Jeho hlavní pracovní náplní je v klubu funkce šéftrenéra placená svazem.

„Nejvíc je pro mě vidět dětský úsměv a spokojené rodiče,“ vyznal se ke své roli Osina, který, v sobotu pomohl přímo na ledě k výhře 5:2 nad Velkým Meziříčím.

Co poslední zápas rozhodlo?

Disciplina a dodržování taktiky. Po výhře z minulého týdne v Bíteši jsme věděli, že nás čeká těžký zápas. Velké Meziříčí bylo favoritem. Zvolili jsme taktiku pro venkovní zápasy. Tedy nevytahovat se, dodržovat herní i osobní disciplinu. Dodržovat své mini úkoly. To co máme hrát jako tým. A hlavně nebýt vylučovaní, což se nám relativně povedlo. Dali jsme první gól, následně jsme proměnili přesilovku, dostali jsme se do herní pohody. Soupeř se musel tlačit a tím, že jsme každý ve třetí třetině plnili, co jsme chtěli, jsme náskok udrželi. Vyhráli jsme zaslouženě.

Do zápasu jste se tentokrát zapojil aktivně, jste hrajícím trenérem?

Jsem po operaci s kolenem a když počet kluků není dostatečný, nebo se to hodí a cítím se dobře, rád mančaftu pomůžu. Vždycky se kluků ptám, jestli mám hrát, zda jsem přínosem. Pomáhám panu Bečkovi, který mě oslovil. On má na starost ještě dorost a juniory, takže tentokrát jsem byl hrající trenér. Všichni jsme kluci, kteří pracují, pomalu se to zvedá. Doplňovali jsme se jako tým, navíc na střídačce byl Marek Rožnovják, který je asistentem pana Bečky.

Hrával jste chvíli první ligu za Šumperk, odehrál jste i necelou sezonu slovenskou extraligu za Trenčín. Co považujete za největší úspěch kariéry?

Když jsem byl mladý, narazil jsem na dobrého trenéra Zavadila, který přišel do Kroměříže. Dostal jsem se k němu do Šumperku, kde se tehdy hrávala druhá liga. Společně jsme postoupili do první, jenže poté se změnily poměry. Necítil jsem zájem. Udělali jsme ještě letní přípravu, ale bylo to neslané nemastné. Už tam netrénoval, ale nabídl mi, že mi domluví s trenérem Antonínem Stavjaňou angažmá v Trenčíně, že můžu v letní přípravě zabojovat o flek. To se mi podařilo, tři čtvrtě sezony jsem si zahrál slovenskou extraligu. Od toho jsem se odpíchl. Relativně brzy jsem měl rodinu, takže místo toho, abych profitoval ze zkušeností ze slovenské extraligy, jsem se uchýlil jen ke štacím kolem komína, tedy Šumperku, Přerovu a Prostějovu. Chvíli jsem hrál ještě první ligu v Šumperku a následně už jen druhou ligu. Celkem třikrát jsem postoupil do první ligy, takže se svou hráčskou kariérou jsem spokojený. I když to odneslo koleno. Díky tomu jsem se dostal i k in-line hokeji, kde jsem se dvakrát zúčastnil i světového šampionátu v Paříži a Detroitu. Jsem rád, že jsem u hokeje zůstal a stal se mou vášní.

Třeba v Trenčíně jste kromě Antonína Stavjani potkal s tamními osobnostmi Andrejem Kollárem a Jánem Pardavým. Jak na tyto tři výrazné osobnosti vzpomínáte?

(směje se) Zrovna Andrej Kollár to bylo faux pas. Na něj moc rád nevzpomínám. I když to byl dobrý hokejista, nepůsobil na mě jako dobrý člověk. Jinak celý mančaft byl parádní, Húževka i další byli kluci na správném místě. Tým tam byl dobrý, i pan Stavjaňa byl velice dobrý trenér, moc rád na něj vzpomínám. A Janko Pardavý, to už tehdy byla legenda. Bylo pro mě ctí tam s nimi být. Hodně mi to dalo.

Následoval návrat do tehdy prvoligového Šumperka, který však sestoupil do druhé ligy. To byl důvod, proč jste nezůstal v profesionálním hokeji?

