„Stalo se to hned několikrát. Když se na zápas díváte, jste do toho zažraní. Jeden druhého vždy snadno strhne. Pan Bártek byl trochu vznětlivý, vyletěl ze židle a bylo to. Rozhodčí tak přijeli a napomenuli nás. Vždy ale v rámci pravidel,“ vybavuje si Tabáček.

Na někdejšího dlouholetého hlasatele vsetínského hokeje, který svým elánem bavil fanoušky dlouhých 35 let, dodnes vzpomíná velmi rád.

„Byl to hlasatel se vším všudy. Žil tím, měl to jako koníček. Vždyť hlásal také na fotbale. Zápasy hodně prožíval, prakticky každé utkání. Možná i to mu zdravotně někdy uškodilo. Byl specifický. Šlo ovšem vidět, že to ho baví,“ nemůže si Zdeněk Tabáček vynachválit svého jmenovce, který zemřel ve věku nedožitých 70 let.

Ale zpátky ze Zdeňku Tabáčkovi. Ten se za mikrofon poprvé posadil v roce 1976.

„V 70. a později 80. letech jsme moderovali bruslení. Každý se před mikrofon nepostaví. Postupem času jsem se dostal až k hokeji,“ přibližuje svoji cestu k populárnímu sportu.

„Převážně hlásal právě Zdeněk Bártek, kterého jsem zastupoval. Spíše jsem tak dělal časomíru. Na hokeji jsme byli dennodenně,“ popisuje nadšení, které předával hokejovým fanouškům.

Své první zkušenosti s nejvyšší soutěží sbíral v době, kdy se vsetínskému hokeji nadmíru dařilo. „Oficiálně to bylo někdy okolo roku 1995, 1996,“ hledá v paměti Tabáček.

„Pan Bártek na podzim vždy odjel do lázní, tak to měsíc zůstalo na mně. Během extraligy jsme i moderovali na ledě – například když byly akce typu střílení na branku. Tenkrát se to ani nerozlišovalo.“

Vsetínská horečka vypukla v 90. letech minulého století. V sezoně 1990/199 klub nejprve postoupil do 2. nejvyšší hokejové soutěže, ve které strávil pouze tři ročníky. V tom posledním vybojoval účast o patro výše.

Hned při premiérovém roce mezi českou smetánkou vyhrál extraligovou trofej, kterou v dalších šesti sezonách dobyl ještě čtyřikrát.

„Byl to velký zážitek. Vyhrávalo se téměř každý rok. Nejlepší však bylo, když se postupovalo do extraligy a poté jsme vyhráli první titul. Poté se to trochu bralo jako samozřejmost. Tohle zažije málokdo. Na hokeji jsme byli pořád. Nás dva nikdo nevystřídal. Byli jsme tam stabilně, hodně jsme si to užili,“ těší Zdeňka Tabáčka i po více než dvou dekádách.

Své kouzlo tomu přidal i valašský hokejový svatostánek a atmosféra s ním spojená. „Člověk je toho nedílnou součástí, patří tam. Lapač vás dostane. Hokej pokaždé není úplně nejlepší, atmosféra vás ale vtáhne,“ libuje si.

Někdy se tak při emocích musí krotit.

„Jsme považování jako hlasatelé – nejsme však komentátoři, tak to pořádně ani nemůžeme vybudit. Při domácí brance se vždy snažíme zdůraznit gól. Od stolku jsou ovšem naše možnosti celkem omezené,“ ví dobře Tabáček.

Jak to hlasatelé vlastně mají s přípravou na zápasy?

„Když teď nejsou diváci, tak neexistuje. Pokud však ano, tak to z toho vyplyne samo, jak hokej probíhá, je zaplněná hala, lidé se těší. Oficiální přípravy jsme však nedělali. Pouze když bylo výroční,“ upřesňuje.

I když roli hlasatele včetně moderování bruslení vykonává už téměř 45 let, tak přiznává, že stále před úvody zápasů bývá nervózní.

„Když na stadionu máte plný kotel nebo se hraje play-off, tak to tak člověk vždy trochu má. Řeknete však dvě tři slova a jakmile jdete slyšet, všechno už je v pohodě,“ líčí své tradiční záležitosti před domácími zápasy Vsetína.

Každé utkání je přitom pochopitelně ohodnoceno. Jak si tedy na tom vede po této stránce? „Především vás to musí bavit,“ zdůrazňuje.

„Finančně je to však odstupňované podle toho, na jaké úrovni se hraje hokej. Když je to první liga, tak to není tak špatné – máte 250 Kč za zápas. Přitom jsme začínali na 40 Kč,“ poukazuje na velký rozdíl.

Momentálně ovšem zažívá zcela odlišnou roli hlasatele než byl dlouhé roky zvyklý – vinou epidemiologické situace v zemi jsou stadiony pro fanoušky od začátku podzimu uzavřeny.

„Letošní sezona je divná, mrzí mě to. Je to takové nijaké. Když nejsou diváci, nemáte pro koho hlásit. Děláte jen, aby to hráči a rozhodčí věděli. Atmosféra je nevybudí. Něco tomu chybí,“ smutní Zdeněk Tabáček, kterému momentálně vypomáhá Luboš Dočkal.

Společně sledují ročník Chance ligy, ve kterém hokejistům Vsetíně aktuálně náleží 9. pozice. Po novém roce svěřenci Jana Srdínka odehráli sedm zápasů, z vítězství se radovali ve třech z nich.

Podle Tabáčka to může být i absencí fanoušků, kteří Vsetínu chybí ve velké míře.

„Atmosféra dělá hodně velkou roli – jak se dalo očekávat, sezona je taková, jaká je. Dopadla na klub i hráče, kteří nepodávají takové výkony. Liga je vyrovnaná – prohrajete dva zápasy, jste dole, tři vyhrajete, a jste u předních příček,“ zmiňuje zrádnost druhé nejvyšší hokejové soutěže u nás.

Vsetínský klub by se v budoucnosti rád vrátil mezi tuzemskou elitu. Zkušený hlasatel se však domnívá, že to Valaši budou mít velmi těžké.

„Věřit můžeme, ale nemyslím si, že to letos dopadne postupem,“ poskytuje svůj náhled Zdeněk Tabáček.