediska zabýval právě i ženskou masturbací, a přispěl tak zčásti k tomu, aby přestala být tabuizována.
Olej do ohně přilil Klimt také přijetím zakázky na výzdobu Velké haly Vídeňské university – mělo jít o tři malby: Filosofie, Lékařství, Právo. Klimt však místo toho namaloval krásná ženská těla i rozkládající se kostry jako obrazy věčného koloběhu milování a umírání.
„Pod vlivem učení Freuda uvedl Klimt na scénu podvědomí a sexualitu jako hlavní hnací a osvobozující síly lidstva,“ uvádí Martina Glennová, iniciátorka a donátorka online umělecké encyklopedie Artmuseum. Pohár nicméně přetekl, Klimtova práce byla označena za nestydatě pornografickou a oficiálně odmítnuta. Klimt na protest proti tomu odmítl jakoukoli státní podporu a v roce 1897 založil spolu s několika dalšími umělci uměleckou skupinu Vídeňská Secese, jejíž vedoucí osobností se stal.
Vzor pro akt? Mladší sestra
Ještě spornější osobností než učitel byl Klimtův žák, malíř a kreslíř Egon Schiele, potomek české matky a rakouského otce. Podobně jako u jeho vzoru se mu jedním z hlavních tvůrčích témat stalo nahé ženské tělo, k němuž však přistupoval jinak než Klimt: Ten zdůrazňoval přece jen ženskou krásu, Schiele naproti tomu záměrně maloval své akty tak, aby pohled na ně byl až nepříjemný. Také množstvím skandálů svého profesora předčil.
Schieleho obrazy (profesionálně maloval zhruba od roku 1909, jeho tvůrčí období, navíc přervané válkou, nebylo delší než deset let, nicméně i tak vytvořil 334 olejomaleb a 2503 kreseb) byly temné a agresivní. Hodně kombinoval témata jako erotika a smrt. To byl třeba případ obrazu Smrt a žena, kde sám sebe vymaloval jako smrt, zatímco modelkou pro vyhublou ženu byla jeho tehdejší milenka Wally, někdejší modelka Gustava Klimta.
K temné tvorbě přiměly Schieleho zřejmě rodinné poměry. V roce 1905, když mu táhlo teprve na 15, zemřel na syfilis jeho otec, což ho trvale poznamenalo. K matce vřelý vztah nikdy neměl (zřejmě proto, že na její vkus vystupoval příliš nezávisle), a tak svou potřebu lásky projektoval do své nejmladší sestry Gerti. Ta se stala jeho prvním malířským modelem, a to i v dívčím aktu. V 16 Schiele doslova unesl svou sestru do Terstu a strávil s ní v hotelu společnou noc. Stala se mu předobrazem sexuální přitažlivosti a hlavním důvodem, proč i později maloval skandální akty velmi mladých dívek.
Schieleho lehkomyslné používání mladých modelek, jež kreslil nahé v pochybných pózách, vedlo v roce 1912 k tzv. neulengbašské aféře. Dne 13. dubna 1912 byl v rakouském Neulengbachu zatčen, jeho kresby byly zkonfiskovány a on byl obžalován z únosu a znásilnění nezletilé. Ve vyšetřovací vazbě strávil tři týdny. Obvinění však byla nakonec při přelíčení odvolána a Schiele dostal jen tři dny vězení za to, že jeho akty a erotické kresby v ateliéru mohli vidět otevřeným oknem kolemjdoucí děti. Jednu z kreseb soudce pro výstrahu spálil.
Malování aktů malých děvčátek vedlo pravděpodobně také k jeho vyhnání z Českého Krumlova, rodiště jeho matky, kde rád tvořil a se svou milenkou Wally zde často pobýval. Místní občané nakonec „nevydýchali“ nahé děti v jeho ateliéru a donutili ho město opustit. S milenkou Wally se ještě před válkou rozešel a v roce 1915 se oženil s Edith Harmsovou, jež se dočasně stala jeho jedinou modelkou. Nedokázala však trvale uspokojovat všechny Schieleho požadavky, který s modelkami nakládal podobně jako s prostitutkami a často je nutil k zaujímání nepříjemných a ponižujících pozic. Osud byl nakonec k celé Schieleho rodině velmi neúprosný: Po první světové válce zemřela jeho manželka a dítě na tyfus a krátce na to i on sám.
Literatura a film
Podobně provokativní jako malířská tvorba byla ve viktoriánském období i literatura. O Freudovi a jeho sexuologické práci už byla řeč – za Freudův literární protipól pak bývá považován rakouský prozaik Arthur Schnitzler, člen avantgardní umělecké skupiny Jung Wien. Jeho stěžejní dílo, novela Traumnovelle (česky Snová novela) sice vyšlo až v roce 1926, tedy trochu později, přesto však tento fantaskní příběh o rozkladu jednoho manželství silně zapůsobil svým apelem na volnost sexuální fantazie. Stal se také předlohou posledního filmu Stanleyho Kubricka Spalující touha (s Tomem Cruisem a Nicole Kidmanovou).
Nástup hraného filmu je dalším výrazným znakem pozdně viktoriánské éry. A jak už to platí až do dnešních dnů, kde se objeví nové médium, tam je okamžitě začne využívat i pornografie. Za vůbec první pornografický film v dějinách kinematografie bývá považován zhruba sedmiminutový němý snímek Le Coucher de la Mariée z roku 1896, z něhož se ve francouzském filmovém archívu bohužel dochovaly jen necelé dvě minuty. Zachycují scénu, v níž herečka v roli nevěsty postupně odkládá své šaty.
Ještě odvážnější a nezakrytější byl snímek El Satario, známý také jako El Sartorio, natočený údajně v Argentině v roce 1907 (podle některých pramenů však vznikl až ve 30. letech na Kubě). Film ukazuje skupinu dívek potulujících se po venkově, jimž se zjeví ďábel a nutí je k orálnímu i klasickému sexu. Objeví se však další ženy a zaženou ho na útěk. Film se „proslavil“ velkým detailem nahých genitálií. Ty byly podobným způsobem zvěčněny zřejmě vůbec poprvé.
120
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