Vrátil jsem se z Trenčína a měl jsem jít do Polska, ale Šumperk mě v podstatě přeplatil. Prostředí jsem tam znal, necítil jsem, že by to mělo někam vést, proto jsem odešel do Trenčína. Jenže po návratu to pokračovalo ve stejných kolejích. Šumperku tehdy velel pan Velčovský. I když může být dobrým manažerem ještě neznamená, že rozumí hokeji. Vodil tam přeplácené hráče a nevážil si těch, co mu hokej dělali, kabinu, to srdíčko. Doplácali jsme první ligu, sestoupilo se. Tím, že mi zachovali smlouvu, jsem zůstal i další rok. Vrátili jsme se zpět, ale Šumperk už nechtěl pokračovat ve smlouvě a mě to bylo jedno. Domluvil jsem se s Přerovem, byl jsem tam spokojený, měl jsem to dvacet minut z baráku. Věnoval jsem se mládeži v Kroměříži. V životě je všechno, jak má být. A takhle to beru. Jsem za to rád.

Když se vrátíme na úplný začátek vaší kariéry, dorost a juniorku jste strávil ve Zlíně, kde jste si zahrál například s Miroslavem Blaťákem, nebo Martinem Záhorovským, kteří se později prosadili. Jak jste si tehdy rozuměli na ledě?

Ve Zlíně to na mě nikdy nepůsobilo dobrým dojmem. Necítil jsem se tam jako doma. Když jsem byl prvním rokem v juniorech, tak jsem se tam nedostal. Bylo to těžké, protože tam byl tehdy tým poskládaný snad ze čtyř ročníků. Martin Záhorovský, Aleš Zacha a další. Ti tehdy hráli prim. Miru Blaťáka teprve v dorostu objevili. Chci říct, že to nebyl žádný dříč, měl to dané od pána boha. Z něj si nebylo co vzít. Neměl morálku, vůbec nic… Byli tam jiní dříči. Z dorosteneckého týmu jsem nakonec zůstal hrát jen já a to tam tehdy bylo sedm reprezentantů. Na tomto příkladu člověk vidí, že to co je v mládeži, nemusí platit v seniorské kategorii. To je senzitivní období, všechno se mění. Šikovní hráči nevyrostou, nezesílí, nemají herní intelekt. Do Zlína jsem se vracel, ale doma jsem byl v Kroměříži. Makal jsem, udělal jsem progres výkonnosti, ale po čtyřech měsících jsem se chtěl vrátit zpátky. Oproti Kroměříži se tam dostatečně nedřelo. Jen abych to shrnul: není to o klubu, ale o lidech, kteří to vedou a dělají hokej. Tehdy byl v Kroměříži pan Zavadil, který mi dal strašně moc. Byl férový a cítil jsem z něj, že ví co dělá. Dodnes se s ním potkáváme.

Jste šéftrenérem mládeže v Kroměříži. Máte do budoucna trenérské ambice, nebo hokej je pro vás především zábava a prioritou je rodina?

To je placená funkce svazem. Věnuji se celé mládeži. Chtěl bych dosáhnout vyšších met, protože hokej mě strašně baví. V současné době je nejtěžší u mládeže se vypořádat s rodiči, udělat si v tomto systém, což se mi daří. Chci, aby rodiče neměli přehnané nároky, zároveň stále děti podporovali správným způsobem. Trenérská práce je kočovná, jako v cirkuse. Je možná hloupé tohle říct, ale nyní jako trenér nechci nic dokázat. Možná až budu starší, pokud bych u hokeje vydržel. Nyní mě naplňuje mládež, práce s dětmi, vidět jejich úsměv a spokojené rodiče. To je pro mě nejvíc.

VIZITKA

Narozen: 9. 11. 1983 (36 let). Výška: 180 cm. Váha: 85 kg

Post: obránce. Hůl: levá.

Bývalé kluby: Zlín (dorost a junioři), Šumperk, Přerov, Prostějov, Trenčín.

Statistiky: Slovenská Tipsport liga: 36 utkání (0+2) za Trenčín, WSM liga za Šumperk: 23 utkání (6+4), II. liga za Šumperk, Přerov a Prostějov: 515 utkání (42+145).

Krajská liga mužů (12. kolo)

HK Kroměříž – HHK Velké Meziříčí 5:2 (2:0, 3:1, 0:1)

Branky a asistence HK Kroměříž: Vaněk (Merta, Jergl), Zavřel (Murín, Osina), Vaněk (Merta, Jergl), Zavřel, Hubík (Světlík). HK

Kroměříž: Fajgl, Strašák – Jergl, R. Šťastný, Osina, Vávra, P. Omelka, Andrýsek, Nesrsta – Merta, Jelínek, Vaněk, Zavřel, Knápek, Murín, Hubík, Kudlička, Světlík. Trenér: Marek Rožnovják.